Strach jsem si nechtěl moc připouštět, říká uzdravený rekordman Schuster o svém zranění

B r n o – Dva ligové zápasy, osm minut. Na první pohled nijak závratná bilance. V případě Aleše Schustera je ovšem za ni rád klub, fanoušci i hráč samotný – zkušený obránce se totiž zotavil z vleklého zranění. V zápasovém programu na utkání s Libercem si můžete přečíst obsáhlý rozhovor s Alešem, jehož

V zápasovém programu na utkání s Libercem si můžete přečíst obsáhlý rozhovor s Alešem. Co všechno v něm najdete?

O prvním utkání po zranění. S Plzní to bylo jen na pár minut, ale užil jsem si svoje. Když naskočíte do takového zápasu, jako byl ten s Plzní, a ještě za takového stavu… Snažili jsme se spíš udržet výsledek, takže jsem jen pobíhal a balony létaly okolo. S Plzní jsem se dotkl míče dvakrát, v Příbrami jednou. Pro střídajícího hráče to bývá těžké. Ale návštěva byla pěkná, o moc víc lidí už dojít nemohlo a hnali nás. To je pro hráče velká pomoc, navíc když se povede dát gól a hrajeme dobře. Je to pak samozřejmě jiné, než když z tribun slyšíte každé slovo.

O svém zranění. Strach někde vzadu trošku hlodal, právě díky tomu, že se návrat oddaloval. Nechtěl jsem si to ale moc připouštět, navíc doktoři i fyzioterapeut Ivan Jánský mi hodně pomáhali, stejně jako rodina, všem jim chci za podporu poděkovat. Věřil jsem, chodil pravidelně na rehabilitaci, v tom ostatně pokračuju i teď.

O moldavském angažmá. Hodnotím to jako zajímavou zkušenost. Hráči se tu hodně mění, finanční situace není vždy optimální, ale bylo to něco nového. Poznal jsem lidi jinde než v Česku, nový život, něco mě to naučilo. Rozhodně to nezatracuju. Divácky to bohužel bylo slabé. I na prestižní zápasy, třeba Šeriff Tiraspol s Kišiněvem, přijdou třeba dva tisíce diváků. Co se stadionů týče, v Tiraspolu a Kišiněvě jsou pěkné, ostatní jsou většinou katastrofální. Zázemí předních klubů je srovnatelné se Spartou, například o báze Tiraspolu se říká, že je nejlepší v Evropě. Sedm přírodních hřišť, dvě umělá, jedna umělka i zastřešená.

O zápasech v národním týmu U21. Nejvíc vzpomínám asi na zápas v Nizozemsku, kde jsme vyhráli 3:0. Celou kvalifikaci jsme tehdy vyhráli, ale v roce 2003 jsme vypadli v baráži se Švýcarskem. Venku jsme vyhráli 2:1, do toho zápasu jsem naskočil. Doma jsme bohužel 1:2 prohráli a vypadli na penalty.

Celý rozhovor k přečtení v zápasovém bulletinu!