ROZHOVOR Z PROGRAMU: Roman Potočný
B r n o - Součástí zápasového programu byl v pondělí i rozhovor s jedním z nováčků - Romanem Potočným. Ten nakonec do utkání zasáhl jako střídající hráč a asistencí pomohl alespoň k remíze. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme na webu.
Pro rozhovor do prvního letošního bulletinu jsme si vybrali jednu z letních posil – tu nejzkušenější. Dvaatřicetiletý záložník či útočník Roman Potočný přišel do Zbrojovky z Českých Budějovic prozatím na roční hostování. Na následujících řádcích vám prozradí více o své kariéře.
Romane, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začínal někdy v pěti letech v rodné Roudnici nad Labem. Odtud jsem se pak přesunul do Prahy, konkrétně do Sparty.
Bylo to složité rozhodování?
Ne, nijak složité to nebylo, protože Sparta se úplně neodmítá. Byl jsem jako kluk z Roudnice za tu nabídku strašně rád, takže jsem šel hned.
A v Praze jsi i bydlel?
To ne, dojížděl jsem. V Roudnici jsem totiž studoval a to jsem nechtěl přerušit.
Po Spartě a Bohemians to nějakou chvíli vypadalo na konec profesionální kariéry. Pak ale přišly dva góly proti Teplicím. Zlomový zápas?
Určitě ano, už jsem myslel, že se do první ligy zpátky nedostanu. Pomohl mi i zápas v poháru proti Českým Budějovicím, kdy jsem dal taky dva góly. Měl jsem dvě nabídky, Budějovice a právě Teplice.
A hned ve druhém ligovém utkání opět dva góly, tentokrát Slavii. To musel být parádní pocit.
Euforie, naprostá euforie. Vůbec si to nepamatuju (smích). Ani oslavy gólů, ani rozhovor po zápase. Vzpomínám na to rád, protože to bylo fakt neskutečné a neuvěřitelné.
Dařilo se ti v Teplicích i Liberci, řadíš tato angažmá zatím ve své kariéře nejvýš?
Bezpochyby. Na Liberec vzpomínám asi nejradši, měli jsme skvělou partu. Dal jsem devět gólů za půlsezónu, to bylo fajn období. Teplice mám taky v srdci.
A ve sbírce máš i reprezentační start proti Skotsku. Jak na něj vzpomínáš?
Na to mám v první řadě legrační vzpomínku. Nic takového jsem nečekal, měl jsem volný den a seděli jsme s rodinou na obědě. A vtom mi volal pan Kozel, že mám přijet na ten sraz. Říkal jsem mu, že přece není prvního dubna, že mu na to neskočím. Ale byl jsem strašně rád, taky šlo o skvělou zkušenost.
Míval jsi v mládí nějaký fotbalový vzor?
Vždycky to byl Zinedine Zidane. A pak samozřejmě můj táta, který mě přivedl k fotbalu.
Máš mimo fotbal nějaký koníček?
V první řadě rodinu. Věnuju se manželce a synovi. Navíc máme tři pejsky, jezevčíky. Čas trávím převážně s nimi.
Jak sis zatím stihl v Brně zvyknout?
Popravdě tu jsem dnes asi čtrnáct dní dohromady, takže si ještě pomalu zvykám. Řešíme teď hlavně bydlení, chodíme po prohlídkách baráčků, něco hledáme. Pomalu, ale jistě se tu rozkoukávám. Nejrychleji to šlo na hřišti, kde jsem pár kluků znal a rychle zapadl. Doufám, že nám to bude klapat a splníme to, co si všichni přejeme, tedy postup.
Budete v Brně v kompletním počtu?
Ano, budeme tu všichni. Chci, aby syn v Brně nastoupil do školy.
Je taky fotbalista?
Je, a doufám, že bude. Je to velký maniak do dresů, má jich asi sto.
Díky za rozhovor a ať se daří!
