ROZHOVOR Z PROGRAMU: Šimon Falta

B r n o - Součástí bulletinu pro zápas s Mladou Boleslaví byl i rozhovor se záložníkem Šimonem Faltou. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme na webu.

Pro rozhovor do dnešního zápasového bulletinu jsme zvolili dalšího z letních nováčků – záložníka Šimona Faltu. Ten zasáhl do obou doposud odehraných zápasů a svým dílem tak přispěl k dobrému vstupu Zbrojovky do sezóny.

Šimone, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem v Dolní Dobrouči, kde jsem se narodil a kde doposud žijí rodiče. Později jsem hrál za Letohrad, kam jsem dojížděl do školy, a přes Ústí nad Orlicí jsem se dostal v žákovských letech do Olomouce.

Čím to, že zvítězila zrovna Olomouc? Z regionu to možná bylo blíže do Hradce.
V Olomouci už tehdy působil Kamil Vacek. Pocházel taky z Dobrouče, je o pár let starší a naše rodiny se spolu bavily. Rodiče tak už tehdy viděli tuhle cestu a zvolili ji také. V Olomouci jsem pak strávil dlouhých patnáct let.

Hrával jsi vždycky v záloze?
Pokud si pamatuju, tak ano. Nejprve ve středu, potom jsem se posouval i na kraj. Aktuálně tak nemám problém mezi těmito pozicemi alternovat, jak je potřeba.

Míval jsi v dětství nějaký fotbalový vzor?
Co si vybavím, tak pokojíček jsem míval polepený různými hráči. Ale pokud bych měl jmenovat pár, tak by to určitě byli Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický. Když jsem se do fotbalu pořádně zažral, tak zrovna reprezentace hrávala parádní fotbal a kolem těch dvou se to hodně točilo. S Tomášem Rosickým jsem se dokonce potkal na nějaké akci v Praze, to byl velký zážitek.

Na mládežnické roky v Sigmě asi vzpomínáš rád, že? O vašem ročníku už toho bylo napsáno hodně.
Byla to skvělá spolupráce, sedli jsme si, měli jsme nadstandardní vztahy. Kolik se nás pak potkalo v áčku, je skoro až neuvěřitelné. A celé jsme to korunovali i tím, že se povedly udělat evropské poháry.

V nich vás čekal nejprve soupeř z Kazachstánu, pak slavná Sevilla. Nežehrali jste trochu na los, který vám možná mohl tak slovutného soupeře přisoudit až o kolo či dvě později?
Byl to těžký los, pravda. Ale zase jsme tím získali obrovský a nezapomenutelný zážitek. Mohli jsme dostat někoho schůdnějšího, ale taky jsme s někým takovým mohli vypadnout a už by se na to skoro nevzpomínalo. Asi to takhle mělo být, takhle jsme to brali a zahráli jsme si proti nesmírně silnému soupeři ve skvělém fotbalovém prostředí.

Hlavně zápas venku byl asi velký zážitek?
Bezesporu. Ta atmosféra kolem toho, na to nikdy nezapomenu. Na člověka to dýchlo, před zápasem proběhla světelná show, pak hymna před plným stadionem, to bylo veliké.

Další starty v poháru pak přišly po přestupu do Plzně. Možná ne tak slovutní soupeři, ale na druhou stranu zápas proti New Saints nabídl zase jiné emoce.
To je pravda, to bylo hodně napínavé dobrodružství. Zápas venku jsme nezvládli, ale v závěru jsme dali dva góly, což nám dodalo naději. I doma jsme prohrávali a museli jsme dát nejméně tři góly. A celé to završily penalty. Byl jsem taky určený, ale protože Aleš Hruška dvě penalty chytil, už na to nedošlo. Škoda, že jsme pak nezvládli další kolo proti Sofii a nepostoupili do skupiny.

K těmto velkým zážitkům je určitě potřeba přidat ještě dva starty v reprezentaci. Jaká vládla tehdy v Kataru fotbalová atmosféra?
Lidi se o zápasy celkem zajímali, ale nijak bouřlivé to nebylo. Bral jsem to spíš jako velkou zkušenost, protože o tomhle člověk sní. Moc jsem si to užil. Dařilo se nám v klubu, byl tam se mnou tehdy ještě David Houska. Věřím, že to třeba nebyla poslední zkušenost s nároďákem, ale to samozřejmě záleží na tom, jak se mi bude dál dařit.

Z Plzně je do reprezentace asi o fous blíž, než ze Sigmy. Byl i tohle důvod přestupu, navíc po osvědčené trase?
Jeden z důvodů to určitě byl, samozřejmě roli hrálo i to, že v Plzni byli a pořád jsou Lukáš Kalvach a Tomáš Chorý. To angažmá mi dalo další zajímavé zkušenosti, mezi které počítám i hostování v Baníku. To je zase hodně specifické prostředí, poznal jsem tam další fajn hráče, se kterými jsem pořád v kontaktu. A samozřejmě fanoušci. Každý domácí zápas byl vlastně zážitkem.

Když už jsme u fanoušků, jak se ti v tomto ohledu zamlouvají ti brněnští?
Přiznám se, že jsem moc nevěděl, do čeho jdu, protože před rokem byla Zbrojovka ve druhé lize a předchozí sezóna byla s ohledem na koronavirová opatření specifická. Ale první zápas byl úžasný, došlo přes osm tisíc lidí a všichni fandili od začátku do konce. I když jsme bohužel nedokázali vyhrát, tak byli na konci rádi. A Olomouc, o tom se ani nemusíme bavit, skvělá atmosféra, velký počet fanoušků a navíc výhra, která tomu dodala lesk. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapený.

Takže se vstupem do soutěže jsi zatím spokojený?
Jednoznačně, ale musíme to dál v každém utkání potvrzovat. Něco se nám povedlo, ale pořád to jsou jenom dvě kola. Když budeme hrát naplno, udržíme lidi na tribuně a oni nám to vrátí.

Jak to vůbec v Olomouci bylo s prémiemi za výhru? Bývalých hráčů v Sigmy je v kádru víc.
Jsme domluvení, že něco padne, nevím zatím, jestli se na tom budeme podílet všichni, nebo nějak postupně. Samozřejmě motivace to je vždycky, každý hráč to takhle má.

Máš mimo fotbal nějaké další koníčky?
Asi jakýkoliv další sport. Aktuálně to ovšem je hlavně rodina, máme dva syny, takže se snažím trávit čas s nimi a s rodinou. Užíváme si každý den.

I proto tedy do Brna raději dojíždíš?
Je to tak lepší, i s ohledem na to, že u Olomouce máme postavený domek, mám tam zázemí. A ta cesta není nějak hrozná, navíc nás jezdí víc, takže se poskládáme. Nemusel jsem tím pádem řešit bydlení a měl jsem o starost méně.

Díky za rozhovor a ať se daří!