Trenér Šustr: Od pondělka přemýšlím, kam a jak se posuneme dál

B r n o - Kouč Zbrojovky po neúspěšné baráži zahodil jen svůj vous. Elán, víru v úspěch i nadšení do práce si ponechal. Zahnal zklamání a od pondělí chystá vše potřebné na start přípravy a nového ročníku, v obsáhlém rozhovoru se ale ještě jednou vrátil k tomu právě skončenému.

Je pět dní po konci soutěže, už zklamání trochu vyprchalo?
Po zápase jsem měl v sobě hodně emocí, zejména smutek a zklamání. Celou sezónu jsem do poslední minuty věřil, že se nám podaří postoupit. Byl jsem zklamaný, že se nám nepodařilo vstřelit branku, která by znamenala postup. Kvůli fanouškům, majiteli, sobě, hráčům, lidem v klubu. To byly ty hlavní emoce, ale já nejsu člověk, který by se v tom babral, a od pondělka přemýšlím, kam a jak se posuneme dál, abychom příští rok opravdu postoupili.

Jaký je aktuální program činnosti sportovního úseku?
Teď budeme dva týdny řešit kádr, případné odchody a doplnění. Dále se zaměřuju na tréninkový proces, kde a v čem přidat. Dva barážové zápasy nám nastavily zrcadlo, zejména v odvetě jsme nedokázali hrát takový fotbal, jaký bychom chtěli a jaký si představujeme. Na tohle se zaměřujeme.

Jednou z cest, jak toho docílit, je jistě rozšíření kádru, lze to stále ještě zlepšovat i tréninkem?
Su přesvědčený, že se to dá posunout dál i tréninkem. Každý hráč má rezervy a schopnost učit se je daná a neměnná ve 25 i 35 letech. Všichni, hráči i trenéři budeme muset přidat. Myslím, že pokud se nám tým povede vhodně doplnit zkušeným hráčem, který je schopen podávat konzistentní výkony, nebude to na škodu. Jedním z postů, kde si dovedu takovou posilu představit, je střed zálohy. Kolem takového hráče by mladí mohli ve větším klidu dál růst, on by na sebe vázal větší zodpovědnost v klíčových chvílích a mladí se přirozeně chytnou. Obecně platí, že když hráč přijde, musí být oporou a tým posunout fotbalovostí a zkušeností dál. Tým aktuálně není špatně poskládaný, potřebujeme hlavně hráče, kteří budou schopní tvořit hru.

Je pravda, že dva chybějící hráči ve středu pole byli pro baráž znát.
Je to jednoznačné, ale nechci to brát jako výmluvu. Laďa Krejčí je hráč, který nám velmi dobře řídil hru ze středu a v případě potřeby i ze stopera. Určitě by nám pomohl. A s Ondrou Pachlopníkem by přišla fotbalovost, drajv, větší odvaha a překvapivé řešení, což nám chybělo. Víme o něm, že když mu zápas sedne, je schopen si pohrát i se dvěma, třemi protihráči. Je škoda, že nemohli zasáhnout, ale byli nachystaní jiní a není to tedy tak, že jen vinou těch zranění jsme zápas nezvládli.

Avizován byl odchod Lukáše Vraštila, do Sparty ve čtvrtek přestoupil Ladislav Krejčí. Jsou možné i nějaké další odchody, třeba rozvázání smlouvy? Předpokládám, že to bude hodně záležet i na tobě?
Budu v tom mít jako trenér slovo, mám jeden z hlasů. Je to pořád v jednání, nerad bych byl konkrétní. Bez mlžení ale mohu říci, že ne všichni hráči pochopili, že jestliže jsou tady a mají tu smlouvu, musejí se každý den rvát, aby pomohli Zbrojovce výš. Tohle vše je teď na vyhodnocení sportovního úseku. Náš tým a naše pojetí hry zkrátka vyžaduje nějaký přístup a nějakou míru práce, ne všichni to ještě pochopili.

Příchody zatím dotaženy nebyly, klub se ale domluvil na prodloužení smlouvy s dvěma oporami – Růskem a Eismannem.
Tonda je odchovanec a hráč, který by měl být budoucností klubu. U Eise jsme všichni viděli, že je to hráč, který je schopen hrát kvalitní fotbal a ještě dát týmu spoustu věcí navíc. Je to jeden z kapitánů, přínos má na hřišti i mimo a svou výkonností si o prodloužení smlouvy jednoznačně řekl.

