Zápas na tribuně? Není to nic příjemného, prozrazuje Jakub Šural

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Mladou Boleslaví jste si tentokrát mohli přečíst rozhovor s Jakubem Šuralem. Jeho přepis vám tradičně nabízíme i na webu.

Obránce Jakub Šural, který v červenci oslaví jednadvacáté narozeniny, prožívá prozatím z osobního hlediska povedenou sezonu. Odehrál dvacet zápasů, v dalších startech mu zabránily žluté karty, kterých nasbíral již osm. Přitom před startem letošního ročníku měl na kontě jen tři duely.

Kromě toho je talentovaný mladík stabilním členem reprezentace U20 a náhradníkem v „jednadvacítce“, ve hře tedy stále je i naděje na mládežnické EURO. Zápas s Mladou Boleslaví Jakub stráví na tribuně, odpykává si druhý zápas z trestu za osmou žlutou. Nenaváže tak na venkovní utkání, v němž v samém závěru přihrál na remízový Škodův gól.

Jakube, jaké byly tvé fotbalové začátky?
Začínal jsem v šesti nebo sedmi letech. Tím, že bráchové fotbal taky hráli, to bylo jasně dané (smích).

Když jsme naťukli ty bratry – Pepa je ve Spartě, David aktuálně trénuje brněnský dorost. Máš ještě další sourozence?
Kromě Davida a Pepy ještě nejstaršího Marka, který hraje fotbal spíš jen rekreačně. A pak mladšího Patrika, ten ale fotbal nehraje, je youtuber (úsměv).

Hrál jsi s bratry někdy v jednom týmu?
S Pepou jsem se v jednom týmu nepotkal, je přece jen o šest let starší. S Davidem tuším v juniorce, když jsem přicházel, on zrovna odcházel na hostování.

Kudy vedla tvoje cesta do Zbrojovky?
Původně jsme ze Šakvic, brácha pak bydlel v Modřicích, já v Blučině. Začínal jsem tady a v Šakvicích, do Brna jsem přišel v nějakých deseti letech.

Hrál v tvém příchodu roli i fakt, že brácha už tou dobou pomalu rozrážel dveře kabiny áčka?
Jo, tím, že tu brácha hrával, se trenéři ptali i na mě. Když jsem došel, on byl tuším už ve starším dorostu.

Neláká tě potkat se s bráchou v jednom mužstvu, třeba po jeho návratu do Brna, nebo v reprezentaci?
Jasně, vždycky říká, že tady je a bude doma, a že by se jednou chtěl vrátit. V jednom týmu bych si s ním zahrál rád, ale co se týče reprezentace, to je opravdu daleko (úsměv).

Míval jsi – nebo máš – nějaké oblíbené hráče, případně tým?
Jako fotbalistu jsem míval vždycky rád Cristiana Ronalda. A co se týče hráčů na mém postu, tak je to Sergio Ramos. Jako klub pak tím pádem Real.

Jaké máš aktuálně nejbližší fotbalové cíle?
Nejbližším cílem je udržet se v základní sestavě a hrávat, posouvat se pořád dál. Vím, že se blíží EURO jednadvacítek, to je takový sen, bylo by fajn se tam podívat.

Označil bys letošní sezonu jako zlomovou? Dvacet odehraných zápasů je slušná porce.
Zatím to tak vypadá, s tou zápasovou porcí mohu být spokojený. Bylo to i díky různým zraněním, Lojza Hyčka se posunul do zálohy a já dostal šanci a už ji nepustil. Teď se musím dál zlepšovat a posouvat.

Vypadá to, že sis našel pevné místo na kraji obrany. V minulosti jsi říkával, že ti víc sedí post stopera, jak to máš teď?
Už jsem si zvykl. Ze začátku jsem s tím měl trochu problémy, přece jen jsem celý život hrál stopera a ten přechod není tak jednoduchý. Jasně, nějak se to odehrát dá, ale přidat k tomu něco navíc je složitější a chvíli to trvá. V posledních zápasech už to ale bylo lepší.

