VIDEO: První rozhovor s Martinem Haškem

B r n o - Trenér Martin Hašek vedl v úterý své nové svěřence na prvním tréninku. Co od angažmá čeká a jak hodlá Zbrojováky vrátit na úspěšnou vlnu? Nejen o tom hovořil při úvodním setkání s médii.

Proč jste se rozhodl právě pro Brno?
Asi každý trenér, který vlastní profilicenci, má přání, potřebu a touhu trénovat tým, mít svoje mužstvo, být v tom procesu. A když je to mužstvo z nejvyšší soutěže, je to vysněná meta. V momentě, kdy profesionálního trenéra osloví prvoligový klub, vždycky o tom musí minimálně přemýšlet. Nejinak tomu bylo v tomto případě. Já chci navíc směrem do plusu říci, že Zbrojovka je pro mě spící obr, jak definovali Japonci Američany po Pearl Harboru. Pořád čekám, kdy se ve spolupráci s městem povede postavit stadion, a pak Zbrojovku očekávám v té nejsilnější skupině klubů. Tam by měla směřovat a věřím, že tam jednou bude. Je pro mě čest, když mě osloví klub s takovou tradicí a takovým potenciálem.

Co hodláte jako první změnit?
První fáze mého působení má šest týdnů, na nějaké překotné změny není moc prostoru. Je po přestupním oknu, takže přivést se dá jen hráč bez smlouvy. O žádném takovém, který by byl na trhu a mohl nám pomoci, ale v tuto chvíli nevím. Nemluvili jsme o tom, že bychom kádr posilovali, spíše jsme se bavili o tom, jaký je stav a co je potřeba udělat, aby byl lepší a vše se přetavilo do bodových zisků.

Co je podle vás největším problémem Zbrojovky?
Zbrojovka, řekl bych, na podzim získala možná o trochu víc bodů, než by odpovídalo síle kádru. Teď je tomu naopak, získává méně bodů, než by měla. Trend je takový, že body nejsou, jestli se nepletu, je jich na jaře nejméně v lize. Když se pak dostanete do kolotoče, že zápas za zápasem body nejsou, tak logicky hráči upadají, ztrácejí víru ve svoje schopnosti, ve schopnosti spoluhráčů a tak dále. Na tým sedá mlha a to je stav, ve kterém se Zbrojovka nachází. Mou hlavní snahou spolu s realizačním týmem bude tu mlhu rozfoukat, aby hráči měli hlavy čisté a odteď hráli to, na co mají. Za ten krátký úsek těžko hráče posunete výkonnostně, ale my se budeme snažit jim umožnit, aby hráli, na co mají, což by mělo přinést body.

Je pro vás pikantní začínat zrovna proti Pardubicím?
Určitě je to jiný zápas. Narodil jsem se tam, hrál jsem tam až do dvaadvaceti let, odrazil jsem se odtud do velkého fotbalu, to jsem nezapomněl. A taky jsem tu trénoval ligu. Jsem v kontaktu s panem Zavřelem, jsme dobří kamarádi od deseti let. I když teď spolu asi mluvit nebudeme, před zápasem by to nebylo vhodné. Je to trochu jiné a radost z toho úplně nemám, ale nedá se nic dělat. Oni mají nějaké své problémy, my zase svoje, zkrátka to tak je.

Nepřivedl jste si svůj vlastní realizační tým, není to pro vás problém?
Ne, naopak, tohle záleželo na mně v podstatě. Nemám takhle běžně uprostřed dubna, když nějaký ten pátek netrénuju, po ruce kompletní realizační tým, který by byl okamžitě k dispozici (úsměv). Jsem rád, že tu jsou kluci, které už jsem stačil trochu poznat. Zdá se mi, že ta spolupráce bude fungovat perfektně. Umožní mi lépe poznat tým.

Jaké to je trénovat po poměrně dlouhé pauze?
Asi jako když hráč začíná trénovat po dovolené. První dva, tři tréninky možná nejsou v tom správném rytmu, a podobné je to u trenérů. Neměl jsem úplně pauzu, komentoval jsem pro Českou televizi, na zápasy jsem se připravoval, sledoval soupeře, analyzoval hru, přemýšlel jsem o věcech, které jsem jako expert prezentoval. Vedl jsem v Praze skupinové a individuální tréninky, takže úplně mimo hru jsem nebyl. Dostanu se do toho zpátky, v úterý byl pro hráče i pro mě zapracovávací trénink, od středy to bude v pohodě.