Jak hodnotíš uplynulé období? V srpnu jsi nastoupil u prvního mužstva, jaká to byla zkušenost?
Vrcholový fotbal je o detailech, přesvědčil jsem se o tom, že některým věcem je nutné přikládat větší význam a důraz. Moje vnitřní zodpovědnost je větší – za sestavu, za střídání. Když se netrefíme do tří střídajících hráčů, je to problém. I u dorostu jsem samozřejmě tu vnitřní zodpovědnost měl, ale přece jen áčko je o něčem jiném, je to výkladní skříň klubu a chci, abychom uspěli. Co se práce týče, zní to neuvěřitelně, ale věnoval jsem jí ještě více času než u mládeže. Sledování soupeře, tréninkový proces – hlídat, aby nám něco neuteklo, někde jsme něco nepřepálili nebo naopak netrénovali málo. Je to o preciznosti. Také veřejnosti jsem dával více informací než u dorostu, to je jasné, ale je to součást naší práce. Když jde člověk na tiskovku a výkon není takový, slova se možná hledají hůř, ale já nepoužívám kdyby. Realita je zkrátka daná, něco jsme předvedli, nějak se připravili a po utkání s tím nic neuděláme. Jen si můžeme říci, co bylo špatně a co dobře. Su profesionální trenér a předpokládám, že když má někdo svou práci rád, věnuje jí spoustu času. Věřím tomu, že se mi ten čas vrátí v tom, že budeme úspěšní.

Změnilo se pro tebe něco třeba i s ohledem na detailnější rozbor soupeřů, který jste u dorostu tak často asi nedělali?
Soupeře sleduju pozorně, dívám se, jaké principy ve hře mají. Nechceme se nechat něčím překvapit. Podívám se na dva, tři zápasy, abych našel společné věci, rozehru, ofenzivu, defenzivu, standardky. Moje energie je upřená na to, abych na soupeře našel recept. Nějak hrajeme, nějak se připravujeme a připravujeme se na situace, které mohou nastat.

A co práce se staršími hráči? V tom je oproti mládeži asi největší rozdíl, neměl jsi z toho obavy?
První věc je nastavení pravidel, co a jak chceme dělat, jak se k sobě chováme. To nastavuju s hráči, jen když je zásadní problém, právo rozhodnout mám já. A pokud si nastavíte práci tak, že se na tom hráči podílí, pak není problém. Jestli to někdo nerespektuje, tak tu není. Jen jsem trochu s napětím očekával, jestli stejné metody, jako u dětí a dorostu, fungují i na dospělé. A můžu říct, že fungují ještě daleko lépe. Jsou to dospělí lidé, nemají problémy běžné u kategorie dorostu, které zasahují do vývoje mladých hráčů. A musím říct, že hráči jako Meggy a Eis, s těmi je radost pracovat. Hrají, protože mají fotbal rádi. Chci hlavně, aby se hráč po příchodu stal součástí týmu. Všichni jsme tu pro to, abychom pracovali a rozvíjeli se, ne si dali kafe, trénink a šli pryč. Když hráč pracuje i individuálně nad rámec tréninku, posouvá se rychleji dopředu. Není to ale tak, že bych na to dohlížel, oni to dobře vědí.

Cítíš, že si Zbrojovka úspěšným jarem zase zvedla pošramocený kredit? A troufneš si říci, nakolik je to tvoje zásluha?
Fanoušky jsme si získali všichni ti, co tu pracujeme, jako tým. Lidi začali cítit, že pro celý tým, hráče, realizační tým i lidi v klubu je jednoznačně na prvním místě úspěch Zbrojovky a úspěch Brna. To začala veřejnost vnímat a já su za tu fantastickou podporu rád. Můžu jen udělat maximum pro to, abychom i příští rok diváky přitáhli, vyhrávali a hráli fotbal, který se bude líbit a lidé na něj rádi přijdou.

A co ty osobně, máš pocit, že se hra Zbrojovky zvedla?
Vnímám, že ano. Snažím se oprostit od subjektivních pocitů, ale pozorně se dívám na videa a vidím, že se nám daří hrát daleko lépe fotbal, který se líbí. Kombinace, příležitosti. V posledním utkání to vidět tak nebylo, ale pořád se můžeme posouvat. Já chci, aby se lidé nenudili, není to samozřejmě jednoduché a styl, kterým se u nás hraje, není tak aktivní. Hodně se zdržuje, neměl jsem to rád jako hráč a nemám to rád jako trenér. Mám rád akci, hrajeme fotbal, tak ať se hraje a ukáže se, kdo to umí líp. Ne kdo dokopne balón dál. Je to ale o tom, jak fotbal chceme my všichni dělat.

Čeká tě nyní nějaká dovolená, byť třeba kratší?
Já už odpočívám teď. Nejsu ten typ, co se sbalí a odjede na 14 dní někam k vodě a tam bude čumět. Je to trochu paradox – nepostoupili jsme a já věnuju maximální úsilí přípravě. A kdybychom postoupili, seděl bych tu stejně a pracoval, abychom ligu zvládli. Nedokážu odjet pryč, když se řeší příchody a odchody, chystá se příprava. Pár dní mimo město ale budu.

