Už vím, že i tady se jazyk liší podle regionů, usmívá se Marković

B r n o - Miroslav Marković svým třetím letošním gólem zařídil korekci nepříznivého výsledku na hřišti Plzně. Dnešní rozhovor se ovšem zdaleka netýkal jen tohoto momentu - na přetřes přišla i řada dalších témat.

Srbský útočník přišel na hřiště za stavu 3:0 pro domácí, vzápětí přidala Plzeň další gól. V 76. minutě nicméně Marković povedenou hlavičkou korigoval na konečných 4:1.

Jak bys gólovou situaci popsal?
V první řadě musím pochválit Faba Slančíka za parádní centr. Zvedl hlavu, podíval se, jestli někdo nabíhá a trefil přesně potřebný prostor. Povedlo se mi to dobře načasovat a míč zapadl do branky. Neříkám, že to byla nějaká snadná situace, ale zase je třeba vzít v potaz, že Plzeňští vedli 4:0 a nemuseli hrát na sto procent. My si pár šancí vypracovali, já bohužel tu druhou neproměnil.

Co chybělo k tomu, abys přidal i druhý gól?
Dostal jsem pěkný křížný pas od Lojzy Hyčky, byl jsem ve sprintu a chtěl si míč zpracovat. První dotek bohužel nebyl z mé strany tak dobrý, což mi zabránilo rychle vystřelit.

Na hřiště ses dostal za stavu 0:3, s jakými pokyny?
Cílem bylo nějakým způsobem oživit hru, hecnout mužstvo a zkusit něco dopředu. Snad se to i trošku povedlo. Oživili to i další dva kluci, Fabo Slančík a Standa Vávra.

Jakožto střelce tě neminul pozápasový rozhovor pro Českou televizi. Od fanoušků se nám donesly pochvalné ohlasy na úroveň tvojí češtiny. Jak těžké bylo naučit se jazyk?
Čeština a srbština jsou vcelku podobné jazyky. Když jsem přišel do Ostravy, bylo to první rok poměrně těžké. Asi tak půl roku jsem skoro nerozuměl, mluvit bylo ještě těžší. Zhruba po tom roce se to začalo zlepšovat, teď už to snad zvládám, domluvím se, rozumím všemu.

Když jsme u té Ostravy - vnímáš i rozdíly mezi jednotlivými regiony, co se nářečí týče?
Přízvuk už vnímám, přece jen jsem za tu dobu hrál v různých oblastech - v Ostravě, Praze, na jihu, teď na Moravě. Přízvuk, slang, jiná slova a tak. Už vím, že se to liší podle regionů. V Srbsku je to podobné, třeba lidé z centrálního Srbska mají při debatě s obyvateli z jihu problém rozumět všemu, je to znát i při sledování filmů z jiných oblastí a tak.

Jak často se vlastně dostaneš domů?
Aktuálně moc často ne. Pátého ledna začala příprava, od té doby jsem doma nebyl a ani není výhled, že by se to povedlo dříve, než skončí sezona. Je to přece jen nějakých 850 kilometrů jedním směrem, na jednodenní volno to opravdu není.

Takže situaci v zemi sleduješ spíš přes internet?
Je to tak. Zprávy, noviny, bavím se s rodinou. Moc pozitivní to není, krize stále trvá a je těžké, aby člověk žil normálním životem.

Co sport? Čím si třeba vysvětluješ to, že Srbsko obecně disponuje v řadě odvětví silnými týmy?
Asi na to máme vhodnou mentalitu, umíme hrát týmově. Určitě ale máme i dobré individuality, například v tenise - Novak Djoković, Anna Ivanović a další.

A co fotbal? V porovnání s házenou nebo volejbalem to tam nyní trochu skřípe, od roku 2010 tým na velkém turnaji chyběl a ani teď to není ideální.
V kvalifikační skupině teď máme bod, na řadě je asi rozhodující zápas v Dánsku, ten by se měl zvládnout. Skupina s Dánskem, Portugalskem a Albánií je těžká, ale tým s takovými hráči, kteří hrají v takových klubech, by si s tím měl poradit a skončit alespoň druhý. Srbsko de facto přišlo o domácí zápas s Albánií, který kontumačně vyhrálo, ale nezapočítaly se body. Myslím, že fotbal u nás je za posledních řekněme deset let také v krizi, ve vedení jsou lidé, kteří do fotbalu nepřinesli dobro a jde jim spíše o to být vidět. Asi by bylo zapotřebí udělat nějaké změny.

Je reálné, že by změny vzešly od bývalých slavných hráčů?
Věřím, že by to možné bylo, ale na druhou stranu si myslím, že jsou dost chytří na to, aby se někam cpali. Vidí, že situace je hodně daleko a ti lidé to mají pod kontrolou. A nevím, zda by chtěli spolupracovat s lidmi, kteří se ve fotbale tolik nevyznají a mají jen funkci.

Co vlastně aktuálně dělají Mihajlović, Mijatović a další někdejší opory?
Mihajlović trénoval nějaký čas národní tým, ale nedokázal postoupit na mistrovství v Brazílii. Teď je v Sampdorii Janov a má dobré výsledky. Mijatović podle mého žije někde ve Španělsku, kde působil v minulosti například jako sportovní ředitel Realu. Užívá si život a myslím, že se pohybuje v jiných vodách a nechce se do toho u nás plést, jen to sleduje.

Znáš se mimochodem se Stefanem Mitrovićem, reprezentantem a bývalým Zbrojovákem?
Znám. Někdy v patnácti jsme spolu hráli v Radu Bělehrad. Když jsem byl zraněný, chodil jsem v Bělehradě na rehabilitace a tam se s ním snad po deseti letech potkal. Zavzpomínali jsme, mluvili jsme i o Zbrojovce, o lidech, kteří tu z té doby ještě jsou, pozdravoval je. Bylo to příjemné setkání.

Díky za rozhovor a ať se daří!