Pomohl ti v tom i fakt, že pozice beka ti byla přisouzena ještě před Zbrojovkou v reprezentaci?
Je pravda, že v reprezentaci jsem na kraji hrál snad dva roky. Ze začátku mi to pomáhalo hodně, ale teď myslím, že mi víc dá třeba těžký zápas v lize, než reprezentační zápas proti stejně starým hráčům. Přece jen Sparta, Slavia nebo Plzeň mají na svých postech hodně kvalitní hráče.

A tím se znovu vracíme k bratrovi. Na Spartě jste hráli proti sobě, bylo to pro tebe překvapení? Původně to tak nemělo být, že?
Do poslední chvíle jsem to nevěděl, vypadalo to, že brácha nastoupí v útoku. Až před utkáním jsme to zjistili. Říkal mi, že je Venca Kadlec mimo a bude hrát na kraji.

Stihli jste tu změnu probrat i s trenéry, co se týče taktiky, jak na bráchu hrát?
Trenér Dostálek mi po rozcvičce říkal, ať se soustředím a hecování si necháme na doma (smích).

A proběhlo něco před zápasem?
Něco jsme si psali, i v zápase něco bylo, ale vesměs normální věci.

Nemohu se nezeptat – řešili jste po utkání penaltu, o které bylo hodně řečeno a napsáno?
Bavili jsme se o tom. Hned jak po zápase vylezl, říkal jsem mu, že nemusel padat. On byl ale přesvědčený, že ta penalta prostě byla. Je pravda, že třeba s tou plzeňskou z posledního kola se to asi srovnat nedá.

Co vlastně rodina? Před stadionem vás byl pořádný hlouček, dresy sparťanské i brněnské. Kdo komu fandil?
Měli to rozdělené, jeden ve sparťanském, jeden v mém. A taťka tak napůl. Je jasné, že David fandil Zbrojovce, musel (smích).

Po jednom ze soubojů s bratrem jsi viděl od rozhodčího žlutou kartu, v sezoně osmou. Sám Pepa se nechal slyšet, že udělena být nemusela, souhlasíš?
Jo, myslím, že i na videu je to vidět, že jsem měl k míči blíž. Brácha mě zatáhl, nepísklo se, já pak už musel zakročit, protože to smrdělo. Celkově myslím, že některé ty žluté byly dost přísné, ale je to jen můj problém a musím si na to dávat pozor. Musím jich mít míň, protože díky tomu jsem přišel o dva zápasy a o jeden ještě přijdu.

Věděl jsi hned, že ta karta znamená stop na dva zápasy?
Jo, hned v ten moment mi to bliklo hlavou.

Jaké bylo sledovat zápas z tribuny?
Nebyla to žádná legrace, nic příjemného. Zvlášť když zápas na Spartě se nám celkem povedl, moc jsem chtěl hrát a nemohl jsem. Alespoň jsem si mohl užít góly a výhru, i když mě mrzelo, že nemůžu být přímo u toho. Byly to nervy.

A že ty góly stály za to.
To ano, šlo o skvělé a povedené góly. Ať už Borys, jehož gól nám moc pomohl, nebo Řezňova paráda.

Tvoje pouť Zbrojovkou je poměrně ukázková – postupný posun vzhůru, k tomu hostování ve druhé lize. S kým sis během té fotbalové cesty nejvíc porozuměl?
Z těch mládežnických týmů bych jako největší kamarády označil asi Tomáše Webera, který je teď v Karviné, a třeba Tomáše Prakse, ten je v juniorce. S tím jsme chodili do školy snad od páté třídy. Dále Kuba Přichystal, s tím procházíme společně, v juniorce a předtím v devatenáctce jsem se potkal i s Honzou Sedlákem.

A s kým si nejvíc rozumíš teď?
Nemůžu říct jednoho, jsme dobrá parta. Není to ani nijak rozdělené na mladé a staré, srandu si děláme třeba s Dušanem, v kabině sedím vedle Štohyho. Byl tam s námi ještě Škoďák, ale na jeho místě je teď Laďa Krejčí (úsměv). Celkově je to v kabině teď dobré.

Jak to máš aktuálně s bydlením, dojíždíš? A co volný čas?
Už su Brňák, nedojíždím, bydlím tady. Ve volném čase jsem nejraději s přítelkyní, kamarády. Když můžu, zahraju si tenis, zaplavu si. A nesmím zapomenout na Playstation (úsměv).

Díky za rozhovor!