ROZHOVOR S PARTNEREM KLUBU: Zdeněk Sklenář
B r n o - Na stránkách klubu vám každý měsíc přinášíme rozhovor s vybraným partnerem klubu. Třetím v pořadí je pan Zdeněk Sklenář, jeden z majitelů gastrospolečnosti Tripoli a současně také místopředseda představenstva Zbrojovky.
Mohl byste na úvod rozhovoru trochu specifikovat rozsah vaší činnosti?
Jsme brněnská gastronomická skupina, v Brně máme síť restaurací značky Tripoli, Charlie’s, Potrefená husa, Zlatá loď a nově Pivovarskou restauraci Starobrno na Mendlově náměstí. Kromě toho máme ještě restauraci Potrefená Husa ve Zlíně. To je takový rychlý souhrn, v součtu aktuálně máme patnáct provozoven.
Kdy jste začínali a jaký podnik byl číslo jedna?
První jsme otevřeli Pizzerii Tripoli na Starobrněnské, to byl rok 2002. Brzy budeme slavit dvacet let, restaurace je tam dodnes a doufám, že ještě dlouho bude. Potom postupně přibývaly další provozovny. Růst je to pozvolný, nemáme vnější investory a všechno budujeme sami s naším týmem lidí, rosteme jako čistě brněnská firma.
Jak široký ten tým lidí aktuálně je?
Aktuálně máme zhruba 240 zaměstnanců, na vrcholu to bylo 280.
Tím asi narážíte na poslední dva roky a pandemii koronaviru, která nejen gastro citelně zasáhla?
Bylo to velice těžké období. Když jste osmnáct let na něco zvyklí, máte stálý tým lidí, můžete se jeden na druhého spolehnout a pak přijde něco takového, je to obrovský šok. Nějakým způsobem jsme to překlenuli, nejdůležitější je, že se nám podařilo udržet ten tým lidí, se kterými spolupracujeme. Je tu samozřejmě trochu nejistota, co bude dál, ale věřím, že už to bude jen pozitivnější. V době krize se jádro našeho týmu ukázalo hodně silné, vycházeli jsme si navzájem vstříc, posílilo nás to. Doufám, že už je to všechno za námi.
To jestli ve svých hospodách jíte, je asi řečnická otázka. Jaké jídlo je vaše nejoblíbenější? A v čem je podle vás vaše síla a přednost?
Řeším spíše opačný problém, málokdy se dostanu na jídlo někam jinam. Vždycky je užitečné poznat něco nového, třeba pro inspiraci. Týden ale strávím tak, že se pohybuju po našich provozovnách, kde řešíme aktuální problémy, akce a další věci, takže moc možností najíst se jinde není. Moje nejoblíbenější jídlo je španělský ptáček ze Zlaté lodi, kde ho kluci dělají poctivě, postaru, jako se kdysi dávno dělal. Naší devizou je, že vaříme kvalitně, poctivě, nehrajeme si na vysokou gastronomii, jsme vyšší střed za rozumnou cenu. Pro lidi chceme být stabilní partner; vědí, že servis, jídlo a pití bude v dobré kvalitě, nespálí se a nenechají tam úplný balík.
Předpokládám, že gastro z logiky věcí musí být i vaším koníčkem. Co jiného mezi vaše záliby a zájmy ještě patří?
Velkým koníčkem je fotbal, jinak to nemůže být, tím žije celá rodina. Dcera zná základní sestavu do detailů, je vždycky smutná, když někdo odejde, protože si ty hráče oblíbila. Sleduje je pak dál v jiných týmech. Občas si fotbal i zahrajeme, ale to spíš výjimečně. Dále mezi koníčky patří golf a hudba. Koncerty, to je velký koníček.
Co konkrétně za žánr preferujete?
Zrovna před pár dny nás zasáhla smutná zpráva, že zemřel Charlie Watts z Rolling Stones, určitě tahle kapela, pak Pink Floyd. Jinak nejsem žánrově ukotvený, až po Marka Ztraceného poslouchám všechno, od rocku po pop. I od dětí se učím novějším kapelám, takže v nových trendech nejsem úplně mimo.
Jaká je vaše fotbalová minulost? Případně současnost a budoucnost?
Hrál jsem do nějakých šestadvaceti let, nejvýš na úrovni kraje. Jinak samozřejmě pořád, ať už malá kopaná, liga firem, fotbal mě provází celý život a doufám, že i bude.
A první kontakty se Zbrojovkou?
