ROZHOVOR Z PROGRAMU: Róbert Matejov

B r n o - Součástí bulletinu byl pro nedělní utkání s Bohemians také rozhovor s obráncem Róbertem Matejovem. Jeho přepis vám tradičně nabízíme i na webu.

Pro rozhovor do dnešního bulletinu jsme si vybrali další z letníc posil – slovenského krajního obránce Róberta Matejova. Jeden z nejzkušenějších borců v našich řadách přišel do Zbrojovky v létě ze Zlína, kde působil dlouhých deset let. Zbrojovce zatím pomohl jedním gólem, když pečetil výhru s Mladou Boleslaví.

Robo, jak a kdy jsi s fotbalem začínal?
Jako malý jsem začal hrát fotbal v Prievidzi, odkud pocházím. V nějakých třinácti letech jsem se pak přesunul do Dubnice, kde jsem také poprvé hrál ligu.

Co tě k takovému přesunu vedlo?
V Dubnici tehdy začínala fungovat mládež, rozjeli nový projekt a nabírali chalany po celém Slovensku. Tak si mě vytipovali, přišel kontakt a já jsem se přestěhoval za fotbalem. Zahrál jsem si tu i nejvyšší soutěž, když jsem přišel, tak Dubnica zrovna postupovala.

A pak přišel další přesun, do Varnsdorfu. To je poměrně netypická destinace na přestup pro mladého slovenského hráče, ne?
Kolik mi tehdy bylo, dvacet, dvacet jedna? V klubu jsem skončil, ukončili mi smlouvu, nedohodli jsme se. Pár měsíců jsem byl bez fotbalu, byla zimní přestávka a řešil jsem, co bude dál. Jestli budu fotbal vůbec ještě hrát. Pak se ozval jeden manažer z Česka, jestli nechci zkusit Varnsdorf. Bylo už dost pozdě, po přípravách, takže bylo jasné, že pokud chci ještě u fotbalu zůstat, nemám moc na výběr. Vzal jsem to, došel na zkoušku, u které jsem se navíc zranil. Ale trenér Křeček mi volal, že i tak má zájem, že jsem se mu líbil. Ať přijdu, až se dám dohromady. Tak jsem se doma dal do pořádku a přišel jsem, nakonec z toho byl rok a něco.

Jak se ve Varnsdorfu žilo?
Bydlel jsem tam jen asi nějaké tři měsíce, pak jsem se přestěhoval do Liberce, což bylo přece jen větší město.

Přestup do Zlína se pak upekl jak?
Opět u toho byl Aleš Křeček (úsměv). Z Varnsdorfu šel do Ružomberoku, kde skončil a stáhl si ho Zlín. Já jsem o něco později končil také, takže jsem šel zase za ním. Tehdy asi nikoho nenapadlo, že to bude na deset dlouhých let.

A určitě se na to váže spousta skvělých vzpomínek.
Rozhodně. Postoupili jsme do první ligy, měli jsme snad nejlepší vstup nováčka do soutěže. Výhra v poháru, Evropská liga. Hlavně na podzim se nám vždycky dařilo, jaro bývalo horší. Co se týče života, jasně hovoří už to, že jsem se ve Zlíně usadil a bydlíme tam doposud.

Takže do Brna dojíždíš?
Ano, střídáme se s Pepou Divíškem, se kterým se nabíráme na kraji Zlína u dálnice. Je to zhruba hodinka, což je v pohodě. I když máme dva tréninky nebo zápas, dá se to zvládnout.

Jak hodnotíš dosavadní vstup do sezóny?
Pro klub je to skvělé, máme deset bodů, což je pro nováčka slušný počin. Samozřejmě z osobního hlediska bych byl raději za větší minutáž, což vám asi potvrdí každý fotbalista, že chce hrát a být na hřišti. Na druhou stranu to beru v pohodě. Týmu se daří a není důvod do toho nějak extra zasahovat. Zažil jsem tu euforii se Zlínem a vím, co chalani prožívají. Těším se z toho i z pozice náhradníka a nějak mi to nevadí.

Navíc když už přijdeš na hřiště, dáš rovnou gól. Ve statistikách ti tak svítí průměr gól na minutu hry, což je celkem unikátní.
Bylo to pěkné, první start a hned gól. To jsem si ani nepředstavoval. Uvidíme, věřím, že sezóna bude dlouhá a šanci ještě dostanu. A že pak nezklamu.

Onen gól, který stvrdil výhru proti Mladé Boleslavi, nevypadal úplně snadně. Bylo složité se takhle trefit na těžkém hřišti v poslední minutě?
Ani mi to nepřišlo, Hláďa mi to krásně dal a věřil jsem si, že to trefím. Viděl jsem, že se brankář jen přesouvá, že je to odkryté. Snažil jsem se jen nezpanikařit a vyšlo to.

Teď vás čekají Bohemians, pak Zlín a Teplice. Tedy soupeři, proti kterým už nebudete vyloženě outsiderem. Může to být ošidné?
Je pravda, že takové zápasy jsou v něčem ještě těžší, protože už nás každý bude brát vážně a všichni budou v očekávání, že to zvládneme. Bývá to složité, ale musíme se s tím vypořádat.

Jsi ještě v kontaktu s někým ze Zlína? Na to, jestli to pro tebe bude pikantní zápas, se ani ptát nebudu.
Samozřejmě to bude jiné, nikdy jsem proti Zlínu nehrál. V kontaktu trochu jsme, i tím, že tam bydlím, je to dané. Když jsme měli volno, byl jsem se podívat i na zápase s Jabloncem, v úterý po tréninku jsem stihl utkání s Pardubicemi. Vím, že vzájemné zápasy byly vyrovnané, doma jsme většinou vyhráli my a v Brně Zbrojovka. Uvidíme, jak to bude teď.

Jaké máš mimo fotbal koníčky a zájmy?
Momentálně je to hlavně dcerka, v srpnu oslavila dva roky. Většinu času, nebo spíše všechen volný čas trávím s ní. Jinak je to hlavně sport, kolo, badminton, občas tenis. Ale jak jsem říkal, aktuálně veškeré volnočasové aktivity trávím s rodinou.

Míval jsi jako kluk nějaký vzor?
Tomáše Rosického. Tím, že jsem hrával středního záložníka, jsem se v něm vzhlížel. Dodneška bych ho asi někde v rodném pokoji našel na zdi.

Za posun na beka mohl Bob Páník?
Bylo to zrovna proti Varnsdorfu. Neměl tam kdo jít, tak šel trenér za stoperem, ten se na to necítil. Pak přišel za mnou, řekl mi, že přece umím kopnout i levou nohou, neměl jsem s tím problém. Vyhráli jsme 6:0 a už jsem tam zůstal.

Už se ti po tolika letech v Česku vkrádají do mluvy i české výrazy?
Jen když mluvím s Čechy, tak občas ano. Jakmile přijedu domů a povídáme si, tak ne. Na Slovensku mám pořád rodinu a známé, takže se občas potkáváme. Ze Zlína je to hodina do Trenčína.

Díky za rozhovor a ať se daří!