Je spolupráce časově ohraničená?
S majitelem jsme mluvili tak, že Zbrojovka zůstane v první lize a naše spolupráce pak bude pokračovat, jakmile se to stane skutečností. Že by nezůstala, o tom jsme vůbec nemluvili.

Byl jste zájmem Zbrojovky překvapený? A souhlasil jste hned, nebo jste váhal?
Ano, byl. Byl jsem osloven v neděli po posledním utkání, v pondělí jsme se sešli. Nečekal jsem to. Z jedné strany máte radost, že je o vaší práci zájem. To asi každý trenér a člověk chce. To je to A, a pak je to B, kdy začnete vidět starosti a potenciální i objektivní problémy, to vám nedovolí přejít hned do režimu mám angažmá. Vidíte tu hromadu práce a ten tlak, o kterém víte, že přijde. Ale je to tak, že trenéři nejsou většinou oslovováni v dubnu s tím, že se daří. Vždycky to řeší ti, kteří mají problémy. A většinou ne při prvním problému, ale když se kupí a hromadí. V Sokolově, ve Vlašimi i v Bohemians jsem začínal těsně nad sestupem a dopadlo to dobře. Jen v Ústí už byla situace hodně kritická a nevyšlo to. A vlastně ještě Sparta, ta byla čtvrtá nebo pátá a potřebovala být druhá. Tam byl jen rozdíl, že nehrozil průšvih v podobě sestupu, horší už to nemohlo být, bylo jedno, jestli skončíte třetí nebo šestý. Není to zkrátka nikdy ideální, ale kdyby trenér čekal na ideální nabídku, čeká do smrti. Nám nezbývá než chodit do určitého rizika.

Jak konkrétně chcete dosáhnout onoho rozptýlení mraku? Troufáte si stále třeba na prostřední skupinu?
Je celá řada činností, které se dají změnit nebo upravit, a pak to jsou samozřejmě věci na hřišti z hlediska organizace hry, přístupu k zápasům, týmové a individuální chování. Tam jsou určité návyky, ale dá se do toho vstoupit. Není to tak jasná cesta a je potřeba trochu více času. Kdybych měl ale jít do konkrétna, už bych něco prozradil i soupeřům a to nechci, omlouvám se. Zaměříme se na to, abychom pracovali v co nejlepší atmosféře. Máme šest týdnů a každý den chceme s radostí pracovat, aby nás ta práce bavila. Fotbal je kreativní hra, a aby člověk mohl být kreativní, musí být uvolněný, ne pod stresem. Fotbal bez kreativity a radosti se stává něčím, čím původně nebyl. Budeme se snažit, abychom zároveň byli poctiví, přenést to do zápasu. Uděláme to nejlepší, co v nás je, a uvidíme, co to přinese a na co ty zisky budou stačit.

Jaký je podle vás kádr Zbrojovky?
Obecně je můj názor na složení kádru nějaký, a ten není úplně identický s tím, jaký kádr je tady. Ale to je asi normální. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, zkrátka je složený jinak, než já bych si představoval. Ale kolika trenérům se poštěstí, že kádr je takový, jaký by chtěli? Na to potřebujete prostor při přestupových oknech, alespoň třech za sebou. Obecně nejsou trenéři nikdy spokojení s kádrem. Je takový, jaký je, a jiný nebude, takže budu pracovat s tím, co je. Pokud zvládneme krok za krokem, pak se můžeme směrem k létu bavit, co dál, a vycházet z toho, jaký kádr je. Nechtějte ale teď kritiku, to nemůžu ani nechci, na to navíc kádr osobně ještě ani tolik neznám, i když hráče mám nakoukané. Možná bych si uměl představit víc rychlých hráčů, fakt hodně rychlých.

