VIDEO: Intertoto Cup 2003 - vítězné drama s Guingampem!
B r n o – V letním miniseriálu, vzpomínajícím na tažení Pohárem Intertoto, nás dnes čeká třetí zastavení. To už šlo do tuhého – 26. července 2003 Brňané toužili překonat francouzský Guingamp. A po dramatu v prodloužení se to podařilo!
Kotajk Abovjan, Thun. A pak čekal Guingamp. Nepříliš známý tým, který v roce 1995 poprvé pronikl do první ligy. Následně dokázal svou první účast v Intertoto Cupu přetavit ve vítězství a zahrál si tak Pohár UEFA. Pak přišlo pohárové finále, sestup, znovu postup. A v roce 2003 sedmé místo v lize, které znamenalo podruhé místenku do v pořadí čtvrté pohárové soutěže.
Pro francouzský tým bylo Brno prvním soupeřem. „Ale neznámí pro nás nebyli. V této fázi už jsme k tomu samozřejmě přistupovali zodpovědněji, chtěli jsme uspět, bylo to sledovanější, než první zápasy. Pamatuji si, že nám tehdy s informacemi pomohl Ivan Hašek, který měl francouzskou ligu zmapovanou. A varoval nás před útočníkem, který tehdy ještě neměl takový zvuk, ale ve Francii už byl velkou hvězdou. Didier Drogba, sezónu předtím dal sedmnáct gólů. Nakonec ale před naším vzájemným zápasem přestoupil do Marseille,“ vzpomíná tehdejší trenér Karel Večeřa.
I bez Drogby byl ale Guingamp pochopitelně silným soupeřem. V kádru byl například další reprezentant Pobřeží Slonoviny Kouassi, který se pár let poté dostal i na světový šampionát. Brňané se ale nezalekli, na Stade de Roudourou šli zásluhou Krška do vedení. Soupeř nicméně v závěru otočil a zvítězil 2:1. „Při pohárových pravidlech to nebyl špatný výsledek. Do odvety jsme šli s respektem, ale s čistou hlavou. Už jen dostat se do téhle fáze nebylo snadné. Ale nakonec ten domácí zápas předčil veškerá naše očekávání,“ usmívá se Tomáš Abrahám.
Podrobnosti a sestavy k prvnímu utkání najdete zde.
Právě on otevřel po čtvrthodině skóre utkání. „Předskočil jsem po centru z levé strany gólmana. Po dlouhé době bylo na Srbské plno, takže euforie to byla velká,“ pokračuje Abrahám. Jenže francouzský tým patnáct minut před koncem srovnal a to znamenalo konec. Tři minuty před závěrečným hvizdem standardka pro Brno – a možná jedna z posledních šancí na prodloužení.
Míč si vzal Milan Svoboda, který měl za sebou první rok v Brně. „Tehdy jsme podobné standardky trénovali tak, že míč buď spadne do brány, nebo ho někdo v náběhu tečuje. A vyšla ta druhá varianta, což rozpoutalo druhou euforii,“ vybavuje si šťastný střelec. „Na ten gól nejde zapomenout, ze střídačky jsme tu trajektorii krásně viděli. Jak míč letěl, říkali jsme si, že by tam mohl spadnout, a stalo se,“ kýve hlavou Večeřa.
Přišlo tedy prodloužení, v němž Došek a po něm Mezlík zvýšili až na 4:1. A druhý gól Guingampu už na postupu Brna nic nezměnil. „Byl to krásný zážitek, takže na to samozřejmě vzpomínám i s odstupem dvaceti let. Po mém gólu už jsme věděli, že to nesmíme pustit. Celé to léto bylo krásné, dařilo se nám i v lize, vedli jsme soutěž, lidi náš fotbal bavil,“ přidává své vzpomínky Mezlík.
Podrobnosti a sestavy k odvetě najdete zde.
Pro jednoho ze střelců – Abraháma – měl navíc zápas i jistou pikantní příchuť. „Jistí manažeři se tehdy jeli podívat na dva hráče Guingampu, nakonec jsem místo nich v Turecku skončil já. To byla taková třešinka na dortu, asi jsem byl ve správný čas na správném místě,“ směje se. „Opravdu celé to období bylo povedené, prohráli jsme snad až v prvním kole. Tímto zápasem jsme si zajistili Villareal, což už byl zase další level, opravdu TOP mužstvo. Vybavím si, jak se v odvetě chystal Sony Anderson, vzal si kopačky, vběhl na hřiště a dal nám druhý gól. Ale do konce jsme byli ve hře i o jejich skalp, dali jsme tyčku.“
A Karel Večeřa se už pomalu chystal na dalšího soupeře. „Zase jsme prošli o kolo dál, což bylo nádherné. Platilo, že už nemáme co ztratit, samozřejmě jsme se chystali maximálně zodpovědně. Ale ten domácí zápas s Guingampem je jednou z nejsilnějších vzpomínek. Umělé osvětlení, plný stadion, spousta gólů a radost fanoušků.“
Také pro Svobodu je léto 2003 nezapomenutelné. „Tohle byl jeden z nejlepších zápasů, ne-li vůbec nejlepší. Celý ten půlrok nám vyšel. Pamatuju si, jak jsme po obratu porazili Žižkov. Od té doby na Brno vzpomínám, pro mě to byl asi vrchol kariéry,“ usmívá se hráč, který aktuálně působí jako hrající trenér v rodné Sadské.
A Mezlík? „Nebudu mluvit jinak, určitě na to vzpomínám rád. Je jen škoda, že další podobné zápasy pak už nepřišly, soutěž se zrušila a vlastně to je poslední účast Brna v pohárech. V tu dobu to byla obrovská zkušenost, takový Villareal od té doby hrál Evropu pravidelně, vlastně hned ten rok došel v Poháru UEFA až do semifinále. A my jsme se tam do posledních minut bili o prodloužení.“
O tom, jak se Brňané popasovali se čtvrtým soupeřem, bude řeč ve čtvrtém a posledním dílu seriálu.
