ROZHOVOR Z PROGRAMU: Talent roku Michal Ševčík

B r n o - Součástí zápasového programu pro duel s Hradcem Králové byl také rozhovor s Michalem Ševčíkem, který byl nedávno oceněn jako největší talent roku 2022. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme i na webu.

Pro rozhovor do aktuálního čísla bulletinu jsme si vybrali hráče, který si v uplynulých dnech připsal nesmírně cenný úspěch. Ofenzivní záložník Michal Ševčík byl totiž v rámci ankety Fotbalista roku vyhlášen největším talentem za uplynulý rok – Centropol talent 2022. Nejen o tom jsme si tedy povídali na následujících řádcích.

Z řad Zbrojováků toto ocenění získali před tebou jen dva hráči – Richard Dostálek a Marek Zúbek. Už jste to s trenérem stihli probrat?
Zatím ještě moc ne, jen když jsem přijel z reprezentace, tak mi trenér gratuloval. Ale že cenu má taky, to jsem věděl.

Předpokládám, že z odchovanců třebíčské FOŠky budeš asi první držitel této ceny? Nebo tebe ještě FOŠka minula?
Ne, já jsem tam nastoupil první nebo druhý rok, co byla založená. A je pravda, že nevím o tom, že by tu cenu někdo z kraje získal.

Dotáhl to někdo z tvých tehdejších spoluhráčů do ligy?
Myslím, že aktuálně ne, ale ve druhé lize třeba za Jihlavu někteří kluci jsou.

Bylo to pro tebe překvapení, nebo už byly nějaké náznaky, že si cenu odneseš?
Přímo na galavečeru jsem byl jako jediný z oceněných, takže v tu chvíli jsem si říkal, že tu cenu asi dostanu. Takže jsem to spíš tušil, ale jistotu jsem neměl.

Měl jsi i proslov? A kdo ti cenu předával?
Ano, ptali se na pár věcí, třeba na srovnání s Adamem Hložkem, jak mi to zní. Řekl jsem, že dobře, ale že chci zůstat sám sebou a nohama na zemi. A cenu mi předával Dominik Hašek. Celkově tam bylo hodně osobností nejen z fotbalu, ale celkově ze sportu.

Jak hektické ty dny byly? Hned po předávání cen tě čekala reprezentace.
Dojel jsem na hotel a ráno brzy na letiště, letěl jsem hned druhý den, kluci už byli na místě. Byla to hektika, ale celkem příjemná. Hned na srazu se kluci ptali a gratulovali, občas měli i nějaké narážky, ale šlo o příjemné poznámky (smích).

Naskočil jsi do obou zápasů – proti Belgii jako střídající, proti Nizozemsku v základu. Který zápas ti sedl víc?
Asi ten první, to jsem se cítil hodně dobře, pár balonů se mi povedlo. Naopak v tom druhém to bylo takové rozkouskované, nebyl jsem si tak jistý. Mohl jsem i dát gól, kdybych si balon zpracoval lépe. Nebylo to nějak ono. Celkově to byli těžcí soupeři, ale myslím, že jsme se jim vyrovnali a nepřišlo mi, že by byl vidět rozdíl. Dalo se z toho asi vytěžit i víc, než dvě remízy.

Nejsložitější pak asi byl let domů, ne?
Jo, nějak na mě v první chvíli zapomněli, asi mě chtěli nechat ve Španělsku, nebo co (smích). Ale domů jsem se dostal a ve středu už jsem trénoval. Takže času na aklimatizaci bylo dost.

A výkon na Spartě byl celkem slibný, souhlasíš? Byť body z toho nebyly. Měl jsi i dvě zajímavé možnosti, byť u té první nakonec pomezní signalizoval ofsajd.
Ano, tam byl tuším Řezňa v ofsajdu, takže by se to asi řešilo a nejspíš bylo vzrušení zbytečné. U té druhé se mi odrazil míč, sám jsem byl překvapený v první chvíli. A místo abych zachoval chladnou hlavu a zkusil obstřel na zadní tyč, kde bylo hodně místa, volil jsem variantu prudké střely. A nebylo to ono. Herně to nebylo špatné, na jaře dokážeme s favority držet krok, i když to bohužel skončilo prohrou.

Teď vás čekají dva zápasy doma, jak náročné budou?
Nesmírně. Hradec má venku dost bodů, jejich kvalitu vnímáme. Je potřeba se dobře nachystat, bylo by dobré zápasy zvládnout a dostat se do herní pohody, odskočit zase trochu spodku. Lépe se hraje s polštářem, než pod tlakem soupeřů.

Do ligy se ti povedlo vlétnout ve velkém stylu. Neříkáš si někdy, že je to až moc rychlé? Třeba při zájmu médií a fanoušků, což není vždy příjemné, i když fotbalista s tím musí počítat.
Je to tak. Počítat s tím musím, ale vždycky to příjemné není. Nelze tomu odporovat, ale můžu si o tom myslet někdy svoje. To, že se mi třeba aktuálně nedaří tolik, jak bych si přál, vím stejně nejlíp já sám, nemusí mi to nikdo říkat. A když jsem špatný ze sebe a ještě to pak slyším desetkrát okolo, není to něco, co by mi pomohlo zpět nahoru.

Zajímají tě třeba komentáře na sociálních sítích? Někdo to sleduje, jiný zase ne.
Vůbec. To není nic, z čeho bych si mohl cokoliv do života odnést. O fotbale se bavím se svými blízkými. Upřímně, rodina, trenér, manažer a spoluhráči, to jsou osoby, od kterých si mohu něco odnést a se kterými fotbal řeším. Jiný názor na fotbal mě už pak moc nezajímá.

Často jsi říkal, že taťka tě často nechválí. Učinil po zmíněném ocenění výjimku?
Popravdě už jsem myslel, že mě pochválí, ale pořád nic. Sám si říkám, že je to milník, který se nepovede každému, že už by se to jako menší úspěch spolu s tou ligou dalo brát. Ale nedočkal jsem se. Asi je to pořád ještě málo, asi se musím stát fotbalistou roku (smích).

V první lize máš solidní čísla, vedle tebe řádí střelec Řezníček. Nemají to v tomto ohledu soupeři usnadněné, když vědí, že největší hrozba vzejde většinou od vás?
Nemyslím. Je to někdy těžké, když vás hlídají až přehnaně, ale otevírá se tím prostor pro ostatní hráče. A myslím, že máme kvalitní tým. Vypadá to tak, že góly zařizujeme jen my, ale my to máme jen napsané na webu, za tím gólem stojí celý tým. Od Berkyho, který udělá zákrok, přes Šuryho, který vybojuje míč, Texlíka a další. Je to týmová práce.

Díky za rozhovor!