ROZHOVOR Z PROGRAMU: Petr Maléř

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Petr Maléř

B r n o - Poslední letošní zápasový bulletin si žádal něco trochu speciálního - vždyť se hrála baráž! Volba proto padla na asistenta trenéra Petra Maléře, někdejšího vynikajícího a až neuvěřitelně střelecky produktivního obránce.

Když se na podzim Pavel Šustr posunul na pozici hlavního trenéra, neváhal s obsazením postu asistenta ani vteřinu a ukázal na Petra Maléře. Spolu předtím úspěšně pracovali u dorostu, „Kalda“ se ještě předtím ve Zbrojovce vystřídal v různých pozicích. Jako hráč tu zažil slavné období let devadesátých, v PVP čelil Leverkusenu a nebýt Petra Křivánka, byl by pravděpodobně nejlépe střílejícím obráncem té doby – do sítě poslal míč hned pětadvacetkrát!

Jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem v deseti letech, hrával jsem střídavě fotbal i hokej za vsetínskou Zbrojovku. Hokejisti tehdy ještě neměli zastřešený Lapač.

Jak se vyvíjel tvůj post? Stoper se prý z tebe stal až v Brně.
Nejprve jsem hrával rejžu, středního záložníka. Pak ještě ve Zlíně pravého beka a po příchodu do Brna stopera. Střední se zranili a Cipro ho ze mě udělal, řekl, že to budu hrát, abych rozehrával balóny. Já nebyl proti, jen jsem chtěl, ať mi to vysvětlí, jak se to vlastně hraje (smích). A už jsem z toho postu neslezl.

Mezi Vsetínem, Zlínem a Brnem je ještě vojenské intermezzo, mohl jsi tehdy nějak ovlivnit, kde skončíš?
Vybírat jsem si nijak nemohl, přišel povolávací rozkaz ze Žatce, tak jsem šel. Hráli třetí ligu, postoupili jsme do druhé. Už v šestnácti jsem hrál za chlapy, tak si mě všimli.

Vzpomínky na fotbalovou vojnu se u hráčů často liší – od těch fešáckých po pořádný dril. Jaké to bylo u tebe?
Sloužili jsme normálně na rotě, fešácká vojna se týkala spíš Dukly. Co si vybavím jako první, jsou piloti, kteří tam chodívali na klub. Nebo třeba Remek. V Žatci byla letecká základna a kolikrát jsme zavírali v šest ráno (smích).

Do Brna tě prý dostal Jindřich Svoboda, je to pravda?
Hráli jsme spolu asi rok, on byl nejlepší střelec a dal doporučení do Brna. Tehdy začínal Karel Kroupa a přijel si pro mě. S Jindrou se potkáváme pořád, dělá na kurtech a chodívá na Zbrojovku.

A jsme tedy u brněnského angažmá. Na co nejraději vzpomínáš?
Zažil jsem tu snad všechno. Pana Masopusta, Pohár vítězů pohárů, Intertoto. Škoda, že jsme v Leverkusenu za stavu 0:2 nedali gól, v závěru měl velkou šanci Eda Lasota. To bychom asi žili víc, takhle už nám lidi moc nevěřili a došlo jich asi deset tisíc. Měli velkou kvalitu, hrával za ně Pavel Hapal, reprezentant Kirsten, který nastoupil jen v Brně a dával nám první gól. Měl jsem i jeho dres, ale někde jsem ho ztratil.

A co Intertoto? Není škoda, že se už taková soutěž nehraje?
Má to dva úhly pohledu. Vybavím si Beveren, ten jsme doma porazili. Zajímavé to bylo, na druhou stranu jsme díky tomu měli snad tři dny dovolené. Pak hned začal trénink a po třech dnech jsme šli hrát, byla to hodně únavná příprava a mělo to svoje pro i proti.

Kdy ti došlo, že bys rád odstartoval po konci hráčské kariéry tu trenérskou?
Už jako hráče mě to lákalo, dělal jsem si v Olomouci dvojku. Zrovna když jsme přijeli z Leverkusenu, jel jsem hned na stáž. Mladý pak hrával za Líšeň, já chodil trénovat s nimi, bavilo mě to.

Ovlivnil tě některý z trenérů výrazněji?
Inspiraci jsem čerpal od všech. Ten uměl zařvat, jiný byl zase klidný… Zažil jsem jich spoustu. Nejvíc přitvrdit uměl asi Ulička, pan Masopust byl klidnější, měl velké charisma, on ani křičet nemusel.

