Zavadil o Lužánkách: Bylo to nádherné odpoledne
B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Varnsdorfem jste si mohli přečíst také rozhovor s někdejším kapitánem Zbrojovky Pavlem Zavadilem, který se zúčastnil lužánecké exhibice. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme na webu.
Zatímco v lize je nejstarším hráčem, během lužánecké exhibice patřil Pavel Zavadil k nejmladším členům zbrojováckého výběru. A poprvé tak v dospělém věku naskočil do utkání před kolosálními tribunami brněnského svatostánku.
„Jednou jsem tu byl s Drnovicemi, ale jen jako náhradník, do hry jsem se nedostal. Pouze jako malý jsem tu hrával různé turnaje, proti Zbrojovce a dalším týmům. Vzpomínky mám, ale teď to byla svým způsobem premiéra,“ usmívá se nestárnoucí Zavoš, který v Brně působil pět let a zapsal se do historie klubu zlatým písmem.
Pavle, jaké máš z celé akce pocity?
Hodně jsem si to užil, bylo to nádherné odpoledne a su rád, že mě kluci pozvali. Rád do Brna jezdím, mám na město a klub příjemné vzpomínky. Celé to mělo atmosféru a kouzlo, potkal jsem spoustu známých, spoustu výborných fotbalistů. Zápas měl úroveň, po opatrném začátku se rozjel a snad se líbil i lidem. I osobně jsem si zahrál perfektně. Škoda jen počasí, které bylo hodně proměnlivé a dost lidí tak mohlo odradit, ale to bohužel nikdo nedokáže ovlivnit.
Stihl jsi pobýt déle, nebo tě povinnosti zase odvály do Opavy?
Po utkání jsem jel domů, času bohužel nebylo tolik, takže jsem asi neviděl úplně všechny, ale pokecal jsem moc rád. Skvělé odpoledne po všech stránkách.
Bylo těžké si v reprepauze najít čas na takový výlet?
Měli jsme jen dopolední trénink, takže po jeho konci jsem se v klidu vypravil. Ale i kdybychom měli třeba dva, omluvil bych se, protože takový zápas není každý den.
V týmu vás oproti Sigmě bylo docela hodně, tři gólmani a 26 hráčů do pole, stihli jste se dostat do tempa?
Bylo nás víc, ale na každého se dostalo. Zápas měl kvalitu i tempo, padly krásné góly, drama pro fanoušky, co víc si přát? Myslím, že to svůj účel splnilo velmi dobře.
Potkal jsi některého ze spoluhráčů úplně poprvé?
Mám dojem, že se všemi už jsem se potkal dříve, nebyl tu nikdo, koho bych viděl poprvé. Některé hráče jsem samozřejmě znal spíše osobně, ne ze hřiště. Hlavně tři borce z mistrovské jedenáctky – Pepu Hrona, Karla Jarůška a Honzu Kopence. Byl jsem rád i za další. Třeba Milana Pacandu jsem si pamatoval jako soupeře, už na turnajích pátých tříd vynikal. Mužstvo jsme měli výborně poskládané a všechny jsem viděl strašně rád. A věřím, že i fanoušci tyhle hráče rádi viděli, protože každý z nich měl skvělou kariéru a zapsal se do podvědomí sportovní veřejnosti.
Tvůj rukopis nesly i dvě gólové akce, první a poslední. Hlavně lob u prvního gólu stál za to.
Paci střílel po centru, gólman to vyrazil a já jsem dorážel. Ten lob z toho vyplynul, protože Vaňous už byl v poslední chvíli zase na nohách, takže jsem to zkusil vyřešit takhle. A u posledního gólu to Truska krásně uklidil na zadní tyči.
Byl jsi čtvrtým nejmladším hráčem v týmu, to je pro tebe asi po letech novinka, že?
Je to nezvyk, v lize je to naopak. Tím, že hraju ligu, jsem byl v tempu, nemusel jsem se nijak zvlášť chystat. Je to výhoda, že můžu hrát. Pořád se na hřišti cítím nejlépe, to je moje parketa.
Díky za rozhovor a ať se daří!