Bude v přípravě dostatečný čas na to, abyste zapracovali na všem, co je potřeba, eventuálně se vydali třeba na soustředění?
Příprava trvá pět týdnů, takže její součástí nebude zahraniční soustředění, je to ale dostatečný čas, abychom se zase posunuli o kousek dál.

Může týmu pomoci roční zkušenost se specifickým prostředím druhé ligy?
Věřím, že díky tomu, jak jsme hráli a co jsme museli zvládnout, budeme lépe připraveni. Už víme, jak jít do zápasů venku, v divný čas, proti soupeřům, kteří brání. Tohle by nám mohlo pomoci, pokud se k tomu dobře připravíme psychicky a fyzicky. Ideální bude samozřejmě navázat na jaro hned na startu přípravy. Chci, aby hráči chápali, že nám jde o to naučit se vyhrávat. Velmi dobrá defenziva, nedostávat laciné góly a vpředu být nebezpeční. Pro nás s nadsázkou nebudou přípravná utkání a chceme takhle hrát už od středy proti Zlínu.

Lze specifikovat, jak početný by měl být kádr pro novou sezónu?
Teď jsme měli s ohledem na soutěž kádr poměrně široký, rádi bychom, kdyby se zúžil na osmnáct hráčů a dva gólmany. S tím, že odchovance a mladé hráče si v případě potřeby budeme brát ze širšího kádru týmu U23. U něj je dané, že bude hrát divizi a jednoznačným cílem bude postup do třetí ligy.

Patříš k trenérům, kteří při pozápasovém hodnocení nekritizují hráče adresně, spíše se věnuješ týmu nebo sobě. Je to určitý způsob, jak týmu pomoci?
Když se nedaří, hráči nepracují, jsou laxní, nechtějí se rvát a neplní z nějakých důvodů pokyny, je to problém a kritika musí být. Ode mě, od vás, od všech. Pokud ale chceme hrát, hrajeme a z osmi šanci nedáme gól, co jim můžu říct? Pak ať jde kritika za mnou, protože jsem mohl něco udělat jinak. Nám zbývá jen jít na trénink a pracovat, abychom příště ty šance proměnili. Fotbal má spoustu aspektů a vnějších vlivů, nemusí se dařit, ale nikdy nemůžu přestat běhat, nabízet se, pracovat. Tohle neberu.

Nebojíš se ani neortodoxních tahů, třeba naposledy v odvetě na hřišti Příbrami střídání v první půli.
V první řadě nikdo z nás nechce dát do hry někoho, komu se nedaří. Máme tréninky, na kterých hráči nějak vypadají, na základě toho vzniká sestava. Nemám rád, když musím střídat takhle brzy, je mi to líto, ale Michal nefungoval tak, jak by měl, zároveň to byla i reakce na vývoj zápasu, měli jsme málo náběhů, malý pohyb. Přichy byl jasnou volbou, hru oživil a já su rád i kvůli němu. Když přišel, byl v přípravě číslo jedna, pak ale přišla soutěž, vyloučení, dařily se nám zápasy a Kuba už jako střídající nechytil takový drajv, který v sobě má. Na konci zase ukázal, že potenciál u něj je, a ještě se může prosadit a ukázat, jak je platný člen kádru.

Pomáhají ti při tvorbě sestavy nějaké speciální úkony, zápisky a podobně?
Některé věci si zapisuju, abych měl pro sebe zpětnou vazbu. Jak hráči reagují v tréninku, v hrách, různých situacích. Pak v pátek se dívám na nominaci a z pohledu týmu beru, kdo připadá v úvahu, kdo jak vypadal v tréninku, co zvládl dobře a co ne.

Na závěr jeden specifický dotaz – barážový dvojzápas byl hodně vypjatý, chystali jste se i na tohle, abyste se pokud možno nenechali vykolejit?
Rozhodně, i realizační tým na to byl připraven, pokud možno nic nekomentovat, nenechat se rozhodit. A až na výjimky se nám to dařilo. Překvapila mne mimochodem reakce trenéra hostů směrem k mojí osobě. Já vždycky soupeře respektuju, vnímám jeho práci a nikdy nedělám to, že bych jej kriticky hodnotil. Zaměřuju se hlavně na nás. Nikdy jsem neřekl, že je Příbram horší nebo nějaká, naopak jsem je pochválil, že nám ukázali, co je to ligový fotbal a jeho kvalita. Proto jsem z toho vyjádření byl překvapený. Víte všichni, že se nikdy nevyjadřuju k rozhodčím, k ničemu, jen k našemu výkonu, který tentokrát nestačil na to, abychom porazili Příbram.

Díky za rozhovor!