Hráči mistrovské jedenáctky vzpomínali, jak si s nimi pan Masopust zahrál rád bago a byl při tom nejlepší. To už se při druhém jeho angažmá asi neopakovalo?
Bago s námi už nehrál, ale vybavím si jednu věc. Když došel Táborský, který ho střídal, řekl Pepovi před tréninkem, ať nás rozcvičí. To jsme zírali, jestli to myslí vážně, bylo to až nedůstojné, bez respektu, jako kdyby ani nevěděl, kdo to je.. A Pepa šel a běhal s námi šířky, v těch letech, neuvěřitelné.

Trenéřina se za poslední roky hodně posunula, je těžké chytat třeba technologické novinky?
Je to jinde, ale nevadí mi to, tohle mě vždycky bavilo. Vždycky jsem přemýšlel, jak hru vylepšovat, rád se na ni dívám.

Jak máte s Pavlem Šustrem rozdělené role při přípravě videa?
Když je trenér naštvaný, stříhá on. Když je to v klidu, stříhám já. Domluvíme se.

Jsou trenéři, kteří vyznávají stručnost, a pak také ti, kteří dovedou vytvořit důkladný hodinový rozbor. Jaká je vaše cesta?
Musí to být do pěti minut, pak už je těžší udržet pozornost. Zažil jsem i hodinové video, ale to pak už trenéra nevnímáš. Dnes je dobré pokládat u videa otázky, chytat pozornost. Když je to dlouhé a monotónní, myslíš si na svoje věci, neudržíš se. Taky už kolikrát z pohledu hráče poznám, že je jinde, proto je to dobré prokládat.

Soustředíte se i na detaily ve hře soupeře, nebo spíše sami na sebe?
Spíš se soustředíme na naší hru, nechceme hráčům přehnaně motat hlavy, aby vlezli na hřiště a byli ve druhé lize nervózní z nějakého soupeře až moc. Je to soutěž od soutěže trochu jiné, v dorostu jsme soupeře nesledovali takřka vůbec a soustředili se jen na sebe.

Máte s trenérem rozdělené role, kdo je hodný a kdo zlý?
Takhle my to nemáme. Já se držím hesla, že když nemáš rád svoje hráče, jsi špatný trenér. Šusťa umí zvednout hlas, dělá to, když je to nutné. Já do toho nezasahuju, ale vím, že někdy je to třeba.

Ve tvé gesci jsou i standardky. Ke konci jara se z nich Zbrojovka celkem prosazuje, zeptám se ale hlavně na přímý kop ve Vítkovicích. Nacvičená věc, nebo to vyplynulo ze situace?
Zrovna tohle jsme nenacvičovali vůbec. To byla myšlenka Meggyho se Šumbym, vyšlo jim to. Jinak se tomu věnujeme hodně, ale zatím se mi to do kluků nepodařilo dostat tak, jak bych chtěl. Kolikrát si říkám, že dnes zapomínáme učit kluky hlavičkovat. Kluci potenciál mají, třeba Laďa Krejčí měl dobrý odhad, Meggy, Vrašťa. Já třeba dával góly v podstatě jen hlavou, kluky to zatím nedokážu naučit. Pamatuju si, jak jsem si doma hodinu házel tenisákem a hlavičkoval, tohle do hlavy dostaneš jen drilem.

V gólech jste soutěžili s Petrem Křivánkem, že?
Pořád mi dává čočku, protože má o gól víc. Ale zeptej se ho, kolikrát měl zlomenej nos, já ani jednou. On tu hlavu strčil všude. Navíc má jeden reprezentační start, to mi vždycky předhazuje, když se potkáme.

Jak daleko to máš na stadion?
Bydlím na Zemědělské. Už aby byl stadion Za Lužánkami, to jen seběhnu z kopca a budu tam.

Máš kromě fotbalu nějaký další koníček?
Hokej. Ten hrávám už radši než fotbal, protože se jen vozíš, nemusíš běhat a přežiju to i zdravotně. Hráváme se starými pány, chodí i hokejisti. Švanci, Tomáš Polách, Šusťa.

Je to aktuálně tak, že je hokej doménou spíš starší generace?
Tak to bývá, my když v devadesátkách hráli proti mistrům, tak jsme je taky neporazili. Kaca Jarůšek, Eda Došek v bráně.

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B
A-tým
27.03.2024 | Martin Lísal

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B

B r n o - Jediná jarní reprezentační pauza je minulostí a druhá nejvyšší soutěž pokračuje dvacátým...
SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?
Ostatní
27.03.2024 | Martin Lísal. FOTO: fotbal.cz

SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?

B r n o - Březnová reprezentační pauza je u konce, do svých týmů se postupně vracejí i hráči...
SOUHRN: Zbrojováci na hostování
Ostatní
25.03.2024 | Martin Lísal

SOUHRN: Zbrojováci na hostování

B r n o - V reprezentační přestávce je rubrika, mapující osud hráčů Zbrojovky na hostování,...