Z HISTORIE: Milníky Jana Poláka

Z HISTORIE: Milníky Jana Poláka

B r n o – V sedmnácti ligový debut, v osmnácti reprezentační. Dvakrát na EURU „jednadvacítek“ – nejprve stříbro, potom zlato. Mistrovství světa. Mistrovství Evropy. To je jen stručný výčet kariérních milníků Jana Poláka, který v neděli oslavil čtyřicátiny.

Právě s ohledem na bohatou Honzovu kariéru jsme se nyní rozhodli některé momenty osvěžit vzpomínkami přímých aktérů. Samozřejmě v čele se samotným jubilantem!

První ligový zápas – Drnovice vs. Zbrojovka, 20. března 1998

Čerstvě sedmnáctiletý záložník si odbyl prvoligový debut v Drnovicích. Ligu za tým KPS Brno hrál v šedesátých letech i jeho dědeček Jan Šanda, naskočil do deseti duelů. Vnuk jej ale poměrně rychle překonal. Na hřiště šel poprvé v půli místo Jana Marošiho. „Chvíli svítilo sluníčko, chvíli sněžilo. Prohrávali jsme 2:0, měl jsem úkol to ze své pozice spíš jistit a oběhat. Jednoduché to nebylo a na soupeře jsme ten den nestačili, ale pořád to byl první zápas a ze vzpomínek to nevymizí,“ vzpomíná Polák, na duel, v němž Drnovice nakonec zvítězily 4:0

Ve stejný okamžik šel na hřiště i o pár let starší Pavel Šustr, taktéž ligový premiant. „Počasí i výsledek si pamatuju, oboje nebylo úplně ideální,“ směje se. „Měl jsem zmrzlé nohy. Jinak se ty vzpomínky už dost mísí.“ A samozřejmě tehdy Šustr s Polákem nemohli tušit, že první jmenovaný bude vůbec posledním koučem, který Poláka povede do soutěžního zápasu. „Su rád, že jsem Honzu mohl potkat ještě jako trenér.“

Mladého záložníka tehdy v Drnovicích poslali do hry trenéři Večeřa a Jarůšek. „Vzpomínky to jsou dávné. Vím, že Honza byl na ligu navzdory věku plně připraven. Občas ho něco zdravotně zazlobilo, mám dojem, že už v mladém věku musel na operaci s kotníkem. Ale nijak ho to nezpomalilo,“ vzpomíná Večeřa. „Honza byl od začátku silný, věřil si. Silově i mentálně byl vyspělý. Vůbec jsme neměli obavu jej do zápasů posílat. Není to úplně běžné, vlastně je to spíš výjimečné. Moc takových hráčů jsem nezažil. Už tehdy měl našlápnuto na skvělou kariéru,“ přidává Jarůšek.

V sestavě Drnovic mimochodem nescházel Petr Maléř, jedna z legend Zbrojovky a současný asistent trenéra Dostálka, který nechyběl v sestavě Brna. „Bylo typicky aprílové počasí. Nejprve svítilo sluníčko, a najednou jsme před zápasem museli zůstat deset minut v šatně, než se protáhnou lajny. Brno bylo nahoře, my jsme potřebovali vyhrát. Na hřišti jsem se potkával z pozice obránce spíš se Šusťou, ale určitě si pamatuju i na toho mladíka, co v dresu Brna vyběhl do druhého poločasu,“ směje se Kalda Maléř.

První reprezentační zápas – Polsko vs. Česko, 28. dubna 1999

Rok po ligové premiéře první start za nároďák? Ne, tohle se taky nepovede každému. Honza byl dlouho nejmladším hráčem, který za reprezentaci kdy nastoupil, překonal jej až Adam Hložek. „To už je taky let. Když jsem šel na hřiště, Poláci mi tleskali, něco volali, asi pro ně nebylo těžké si přeložit, co moje jméno znamená. Chvilku potom jsme dali gól, ale už jsme stihli jen snížit. Pak jsem s nároďákem jel ještě do Hongkongu, to bylo o rok později, hrál jsem jeden zápas na turnaji. A další starty přibývaly až po nějakých čtyřech letech,“ ohlíží se Polák za reprezentační premiérou.

U jeho premiéry asistovali vicemistři Evropy z Anglie - Nedvěd, Poborský, Rada, Srníček či Kuka. "Dojel jako opravdu mladý kluk, ale znát to příliš nebylo," vybavuje si poslední jmenovaný.

