ROZHOVOR Z PROGRAMU: Šimon Šumbera
B r n o - Součástí zápasového programu pro utkání s Prostějovem byl i rozhovor se Šimonem Šumberou, jednou ze zimních posil. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.
Jeho zimní návrat možná u některých fanoušků vyvolal pochyby, Šimon Šumbera ale v úvodu jara prokázal, že je rozhodně platnou posilou. Na dva góly nahrál a jeden sám vstřelil, i díky němu tak vzrostla produktivita krajních hráčů a tím pádem i celého mužstva. Jak se po úvodních třech kolech cítí, co očekává od zbytku sezóny a jak začínala jeho fotbalová cesta? To vše prozradí osmadvacetiletý záložník v následujícím rozhovoru!
Šimone, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem ve Zborovicích, kde taťka kvůli nám s bráchou dokonce zakládal přípravku. Já su z Medlova, to jsou dvě vesnice, které patří k sobě, proto jsem oficiálně začínal ve Zborovicích. Postupně jsem se pak přes Kroměříž a Zlín dostal do Brna, jen v 16 letech jsem šel na půl roku do Šardic. A z Brna jsem se okruhem přes Znojmo a Třinec zase vrátil (úsměv). Tehdy jsem poprvé okusil ligu, dal i první ligový gól, na to se nezapomíná.
Brácha byl starší, nebo mladší? A ještě hraje?
Je starší a hraje za Zborovice. On je patriot, kope mimochodem taky s osmičkou. Zatím jsme si spolu nezahráli, ale potkáváme se v zimě na turnajích.
Míval jsi jako začínající hráč nějaké sny, případně vzory a oblíbené kluby?
Jako malý jsem měl jediný oblíbený klub, Zborovice. Vždycky jsem chtěl hrát za muže, zatím se mi to nesplnilo (úsměv). Z hráčů jsem fandil Nedvědovi, líbí se mi Barcelona. Jiný sen jsem ale opravdu neměl, jen ty Zborovice.
Do Brna jsi se vrátil už jako otec, prozradíš nám, jak dlouho spolu s přítelkyní jste? A jak se rodina v Brně zabydlela?
Poznali jsme se už ve Zlíně, ale dohromady jsme se dali, až když jsem hrál poprvé v Brně. Ubytovaní už jsme, přítelkyně Brno samozřejmě už trochu znala a malé je to zatím jedno. Ta stihla poznat jen houpačku v Žabinách a je spokojená (úsměv).
Přejděme k aktuální situaci. Zbrojovka má za sebou tři zápasy, pokaždé jste na krajích nastoupili ty a Peter Štepanovský a pokaždé jste se oba zapsali do statistik.
Je to nás úkol a vyplývá to z toho, jak hrajeme. Měli bychom vpředu být a podporovat naše dva útočníky, snažíme se chodit v co největším počtu do vápna. Musíme využít toho, že máme vpředu Meggyho a spolu s ním někdy i Škoďáka, obránci se na ně upínají, pro nás agilnější hráče to pak je výhoda. Z toho pak vznikají i situace, kdy máme asistenci nebo gól.
Navíc dokážete spolupracovat i spolu, v každém ze tří utkání jste si navzájem pomohli, že?
Mění se to, v Chrudimi a proti Žižkovu jsem nahrával já jemu, teď naposledy mi nahrával on. Obrana měla co dělat, aby ubránila dva silné hroťáky, to je pro nás a středové hráče plus.
Například proti Viktorce jsi Peterovi nahrál na důležitý druhý gól, bylo to cílené?
Primárně jsem viděl Míšu Škodu, ale věděl jsem, že Peter to zavírá, měl tam být a taky tam byl. Šlo jen o to, abych nedal míč moc prudce nebo ho špatně nenasměroval, vyšlo to ideálně.
A co první gól v Českých Budějovicích? Jaké myšlenky se ti honily hlavou, než se míč po dvou odrazech dostal do sítě?
V první moment jsem už viděl, že to gólman nebude mít, točilo se mu to kolem rukou. Tlačil jsem míč do brány očima, se štěstím se tam nakonec odrazil. Bohužel to nakonec k bodům nevedlo.
Bylo těžké na ten zápas zapomenout? Tím spíš, že následovalo hned čtrnáct dní reprepauzy?
Lepší by bylo hned třeba ve středu hrát, ale bohužel, takový je fotbal. Mrzí nás to hodně. Kdybychom tahali za kratší konec, bylo by to taky špatně, ale tohle se kouše ještě mnohem hůř. Ale udělali jsme si k tomu video, řekli si svoje a myslíme už jen na Prostějov. Rozebrali jsme si chyby, i ty ze zápasu v Opavě, a teď už se chystáme na nejbližší zápas.
Naděje se ale nevzdáváte?
To rozhodně ne. Je ve hře pořád jedenáct zápasů, které můžeme a musíme zvládnout, náš cíl se nezměnil. Už před jarem jsme věděli, že musíme vyhrát co nejvíc zápasů. Bohužel nás jedna překážka z těch čtrnácti přibrzdila, ale jedeme dál.
Přijedou na zápas i tvoji blízcí?
Určitě budou, už na Žižkov byli. Dcerka je zatím moc malá, večerní termíny pro ní nejsou ideální, navíc naposledy byla docela zima. Ale až se oteplí, třeba poločas nebo celý zápas zvládnou. Jinak tu byl otec, ségra, přijedou známí ze Zborovic.
Díky a ať se daří!