To bylo na lužáneckém stadionu, rok 1995 nebo 1996. Jsem rád, že jsem mohl zažít tu éru velkých návštěv, a pak jsem na to navázal i po přesunu na Srbskou, i když to samozřejmě pro většinu lidí není oblíbená adresa. Chodím i tam.
Jak se pak rodilo partnerství s klubem?
Bylo to postupné. Partnerem jsme asi jedenáct let, kdy jsme začali zvolna dodávat catering a provozovat stánky. Jak jsme se pak rozvíjeli jako firma a dostali jsme se postupně na pozici největší gastrofirmy v Brně, přišlo mi přirozené, když ta možnost byla, spolupráci zahájit a poté rozvíjet. Vnímáme to tak, že to není obchod, ale spojenectví, které má být přínosné pro všechny. Pro fanoušky, pro klub, pro nás. Postupně se na to nabalovalo organizování eventů pro fanoušky a partnery, děláme i stravování pro mládež a další programy a projekty. Naším základním cílem je pomáhat, klubu, fanouškům i partnerům.
Co vám dosavadní spolupráce přinesla?
V první řadě spoustu zážitků a skvělých lidí, kteří kolem fotbalu jsou, ať už se opět jedná o fanoušky, partnery, trenéry, lidi v klubu, bývalé i současné hráče, zapálené mládežníky. Emoce jsou pozitivní i negativní, ale ty pozitivní zážitky pak vždycky převažují. Dlouhodobé spojenectví vám vždycky přináší radosti i starosti, ale ve finále převáží ta radost.
Jaké zápasy a týmy sledujete?
Jelikož syn hraje za U10, objíždíme pravidelně zápasy a turnaje. Ale tím, jak se mládež Zbrojovky čím dál víc prosazuje, chodíme i na ostatní kategorie. Mám radost z toho, že Brno a okolí generuje spoustu výborných fotbalistů. Je pěkné přijet do Rakouska na turnaj a nechat za sebou Salzburg, Rapid Vídeň, Slovan Bratislava. Je pozitivní, když vidíte, jak fotbalem děti žijí, navíc jsou šikovné. Jsem přesvědčen, že nám rostou generace, které nám budou dělat větší a větší radost. Co se týče prvního mužstva, domácí zápasy jsou samozřejmostí, pokud čas dovolí. A výjezdy také, mám skoro stoprocentní bilanci. Přiznám se, že Varnsdorfu se zatím vyhýbám, to je výlet na tři dny. Klobouk dolů před fanoušky, kteří tam jedou, to je obdivuhodné. Zážitků je spousta, většinou vyplynou ze situace, třeba v momentě, kdy selže navigátor a hledá se, kde udělal chybu. Ale přes to všechno jsme zatím všude dojeli včas, jen na Žižkov snad až v páté minutě (úsměv).
Jaké máte plány do budoucna, co se týče partnerství s klubem, případně samotného občerstvení na stadionu?
To musím rozdělit na dvě části. Plány do budoucna se nemění, chceme být stálým partnerem, pomáhat klubu, je to pro nás důležité. A neřešíme, co za soutěž klub aktuálně hraje. Co se týče stadionu, narážíme na obrovské a bohužel téměř nepřekonatelné limity. I fanoušci si postupně uvědomují, že stadion dožívá. Infrastruktura, zázemí, přístupy, prostor na manipulaci je minimální, vše se dělá na koleni. Spousta věcí se řeší nouzově, improvizací, abychom alespoň nějakou službu zajistili a pro fanoušky to bylo alespoň přijatelné. Je to velké téma pro bližší budoucnost, zda to bude směřovat buď k revitalizaci, nebo k novému stadionu, protože každý vnímá, že životnost stadionu končí. V prvních letech to vypadalo jako provizorium, všichni věřili, že se vrátíme za Lužánky. Uvidíme, jak to bude dál, ale dlouhodobě je situace neudržitelná. A to nejen z hlediska občerstvení, ale i zázemí pro fanoušky, novináře, partnery, Brno by tohle všechno zasloužilo posunout dál, prezentovat se jako druhé největší město republiky a nezávidět všem okolo, že všude se staví a u nás se desítky let nic nehýbe.
Měl byste na závěr rozhovoru nějaký vzkaz pro fanoušky a partnery?
Fanouškům bych chtěl vzkázat, že jsme rádi, že Brno má tak silnou a hrdou fanouškovskou základnu. Partnerům pak vzkážeme, ať klub podporují, protože Zbrojovka tu je už 108 let a další stovky let tu bude. A přijde čas, že bude znovu na vrcholu, a je jen na nás, abychom klub podporovali, i když se zrovna tolik nedaří. Úspěch přijde.
Díky za rozhovor!