Z hráčů v kabině jich pár znáte, Kuba Řezníček byl dokonce vaším spoluhráčem. Tyká vám? A bude jediný?
Ano, když mi tykal dopodus, nevidím důvod, aby mi teď začal vykat. Není v tom problém. Možná si někdo může myslet, že tím trenér ztrácí autoritu, ale já si to nemyslím. Bude asi jediný, na první dobrou jsem s nikým dalším nehrál. Některé kluky jsem trénoval, ti mi vykají, ale s Kubou jsem byl v jedné kabině. Už jsme na to vzpomínali, bylo mi sedmatřicet, jemu osmnáct (úsměv).

Jak je na tom aktuálně Filip Souček? A jak důležitý hráč to pro vás je?
Čekáme zatím na zprávy z vyšetření. Pozice hráče před obranou je důležitá, jedná se o nebezpečný prostor a je potřeba, aby byl dobře vykrytý. Filip je zajímavý hráč, proto si ho vybrala Sparta. Vybavím si, že ještě v Bohemians proti nám za Opavu debutoval, zaujal nás. Dokonce jsme měli v plánu ho přivést, ale nakonec šel do Sparty.

Je to vaše první angažmá na Moravě, potažmo v Brně?
Ano. Před časem jsem mohl jít do Baníku, jednání byla v určité fázi, nakonec dostal přednost Luboš Kozel. Brno znám jen jako hráč a trenér, na přelomu tisíciletí jsme měli v Olympii prodejnu sportovních potřeb, takže i trochu z hlediska byznysu. A samozřejmě jsem kolem tisíckrát jel, všechny cesty na Moravu vedly přes Brno, taky když jsem hrál ve Vídni za Austrii. Ale nemám tu příbuzné ani známé, takže blíže město poznám premiérově.

A není angažmá v Brně problém s ohledem na rodinu?
Je to problém. Mám manželku, ta má práci. Doma máme sedmnáctiletého syna, který chodí na střední školu a samozřejmě potřebuje, aby táta i máma byli doma. To všechno jsem musel vzít v potaz. Ale vidíte, že sedím tady (úsměv). Bylo to samozřejmě po domluvě.

Jak na tom byli hráči po psychické stránce?
Ti kluci jsou logicky v nějakém rozpoložení. Jsou překvapení z konce trenéra, najednou je tu nový, ani nevěděli, kdo to bude. Neměli prostor se na to připravit, jen sedí a koukají. Od první minuty jsme začali pracovat na tom, aby jen nekoukali, ale usmívali se a pracovali. Každý to vnímá jinak. Ti, co hráli, teď neví, jestli hrát budou. A ti, co nehráli, mají zase možnost trenéra přesvědčit. Všichni mají dobrý důvod zpozornět a přidat, tohle moment výměny přináší. Je na nás, abychom se to snažili maximálně využít.

Proti Brnu jste dával první gól kariéry, vybavíte si ho?
Je to tak, kolega mi to připomněl. Bylo to ještě na starém stadionu U Nisy, za bránou ještě rostly břízy. Za Brno chytal René Twardzik, kopali jsme standardku a Slávek Hodúl mi to překvapivě poslal. Převzal jsem míč a rychle vystřelil. Byla to velká euforie, první gól, o tom v mládeži celou dobu sníte.

Jaký je váš recept na zvednutí mužstva? Pokud bychom jej brali třeba z předchozích štací?
Když to vezmu zpětně, situace se vždycky zlepšila, byť v Ústí už byla předtím natolik kritická, že jsme se nedokázali zachránit. Neexistuje univerzální recept, vždycky je to o originále, takhle a teď. Základním principem je být otevřený, náročný, ale lidský, snažit se být spravedlivý. Dřív jsem býval hodně přísný, měl jsem věci buď černé, nebo bílé. Dnes jsem starší a vnímám to jinak, už nejsem tak prvosignálově ostrý. Některé věci nejdou řešit pod tlakem, přirozenější je najít společnou řeč. Ale zároveň udržet náročnost. Čekají nás rozhovory, pokud možno mezi čtyřma očima, i když času moc není. Chci si od hráčů poslechnout jejich názor na současnou situaci, pocit z kabiny, z toho, jak Zbrojovka hraje, jak by hrát mohla a měla. Chci nasbírat informace a pak s nimi nějak naložím, snad ku prospěchu.