V národním týmu to nakonec Polák dotáhl na světový i evropský šampionát. „Zpětně to beru jako velký zážitek. Když si uvědomím, že za posledních třicet let jsme na mistrovství světa postoupili dvakrát… Povedlo se mi zahrát si se skvělou generací hráčů a pod vynikajícím trenérem, pana Brücknera si pořád vážím.“

A se vzpomínkou tentokrát přichází i mladší bratr Zdeněk. „Na bráchu jsem byl vždycky hrdý, dokázal toho hodně. Už když dostal občanku, byl na úrovni chlapů, to bylo neuvěřitelné. Na jeho zápasy jsem se až tak často nedostával, protože jsem v té době taky hrál a moc to nešlo skloubit. Na světový šampionát to ale vyšlo, letěli jsme tehdy podívat do Hamburku. Celý turnaj byl parádně uspořádaný, bohužel samotný zápas se nám moc nepovedl a pro bráchu to navíc skončilo po půli,“ připomíná Zdeněk Honzovo vyloučení v duelu s Itálií. „Byli jsme smutní, ale teď s odstupem to beru jako neuvěřitelný zážitek. Brácha dokázal velké věci, přeju mu to. Asi jsem se s ním i občas vytahoval, ale přece jenom takového bráchu moc kluků nemělo,“ usmívá se současný trenér brněnských přípravek.

První ligový gól – Zbrojovka vs. Sparta, 18. září 1999

Defenzivní záložníci se samozřejmě pyšní jinými přednostmi, než je střílení branek. Honza ovšem ve své kariéře pokořil řadu vynikajících brankářů. Často se jednalo o výstavní trefy, často o důležité. A premiérový gól se řadí do té druhé kategorie – Polákova střela rozjásala pět minut před koncem utkání se Spartou 24 tisíc diváků a znamenala vyrovnání na 1:1.

“Kopali jsme trestňák, pět minut do konce. Už ani nevím, kdo rozehrával, najednou jsem dostal míč a Zdena Cihlář zařval, ať střílím, ať to zkusím. Někdo to ještě tečoval a zapadlo to do brány,“ vybavuje si Polák. „Honza byl dříč a zároveň vždycky uměl i vystřelit. Gólů dával relativně dost i potom v nároďáku. Tenhle byl hodně důležitý, zápasy se Spartou samozřejmě byly a jsou hodně prestižní,“ doplňuje Jarůšek, tehdy už figurující na pozici hlavního trenéra.



Opět u toho nechyběl Pavel Šustr, který byl jedním z gratulantů. I on dal svůj první gól Spartě v 86. minutě. "O rok nebo o dva později. Jenže to už Sparta vedla o dva góly, takže z toho tehdy nebyl ani bod. Honza už tehdy stabilně hrával, měl za sebou premiéru v nároďáku a bylo vidět, za čím si chce jít. Od začátku to byl typ poctivého pracanta, který nic neflákal a nic neošidil."

V bráně tehdy (stejně jako při Polákově premiéře) stál Luboš Přibyl. Takových zápasů bylo nakonec 95, zkušený gólman je vůbec nejčastějším Honzovým spoluhráčem. „I když byl mezi námi velký věkový rozdíl, na Honzu si samozřejmě dobře pamatuju. Já už jsem pomalu končil, když přišel do kabiny. Začal se poměrně rychle prosazovat do základní sestavy. Nebyl zdaleka jen do počtu, naopak, stal se platným členem kádru. Měli jsme ofenzivně laděné mužstvo a na své pozici tak byl hodně platný, jistil hru, čistil to. Samozřejmě mu ze začátku chyběly zkušenosti, ty postupně nabíral. I v kabině byl naprosto v pohodě, přistupoval ke všemu s pokorou, s respektem, veškeré povinnosti si plnil příkladně. Všechno to pro něj byla dobrá škola, kterou využil,“ vysekl Polákovi poklonu zkušený gólman.

Ten se později proti někdejšímu parťákovi postavil i jako soupeř. „Honza to nakonec dotáhl opravdu daleko, od začátku bylo jasné, že ten potenciál opravdu má. A musím říct, že za svou kariéru brankáře a později trenéra jsem poznal opravdu spoustu mladých hráčů, ale málokoho takhle bezproblémového. Honza byl poctivý hráč v tom pravém slova smyslu, rád na něj vzpomínám,“ doplnil Přibyl.

Jen upřesníme, že těch ligových gólů nakonec bylo jedenáct, sedm dalších tref přidal Polák v národním týmu.

První trofej – finále evropského šampionátu U21 Česko – Francie, 28. května 2002

Na letní evropský šampionát do 21 let jel Polák jako jeden z nejzkušenějších hráčů. Vždyť měl tou dobou na kontě 97 ligových zápasů a startoval už na minulém šampionátu na Slovensku, kde reprezentaci zastavili až ve finále Italové v čele s Pirlem.

