Vyhovuje mi bojovný fotbal, prozrazuje o sobě Marek Mach

B r n o - Pokud by se vyhlašovala anketa skokan léta, měla by letos v Brně jasného favorita. V srpnu devatenáctiletý záložník Marek Mach naskočil do své první přípravy a nevede si vůbec zle - zasáhl do všech zápasů, které Zbrojovka zatím odehrála.

Překvapilo tě, jak velký prostor v přípravě dostáváš? Počítal jsi s něčím takovým?
Upřímně, ze začátku jsem určitě nečekal, že bych mohl hrát takhle často. Ale jak příprava pokračovala, postupně jsem začal věřit. Víme, že kádr ještě projde zúžením, ale konkrétně jsme se o tom ještě zatím nebavili.

A tvých výkonů si všimli i zástupci médií, je to příjemné?
Je pravda, že na něco takového nejsem vůbec zvyklý, i tenhle rozhovor je první (smích). Ale samozřejmě se tohle asi každému čte dobře.

Tak jako tak tě čekají premiérové souboje v ryze mužské soutěži. Jaké máš zatím zkušenosti s dospělým fotbalem?
Beru to jako velkou výzvu a další krok v kariéře. Ať už to budou zápasy za áčko, nebo v divizi s béčkem. S dospělým fotbalem jsem se potkal zatím jen v zápasech, kdy soupeř nasadil hráče áčka, třeba proti Sigmě Olomouc.

V minulé sezóně jsi nastupoval převážně za juniorku, předtím za dorost. Ve statistikách míváš více nahrávek než gólů, raději tedy gólové trefy připravuješ?
Nejsem žádný extra střelec, z mé pozice ani tolik gólů nepadá. Je pravda, že proti Jihlavě jsem dvě střely měl, ale obě mi gólman chytil. Mohlo to tam padnout, při jedné moc nechybělo, ale bohužel.

S kým v kabině vycházíš nejlépe?
Nejvíc si samozřejmě rozumím se spoluhráči z ročníku, dobře znám i hráče ročníku 99, hodně kluků taky z juniorky, kam třeba chodili pomáhat. V kabině to ale není nějak rozdělené na skupinky.

A z mládeže znáš dobře i trenéra, ne?
Byl jsem pod ním rok v devatenáctce. Je hodně náročný, ale pro mě je plus, že mi bojovný fotbal celkem vyhovuje. A je dobře, že je trenér hodně komunikativní, otevřený a s každým jedná na rovinu a upřímně. Díky tomu mám zpětnou vazbu a dozvím se, kde mám rezervy a na čem musím pracovat.

Jaký je na hřišti tvůj ideální post?
Ideální je asi pozice šestky, kde jsem začal hrávat právě pod trenérem Šustrem a docela jsem si tam zvykl. V juniorce jsem hrával i ofenzivního záložníka, tam jsem měl větší volnost, na šestce víc pracuju pro tým. Když teď hráváme v rozestavení 4-4-2, pracujeme oba střeďáci dopředu i dozadu a pomáháme si. Jeden zápas jsem takhle hrál s Adriánem Čermákem, druhý s Damiánem Barišem. Předtím jsme zkoušeli jiné rozestavení, to jsem hrál klasickou šestku.

Mimochodem, jak dlouho jsi ve Zbrojovce?
Od přípravek, konkrétně od roku 2008, kdy jsem přišel z Velešovic. Tam jsem se narodil a začínal s fotbalem.