ROZHOVOR Z PROGRAMU: Zdeněk Toman

B r n o - Součástí pátečního zápasového bulletinu byl i rozhovor s mladým obráncem Zdeňkem Tomanem. Jeho přepis vám nyní nabízíme i na webu.

Pro rozhovor do dnešního zápasového bulletinu jsme si opět vybrali jednoho ze zástupců ročníku 2005. Obránce Zdeněk Toman zažívá hodně zajímavou sezónu – debutoval v áčku, naskakuje za B tým i dorost a je stabilním členem úspěšné reprezentace U19. O tom všem samozřejmě byla v rozhovoru řeč.

Zdeňku, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Poprvé jsem organizovaně hrál v Bohunicích, odkud pocházím a kde žiju celý život. Odmalička jsem zkoušel různé sporty, plavání, judo a další. K fotbalu jsem se ale dostal až poměrně pozdě, v devíti letech díky kamarádovi ze sousedství. A u fotbalu jsem už zůstal.

Jak pak vedla tvá cesta do Zbrojovky?
Nejprve jsem z Bohunic odešel do Svratky Brno, odtud jsem pak zamířil někdy na přelomu žáků a dorostu do Zbrojovky, kde jsem doposud.

Vždycky jsi byl obránce?
Ne, do obrany jsem se právě dostal prakticky až ve Zbrojovce.

Když jsme se na jaře bavili ohledně tvé první smlouvy, jako nejbližší cíl jsi zmínil dostat se do prvního mužstva. Nejsi až překvapený, jak rychle se to povedlo?
Jsem hlavně rád, že si mě pan Klusáček s asistenty vybrali, dali mi v létě šanci a že jsem měl tu čest v týmu zahájit přípravu. I přes zranění jsem nakonec dostal dost prostoru a v áčku se držím pořád, za to jsem rád. Nejprve jsem dostal šanci v poháru, pak i v lize, každý zápas je ohromná zkušenost.

Kromě áčka nastupuješ i za béčko a dorost, není to někdy problém se zorientovat na trenéry, spoluhráče?
Nevadí mi to, spoluhráče už víceméně všude znám, v tom problém není. Trenéři mají taky hlavní zájem na našem rozvoji a snaží se nám pomoci i mimo fotbal, za to jsem jedině rád. Jen v tempu hry je to jiné, tam se vždycky musím přeorientovat.

Neříkají si rázem tvoji spoluhráči třeba v dorostu, že došel Čenda z áčka a musí tím pádem být přínosem i posilou?
Podle mého si to říkají, ale já se hlavně snažím o to, aby to bylo znát.

Všechny tři týmy usilují o nejvyšší příčky, jak odhaduješ vývoj sezóny?
Béčko je první, doufám, že soutěž vyhraje, protože třetí liga už by se hodila. Pokud vím, dorost dlouho soutěž nevyhrál, i když za Ladi Krejčího k tomu kluci měli blízko. Tabulka je vyrovnaná, je to otevřené. S áčkem jsme bohužel teď hodně bodů ztratili, ale taky to ještě nebalíme, je teď potřeba v závěru podzimu nasbírat co nejvíc bodů. Když budu mít nějaké další minuty, budu samozřejmě také rád.

Abychom nezapomněli, hraješ i za národní tým. Poslední sraz se vám vyvedl z hlediska týmového a dařilo se i tobě, například na twitteru o tobě novináři referovali jako o moderním ofenzivním bekovi.
To bylo asi po utkání s Rumunskem, kde jsem hrál opravdu hodně dopředu, i trenéři to po mě chtěli a doufám, že jsem to splnil.

Asistence u gólu je určitým důkazem, že ano. A postup, předpokládám, také potěšil?
Byl to hlavní cíl, postoupili jsme navíc z prvního místa, takže jsme spokojení. Další fáze nás čeká na jaře, předtím bychom měli absolvovat ještě jeden sraz.

Vaše trojka – ty, Hamzič a host z Plzně Pavel Gaszczyk – dostává hodně prostoru, i s tím můžete být spokojení, že?
I v tomto ohledu jsem šťastný, že se to tak povedlo a trenér Holoubek nám dává takový prostor. Za to si ho vážím.

V áčku jsi po gólmanu Hložánkovi druhý nejmladší, je pro tebe výhodou, že je vás mladých v týmu víc?
Není to tím pádem tak, že bychom seděli někde v koutku, je nás víc a vycházíme dobře. A povinnosti, které my mladí máme, si díky tomu můžeme rozložit (úsměv).

Jaké to je, nastupovat po boku takového Kuby Řezníčka?
Je to pocta. Když mu můžu dát nahrávku, jsem šťastný. Přece jen ještě pár let zpátky jsem se na něj chodil dívat, možná jsem mu podával balony, teď s ním hraju.

Míval jsi v dětství třeba nějaký vzor?
Fotbalový vzor jako takový asi ne. Chtěl jsem zkrátka jen být co nejlepší v týmu. Což se, nechci říct povedlo, ale nějakým způsobem se pořád posouvám, plním si postupně cíle. Takže vzor ne, ale vzhlížel jsem třeba ke Cristianovi Ronaldovi, což je dané jeho přístupem. Co dělal před tréninkem a po něm navíc, jak na sobě pracoval.

A třeba Honzu Poláka, který také pochází z Bohunic, znáš?
Známe se osobně. Přímo hrát jsem ho neviděl, až zpětně jsem pak zjistil, co se mu povedlo, co v kariéře dokázal. A v dorostu jsem hrál s jeho starším synem.

V Bohunicích hodláš zůstat?
Zatím nic jiného neřeším, vyhovuje mi to tak. Ráno jdu do školy, pak na trénink, třeba zase do školy a ještě do posilovny. Domů dojdu zmožený a jsem celkem rád, že si nemusím třeba ještě vařit (smích).

Jak ti vlastně škola jde?
Studuju ve třetím ročníku na Olomoucké, jsem spokojený. S fotbalem to lze skloubit, známky taky celkem jdou, zatím je to dobré. Uvidíme, co přinese příští rok a maturita.

Je náročné se k učení přinutit?
Někdy opravdu ano, když máme třeba dva tréninky, nebo o víkendu zápasy. Ale volný čas si na to večer vyhradím, nějakou tu hodinku, a učím se. Nemám s tím problém, vím, že život není jen o fotbale.

Věnuješ se mimo fotbal a školu ještě něčemu jinému?
Rád sportuju, jezdím na kole, chodím běhat. Ve volných chvílích také rybařím. Obecně mám rád všechny sporty, zajdeme si na florbal, na basket.

Díky za rozhovor a ať se daří!