„Z toho týmu nás ve Švýcarsku bylo pár. Milan Baroš, Zdena Grygera… Ale bylo to jiné, ten předcházející turnaj jsme v hlavách neměli. Šli jsme do toho s tím, že nemůžeme proti Francii hrát nějakou extra otevřenou partii, to jsme zkusili ve skupině a byl to docela kolotoč. Za námi byl výborný Čechíno a všechno vyvrcholilo tou velkou euforií po rozstřelu,“ vrací se ke zlatému finále Polák. „Byl jsem jeden z hráčů, kteří penaltu měli jít kopat, ale rozhodlo se rychleji, než jsem přišel na řadu.“

„Hráli jsme spíš zezadu, s cílem nedostat gól. Francie měla silný tým, na její straně stály lepší individuální schopnosti. To jsme věděli už po utkání ve skupině. Žanek patřil v týmu k nejzkušenějším, měl už za sebou něco v lize a dokonce i start nebo starty v áčku nároďáku. Znali jsme se už dlouho z mládežnických výběrů a patřil k nemnoha hráčům, kteří na svůj věk opravdu nevypadali. Podobně jako teď třeba Adam Hložek,“ připojuje svou vzpomínku Tomáš Hübschman, parťák z ročníku 1981.

"S Žankem jsme pak docela dlouho potkávali jako soupeři i jako spoluhráči v reprezentaci. Nevnímali jsme to jako souboj konkurentů, koneckonců já jsem ze začátku hrával spíš stopera, on byl přede mnou. Ani nikdy potom jsme neměli žádný problém, naopak. V kontaktu jsme pořád, samozřejmě hlavně online. Přáli jsme mu, už patří k borcům, kteří mají na začátku věku čtyřku. Někteří mladší kluci se tomu smějí, ale je to krátkozraké, taky je to dostihne," směje se Hübschman, kterého podobná událost potká v září.

Oslavenec Polák: Věřím, že se situace dá brzy do kupy

Výše uvedený výčet samozřejmě není zdaleka kompletní. Jan Polák vyhrál s Norimberkem ceněný německý pohár, vzpomínají na něj i ve Wolfsburgu, narozeninové přání připojil Anderlecht, kde Polák dobyl ligový titul, pohár i Superpohár. Na kontě má třicet duelů v evropských pohárech. "Rád vzpomínám třeba na postup přes Bordeaux po výsledcích 2:1 a 1:1. Pak nás vyřadil Bayern, ale dokázali jsme vyhrát na jeho hřišti 2:1." Více by se určitě dalo mluvit o mládežnickém EURU v roce 2000, olympiádě či EURU 2008.

V současnosti je Polák taťkou na plný úvazek. Jeho synové Daniel a Dominik hrají za Zbrojovku - starší je v týmu U15, mladší v U12. Soutěžních zápasů si ovšem v poslední době mnoho neužili, stejně jako školy - a tak toho mají i rodiče naloženo poměrně hodně. "Mají tréninkový plán, který si plní. Je to těžké a nepříjemné, starší Daniel by měl příští rok jít do dorostu a společné tréninky, turnaje a zápasy klukům samozřejmě chybí. A to se nebavím o škole. Věřím, že se situace dá brzy do kupy a že kluci budou za dodržení určitých podmínek moci trénovat a hrát," přeje si Polák senior.

Zejména výběr U15 je prošpikovaný jmény se zbrojováckou historií. Bratři Hložánkové, Polák, Švancara... Tým má potenciál, v tabulce je první, ale poslední zápas sehrál v září. "Není to špatné mužstvo, rozhodující budou další přechody mezi jednotlivými kategoriemi. Oba kluci mají tréninkové plány samozřejmě trochu jiné. Snažím se jim pomáhat, jak jen to jde, i když možnosti jsou omezené."

Podobné přání má i bratr Zdeněk. Jak již bylo zmíněno, ve Zbrojovce trénuje kategorii U8. "S bráchou a synovci jsme v kontaktu hlavně online, i první gratulace proběhla přes internet. Asi všichni si teď společně přejeme, aby se situace vrátila do normálu a abychom na toto období společně vzpomínali jako na něco, co bylo těžké, nepříjemné, ale co už je minulost."

Fotbalový klub FC Zbrojovka Brno přeje Janu Polákovi ještě jednou vše nejlepší k jeho jubileu a hodně štěstí, zdraví, a pohody do dalších let! A k přání se samozřejmě připojují i všichni výše uvedení Honzovi parťáci a souputníci!

další články

U16: Zbrojovka v Marečkově memoriálu porazila Jihlavu
Mládež
28.11.2022 | Martin Lísal

U16: Zbrojovka v Marečkově memoriálu porazila Jihlavu

B r n o - Dorostenci Zbrojovky zvládli druhé utkání Marečkova memoriálu. Na domácím hřišti v areálu...
Program týmů Zbrojovky v týdnu od 28. listopadu do 4. prosince
A-tým
28.11.2022 | Martin Lísal

Program týmů Zbrojovky v týdnu od 28. listopadu do 4....

B r n o - Na přelomu listopadu a prosince čeká na fotbalisty "áčka" poslední zápas roku - v...
Zbrojovka porazila Trnavu a má druhou zimní výhru
A-tým
25.11.2022 | Martin Lísal

Zbrojovka porazila Trnavu a má druhou zimní výhru

S e n e c - Fotbalisté Zbrojovky zůstávají v zimní Tipsport lize zatím stoprocentní. Ve druhém...