VIDEO: Pocity jsou smíšené, přemítal po Spartě Ondřej Pachlopník
B r n o – 29. květen 2021. Zbrojovka se prohrou na Spartě loučí s první ligou. Pro Ondru Pachlopníka to je (aniž by to tušil) na dlouhou dobu poslední prvoligový zápas. Až dnes se do nejvyšší soutěže vrátil – proti stejnému soupeři.
Pachlopník šel do hry ve 46. minutě a jeho výkon hodnotil trenér na pozápasové tiskovce jako jeden z nejpozitivnějších momentů zápasu. „Osobně se mi to těžko hodnotí, nastoupil jsem po takové době. Byl to trochu smolný zápas. Sparta hrála líp a asi si zasloužila vyhrát, ale myslím, že ne až takovým rozdílem. Bylo to pro nás trochu kruté, ale takový je fotbal. Nedali jsme šance, přitom jsme mohli několikrát třeba snížit na 1:2, pak se mohl zápas vyvíjet ještě všelijak. Nevyšlo to, trochu smolný den,“ hovořil Pachli po utkání.
Pocity se v něm tloukly. „Byl jsem šťastný, že zase hraju ligu, že mi trenér dal šanci. To je potěšující, na druhou stranu mě mrzí, že jsme prohráli. Pocity jsou smíšené. Měl jsem chuť, doufám, že jsem to trochu oživil, i když můj fyzický fond ještě není takový, jaký bych si představoval. Čekal jsem, že budu hrát třeba dvacet minut, ale trenér rozhodl takhle a jsem za to moc rád.“
Pachlopník stihl po uzdravení hodinu za béčko, nyní tedy přidal 45 minut v první lize. „Ještě to není ono, po roce třeba to vnímání hřiště, herní zkušenost trochu odešla. Měl jsem i šanci, bohužel jsem trefil Řezňu do zad. Smůla, občas se to takhle stává. Budu na sobě dál pracovat, konkurence je velká, ale udělám vše pro to, abych se do sestavy dostal. Jsem rád, že jsem zase doma, a budu chtít týmu pomoci,“ vyhlíží další duely.
Zároveň se také ještě jednou vrací k uplynulému období. „Cítím obrovskou úlevu, byl to nejsložitější rok mé kariéry. Táhlo se to, přišly komplikace. Jsem rád, že to nakonec bylo rychlejší, než se čekalo. Musím poděkovat všem doktorům a fyzioterapeutům. Jmenovitě to jsou profesor Petr Zeman, fyzioterapeut Michal Rukavička, Šimon Šendera, Petr Bendl, Ivan Janský, Ivo Vonásek, kondičák Michal Hornig, Martin Kastner, Pepa Mlčuch a všem dalším, ten seznam je dlouhý. A hlavně mé přítelkyni, která to se mnou neměla jednoduché a nesmírně mi pomohla,“ vypočítával Ondra.
„Bylo to psychicky složité, čtyři měsíce jsem seděl na sedačce a na zápasy se jen díval, než jsem mohl vůbec začít něco dělat. Doufám, že už nic podobného nenastane,“ přeje si. „Věřím, že i díky tomu teď budu odolnější. Mám před sebou hodně práce, o nohu se budu muset pořád starat, posilovat. Budu na sobě pracovat víc, než dřív.“
