ROZHOVOR Z PROGRAMU: Peter Štepanovský
B r n o - Součástí včerejšího zápasového programu byl i rozhovor s Peterem Štepanovským, hrajícím asistentem trenéra u B týmu. V době, kdy rozhovor vznikal, asi ani sám Peter ještě netušil, že nakonec naskočí i do samotného utkání, a to v základní sestavě. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme i na webu.
Pro dnešní rozhovor jsme tentokrát sáhli do B týmu, kde zatím zažívá parádní návrat do Zbrojovky Peter Štepanovský. Ten za náš klub válel čtyři sezóny, před tou letošní se vrátil v roli hrajícího asistenta trenéra B týmu. Výsledek? Osm kol před koncem jsou mladí Zbrojováci v čele s populárním Šeďou první s devítibodovým náskokem, on sám pak patří s deseti brankami k nejlepším střelcům soutěže.
Jak se ti v hlavě zrodila myšlenka návratu do Zbrojovky?
Když jsem končil v Komárně, přemýšlel jsem, co dál dělat. A právě v tu dobu se naskytla i možnost vrátit se do Zbrojovky. Jelikož jsem zároveň studoval UEFA B licenci a také kondiční trénink, připadala mi rázem tahle možnost jako nejlepší. Začít trénovat, zároveň ještě hrát a pokusit se předávat zkušenosti mladým, to vše v klubu, kde jsem působil čtyři roky a byl jsem tu spokojený.
Jak složité bylo se v nové roli adaptovat? Přece jen hráč se soustředí jen na určité věci, hrající trenér už situaci vnímá jinak.
Na začátku to samozřejmě bylo něco nového, ale myslím, že jsem si hodně rychle zvykl. Určili jsme si, kdo bude mít co na starosti, a fungovalo to.
Jak komunikuješ během hry s lavičkou?
Základní pokyny si dáme už před zápasem, kdy si určíme, jak chceme v daném zápase hrát. Během utkání jsem aktivně zapojen do hry, další věci pak řešíme během poločasové pauzy. V divizních zápasech není většinou atmosféra taková, že bychom se neslyšeli, takže si během zápasu normálně můžeme zakřičet a předat potřebné pokyny i během hry.
V béčku máš tedy na starosti i kondici hráčů?
Ano, jak už jsem říkal, bylo to jedním z mých cílů a baví mě to. V týmu se starám o rychlost, sílu a kondici, to vše je pro fotbal i rozvoj hráčů velmi důležité. Chlapci jdou do všeho naplno, což mě těší.
Sezónu jste rozjeli skvěle, je teď po výhře v Lanžhotě důležité držet tým při zemi, aby další zápasy nepodcenil?
Ano, hned po tom zápase jsem řekl hráčům, že udělali velký a důležitý krok, ale ještě zdaleka není konec. Musíme pokračovat v práci a držet se na této vlně, nic nelze podcenit. Ve hře je ještě spousta bodů.
Trenér Kříž se přesouvá k áčku, je to svým způsobem vyznamenání pro práci vás všech?
Přesně takhle to v pondělí řekl trenér hráčům v kabině, že jeho posun je zásluhou všech na hřišti i v realizačním týmu. Za to nám také poděkoval a zůstane s námi samozřejmě nadále v těsném kontaktu.
Letos se ti daří i střelecky, jaká je vlastně tvoje role na hřišti a ideální post? Nebo se to mění podle potřeby?
Jsem v první řadě rád, že mohu týmu v pomoci dosáhnout cíl, kterým je postup. Je pak už celkem jedno, kdo dává góly. Hraju uprostřed pole, abych mohl co nejlépe řídit hru a pomáhat klukům. Ale když byla třeba v určitém období krize s hráči, hrál jsem i na pozici obránce.
Euforie po gólu v Lanžhotě byla obrovská, to už jste věřili, že výhru nepustíte?
Ano, už jsem byl přesvědčený, že zbytek zápasu zvládneme. Během celého zápasu jsme soupeři dovolili pouze jednu velkou šanci, my jsme jich naopak měli víc. Takže jsem věřil, že to dotáhneme.
Jaké je naskakovat po boku tak mladého kolektivu? Nestane se někdy, že už jim třeba nerozumíš? Nebo naopak oni tobě, když mluvíš slovensky?
Nějak ten věkový rozdíl nevnímám, vždycky když jsem v kabině, tak po boku kluků omládnu. Snažím se jim předávat zkušenosti, které jsem během kariéry nasbíral. Myslím, že i když mluvím slovensky, rozumí mi všichni, přestože jsou mladší a už nezažili společný stát. Navíc jsem tu už skoro sedm let, takže za tu dobu vím, jaká slova musím rovnou říkat česky, abychom se dobře pochopili (úsměv).
Díky za rozhovor a ať se daří!
