ROZHOVOR Z PROGRAMU: Rudolf Reiter

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání se Slováckem byl i rozhovor s Rudolfem Reiterem. Záložník, který je ve Zbrojovce na hostování z Baníku Ostrava, do duelu nakonec v závěru zasáhl také a mohl se radovat z vydřené výhry. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Doposud poslední posilou Zbrojovky se stal během podzimu ofenzivní hráč Rudolf Reiter. Do Brna přišel na hostování do konce podzimu z ostravského Baníku. A pokud byl zdravý, nešlo jej na hřišti přehlédnout. Nyní se Ruda postupně vrací do formy a věří, že ještě na podzim stihne Zbrojovce pomoci. Více o sobě prozradil v následujícím rozhovoru.

Rudo, tvoje mládí bylo spojeno s pražskou Spartou. Bylo tomu tak od samého začátku kariéry?
Je to tak. Začal jsem v pěti letech, kdy jsem došel na nábor. Ani nevím, jestli naši Spartě fandili, zkrátka mě tam vzali, za pár dní přišel dopis, že mě berou, a bylo to. Moc si to už nepamatuju, ale bylo nás tam celkem dost. A jestli se nepletu, tak už tehdy se mnou začínal třeba Aleš Čermák.

A ve Spartě jsi byl jak dlouho?
Vydržel jsem tam až do áčka, kam si mě vzal trenér Víťa Lavička. Ligu jsem ale nehrál, jen pohár ve Znojmě, a pak následovalo hostování na Žižkově.

To ti bylo kolik?
Nějakých devatenáct let. Zažil jsem tam to legendární období pod trenérem Trpišovským, kdy jsme trénovali v parku mezi… (smích).

A pak už přišla Vlašim a osudový trenér Hašek.
On mě znal už ze Sparty, z béčka. To jsme měli hodně dobrý tým, hráli jsme o postup do druhé ligy. A dá se říct, že on a trenér Páník jsou trenéři, kteří mi sedli nejvíc. Jsme spolu v kontaktu pořád.

Dařilo se vám i na Bohemce, že?
Tam si to v jednom období všechno sedlo. Byli jsme dobrá parta a taky dobře poskládaný tým, s ohledem na to, co po nás trenér chtěl. Všechno to zaklaplo, měli jsme výsledky, udělali jsme sedmé místo.

Pomohl vám k tomu i specifický Ďolíček, kde se konkrétně Zbrojovce, ale i většině jiných týmů nehraje dobře?
Je to fantastický stadion, dodává sílu. Přitom já osobně jsem tam jako host hrál jen jednou a paradoxně jsem tam vyhrál, s Baníkem 2:0 (smích).

Zápasy proti Brnu v paměti máš?
Hrál jsem dva zápasy, víc si vybavím ten první v Brně. Hráli jsme 0:0 a Kuchta nedal penaltu. Doma jsme pak myslím vyhráli 1:0, ale ten zápas si tolik nepamatuju.

Ještě v Bohemce vyhlásil trenér Hašek, že Baník za tebe musí zaplatit sto milionů. Jak jsi to tehdy vnímal?
Jasně, o tom se hodně mluvilo. Byla to nadsázka, já jsem s trenérem měl a dodnes mám trochu jiný vztah, dělal si z toho spíš srandu. Nakonec jsem v Ostravě opravdu skončil a první půlrok to vypadalo skvěle, hrál jsem skoro všechno, vynechal jsem jeden zápas. Pak přišla změna trenéra, ale to je fotbal, s něčím takovým musíte vždycky počítat.

Tvůj styl se tedy víc hodil trenéru Páníkovi.
Ideální je, když to můžu trhat a zabíhat za obranu. Kraj, ale klidně i jiné pozice, v Jablonci jsem hrál třeba pod hrotem a šlo to taky.

Jablonec byl doposud nejlepším představením Zbrojovky v této sezóně. Jak bys zatím své působení shrnul?
Celkově jsem toho zatím moc nestihl, doufám, že se to zlepší. Začal jsem v Plzni, kde jsem na přivítanou dostal čtyřku. Když začneme gólem v první minutě, tak už to pak je těžké. Pak přišla Karviná, kde jsem měl šanci na vyrovnání, pak jsem musel střídat. Pohár s Jihlavou nepočítám, tam jsem toho moc neodehrál jako střídající. A pak Jablonec, což byl až do zranění celkem fajn zápas pro mě osobně a pro tým to dopadlo taky dobře.

A tobě klapala souhra s Kubou Přichystalem.
Fungovalo nám to. Ale sedlo to výborně celému týmu. Jedno s druhým se sešlo, Jablonec měl možná horší den a my jsme byli naopak hodně kvalitní.

V zimě ti končí hostování, už máš jasněji o své budoucnosti? A o plánech na zimní pauzu?
Ta pauza bude hodně krátká, tak na vydechnutí. Soustředím se teď na závěr podzimu, ale řeší se to a brzy se to asi rozlouskne.

Měl jsi čas poznat blíže město Brno?
Bohužel toho času moc nebylo. Sem tam jsme se byli s prckem cournout po městě, ale nic velkého. Přestěhovali jsme se na jiný hotel do apartmánu, což nám celkem vyhovuje. Na stadion to mám kilometr a půl, takže když je hezky, jsem tam na kole za pět, šest minut.

A jak ti sedla brněnská kabina, s kým si nejvíc rozumíš?
Je to trochu jiné v tom, že na hotel se moc nejezdí, takže jsem vlastně ještě s nikým na pokoji nebydlel (smích). Neznal jsem po příchodu nikoho, ale rozumím si se všemi, kabina je super. Nejvíc asi s Hlaďasem a Hlavem, máme takovou partu. Ale kluci jsou super. Zatím jsem na to měl štěstí všude, kde jsem byl, že byla kabina výborná.

Čím jsi trávil volný čas v době jarní a podzimní koronapauzy?
Na jaře jsme byli hodně pod dozorem, trénovali jsme denně a hlídala nás GPS. Na podzim to bylo podobné, jen ta pauza byla nakonec kratší. Já jsem se věnoval hlavně prckovi, to je koníček na plný úvazek a je to nonstop.

Míval jsi v dětství nějaký vzor a oblíbený klub?
Řeknu jedno jméno, Ruud van Nistelrooy. Měl jsem plakát, kde mi taťka přepsal jméno Ruud na Ruda (smích). Vztah k Manchesteru jsem měl odmalička, protože jako první jsem od táty dostal starý dres, ještě s Umbrem, s Beckhamem na zádech. To mi bylo šest let.

A máš mimo fotbal ještě nějaký zvláštní koníček?
Kromě rodiny to dřív bylo malování, tomu jsem se věnoval hodně, dokonce jsem byl přijatý na uměleckou školu. Musel jsem ale tehdy jít na střední sparťanskou, to jsme měli dané. Dal jsem tehdy přijímačky o dva body, ale dal (smích). Maloval jsem všechno, hlavně abstraktní věci mě hodně bavily.

Ještě se k tomu někdy dostaneš?
Teď v pauze jsem si vzal plátno, barvy a zase něco namaloval. Jokera z Batmana. Tchýně si to dokonce dala do obýváku. Dřív jsem se tomu ale věnoval víc, a třeba zase někdy budu.

Díky za rozhovor!