Jsem rád, že můžu hrát doma, říká navrátilec Ondřej Vaněk

B r n o - Už jen pár tréninků - a navrátilec Ondřej Vaněk oblékne po dlouhých letech zase brněnský dres. Velkým snem devětadvacetiletého záložníka je pomoci Zbrojovce k návratu do nejvyšší soutěže, první krok jej čeká v sobotu doma proti Líšni. Nejen o tom byla řeč na dnešní předzápasové tiskové konferenci.

Ondro, můžeš prozradit, jak probíhaly tvoje námluvy se Zbrojovkou?
Byly postupně vážnější a vážnější, až to nakonec dopadlo takhle. Pan Bartoněk mi vytvořil perfektní podmínky a jsem rád, že můžu hrát doma. Je to velká výzva, vytáhnout Zbrojovku do první ligy, pomoci k tomu. I proto jsem se k tomu přiklonil a věřím, že očekávání naplním. Bylo to hezké lanaření, od všech, od trenéra a dalších (smích). Znám ho ještě z doby, kdy jsem mu podával v žácích balóny. Zkrátka takhle jsem se rozhodl, po tolika letech se vracím domů, to taky hrálo roli. V Brně jsem od mládeže nebyl, přitom je to můj domov. Tady jsem doma a vidina toho, že můžu klubu pomoci, je lákavá. U nás jsem vyhrál ligu, pohár i Superpohár, jen druhou ligu ještě ne (smích). To mi chybí. Snažím se makat a dávám tomu všechno, abych byl platný. V sobotu se ukáže.

Měl jsi i nějaké jiné nabídky z tuzemska?
První ligu jsme s panem Paskou ani vážněji neřešili, jen cizinu. Smlouva je do konce sezóny, ale jsme domluvení, že kdyby se objevilo něco opravdu vážného venku, nebude mi klub bránit.

Jak se osobně cítíš před sobotním prvním zápasem?
V Rusku jsem normálně trénoval, jen zápasy jsem nehrál. Pauzu žádnou nemám a na sobotu jsem snad připravený. Uvidíme, jak to bude vypadat. Samozřejmě se moc těším, dojde hodně lidí, bude to zajímavé.

Jak po týdnu vnímáš kabinu a spoluhráče?
Zápasů jsem moc neviděl, ale kluci vypadají na tréninku dobře, fotbal hrát umějí. V zápasech mají deku, hrají pod tlakem, je tu cíl postoupit. Sám to znám třeba z Plzně, je opravdu jiné, když hrajete o něco, než když vám stačí střed tabulky. Psychika dělá moc a já se budu snažit klukům pomoci, třeba je strhnu.

Ty sám se tlaku neobáváš?
Je mi 29 let, něco už mám taky za sebou a tlak si nepřipouštím. Vím, že dojde hodně lidí, ale v Rusku jich kolikrát došlo třeba čtyřicet tisíc. Je dobré, že se jedná o takový specifický zápas, pro kluky je to motivace. Věřím, že to bude dobrý zápas, všichni si ho užijeme a konec bude dobrý pro Zbrojovku. Je mi jasné, že jsem na sebe upletl bič a očekávání budou. Jsem připravený a snad pomůžu, udělám pro to všechno.

V sobotu vás čeká Líšeň, co o ní víš? Znáš například někoho z kádru soupeře?
Osobně asi nikoho neznám. Zítra budeme mít video, kde se dozvíme víc, trenér nás perfektně nachystá. Kulisa bude výborná a snad nám pomůže zabrat. Máme tři těžké zápasy po sobě a když je zvládneme, odčiníme tím start a lidi se chytnou. Když uvidí, že dřeme, chodit budou, Brno má sport rádo. A já udělám vše pro to, abych tomu pomohl.

A po příchodu do kabiny Zbrojovky jsi na tom byl s poznáním spoluhráčů jak?
Někoho jsem znal. S Pazlim jsem bydlel na intru ve Slavii, proti některým jsem hrál, ať už Meggy nebo další starší. Kluci mě vzali, možná tím, že jdete zvenku, je to jednodušší.

Co očekáváš od druhé ligy?
Abych řekl pravdu, zatím nevím. Zeptejte se v sobotu po zápase. Dříve jsem ji hrával s Hlučínem, kde jsme byli ale poslední a hráli jen o záchranu.

Co na tvoje angažmá říkají například bývalí spoluhráči z Plzně?
S klukama si píšu, jsou taky zvědaví. Je to zkrátka cesta, kterou jsem si vybral, a půjdu si za tím. V televizi se na to podívají a věřím, že uvidí kvalitu. Já ji na trénincích vidím, kluci chtějí, v utkání je to všechno o hlavě. Když je nastavená správně, funguje to a já věřím, že se to v sobotu zlomí.

Když jsi po návratu nejprve trénoval s béčkem, nestyděli se spoluhráči? Přece jen jsou vesměs o hodně mladší.
Respekt měli, ale nestyděli se. Sám si pamatuju, jaké to bylo, když mi bylo osmnáct a přišel někdo starší. Nijak jsem se nepovyšoval a nemám problém poradit, pomoci, jak třeba nabíhat a podobně. Ti kluci začínají s velkým fotbalem a sám vím, jak jsem byl po radách v tom věku hladový.

V další reprepauze vás čeká zápas Za Lužánkami, jak na stadion vzpomínáš?
Už je to dlouho, co se tam nehraje, párkrát jsem tam míče podával, ale víc pak asi na Srbské. Ani konkrétní zápasy už si nevybavím, v hlavě mám třeba tažení v Intertoto Cupu, které skončilo s Villarealem, to už bylo na Srbské. Bude to samozřejmě velká událost.

Jaký máš vztah k Brnu jako městu?
Brno je můj domov, to jsem vždycky říkal. Ani po kariéře pro mě není jiná možnost než zůstat tady. Mám tu všechno, Brno mám hrozně rád a jsem šťastný, že můžu být jeho součástí. Liga sem zkrátka patří.

Chodíš na stadion pěšky?
Párkrát jsem šel pěšky, ale trénujeme tak tvrdě, že si radši sednu na skútr (smích). Ne, vážně, je to fakt výživné. Oproti Rusku v tom nevidím rozdíl, ba naopak. Dneska jsem zrovna říkal, že tam jsou tréninky kratší a intenzivní, zatímco tady intenzivní a dlouhé (smích).

Jak s odstupem na ruskou etapu vzpomínáš?
Jen v tom nejlepším. První dva roky byly výborné, pořád jsem hrál, uhráli jsme šesté místo, v kvalifikaci o Evropskou ligu vypadli až s Rangers, hlavně zápas u nich byl zážitek. Gerrard na lavičce, plný stadion. Pak odešel trenér a já už se do toho po zranění tak nedostal, nebylo to takové, navíc jsme hráli o záchranu. Ale kdybych se rozhodoval znovu, udělám to stejně, Rusko mi přirostlo k srdci, je to super soutěž. Navíc po světovém šampionátu se tam fotbal ještě zvedl.

Díky za rozhovor a ať se daří!