ROZHOVOR Z PROGRAMU: Peter Juritka

B r n o - Součástí zápasového programu byl v pátek i rozhovor se slovenským útočníkem Peterem Juritkou. Řeč byla o kariéře, zkušenostech z polského fotbalu i aklimatizaci ve Zbrojovce. Přepis rozhovoru vám tradičně nabízíme i na webu.

Pro rozhovor do desátého letošního bulletinu jsme tentokrát vybrali hráče, který na první soutěžní start za áčko čeká. Jde mu ovšem naproti střeleckou produktivitou v rezervě – s jedenácti góly je nejlepším střelcem týmu i celé soutěže. Dnes se vám představí slovenský útočník Peter Juritka, který do našeho klubu přišel v létě z Polského Zabrze.

Jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Zhruba v pěti nebo šesti letech jsem šel na nábor v Legii Varšava, kde jsem uspěl. Zhruba dva roky jsem hrál tam, potom jsme se přesunuli na Slovensko a pokračoval jsem tak ve Slovanu Bratislava. Odmalička jsem hrával v útoku a pak různě varioval mezi útokem a křídlem.

Jak se člověk v takovém věku ocitne ve Varšavě? Předpokládám, že díky rodině?
Ano, otec tam byl pracovně jako diplomat a konzultant. Tím to vzniklo, protože jsem si našel cestu k fotbalu a uspěl při náboru. Kdybychom se nevraceli na Slovensko, asi bych tam zůstal, takhle se nabízel Slovan.

Do Bratislavy jsi dojížděl? Pokud vím, bydlíte kousek od Sence, kde jsme byli v zimě na soustředění.
Ano, bydlíme kousek od Sence, autem to na hotel, kde jsme bydleli, máme tři minuty. I areál velmi dobře znám, protože jsem tam hrával s mládežnickou reprezentací. Bylo to tak, že mě ráno otec vysadil u školy, která skončila v jednu. Přesunul jsem se na stadion, kde jsem dvě hodiny do začátku tréninku trávil stejně na hřišti. Odmalička jsem měl velký vztah k fotbalu, takže mi to nevadilo.

A pak přišel ještě jeden návrat do Polska, že?
Ano, na tom stejném základě, kdy tam otec byl opět vyslán jako diplomat. Nejprve jsem působil v FCB Escola Varsovia, což je barcelonská akademie. Tam jsem byl zhruba dva roky. A když se pak naši znovu vraceli na Slovensko, rozhodl jsem se zůstat. Přišla nabídka z Górniku Zabrze, kterou jsme zvážili a vyhodnotil jsem to jako dobrý krok k získání zkušeností. Ve fotbale i v životě, rozhodl jsem se osamostatnit. V Zabrze jsem pak působil mezi áčkem a béčkem.

Jak zajímavá zkušenost to byla? Polský fotbal mají lidé občas tendenci podceňovat, zázemím je ale s tím naším neporovnatelný.
Hodně těží z toho, že se tam hrálo EURO, postavily se nové stadiony a další kluby se přidaly. Akademie, vyhřívané trávníky, všechno šlo nahoru. Roli hrají i peníze za televizní práva a další věci. V klubu jsem se potkal se slavnými hráči, ať už to byl Podolski, Jiménez nebo třeba Wisniewski, který aktuálně hraje ve Spezii. To byli hráči, od kterých jsem se mohl hodně učit.

Zmíněné EURO jsi zažil ještě přímo v Polsku?
Ano, byl jsem i na domácím utkání polské reprezentace. Už si ale nevybavím, proti komu to bylo.

Jak se pak urodil tvůj přesun do Brna?
Byl trochu komplikovanější, řešil jsem, co bude dál. Fotbal v Polsku je hodně fyzický, možná ještě víc, než tady. Hodně soubojový, je to pro mladého chalana náročné. Vím, že český fotbal jde poslední dobou zase nahoru, na Slovensko jsem se ještě vracet nechtěl. Naskytla se tato možnost, s panem Psotkou jsme se domluvili a byl jsem rád, že mohu zakotvit v béčku a postupně na sobě pracovat.

Aktuálně jsi nejlepším střelcem týmu i soutěže, byť ze začátku góly možná přibývaly pomaleji. Jak těžké je prosadit se v divizi?
Góly jsou důležité, a pokud je útočník dává, cítí se dobře. Je to jeho práce, proto je na hřišti. Jsem velmi rád za každý gól, protože to může pomoci společnému cíli, který máme. Většina týmů proti nám hodně brání, hraje se kolikrát na těžkém terénu a není úplně snadné hrát do plných, když kolem vápna stojí deset lidí. Ale je potřeba se s tím popasovat, což se nám zatím daří. Musíme v tom pokračovat.

Teď vás čeká hodně náročný program, že?
Ano, tři těžké zápasy, které nás mohou hodně přiblížit cíli, pokud je zvládneme. Tasovice, béčko Líšně a náš největší konkurent Lanžhot.

V tabulce střelců ti na záda dýchá Peter Štepanovský, jak důležité je mít takového hráče v týmu?
Skvěle se doplňujeme, hodně se od něj učím. Pomáhá mi i individuálně, má velké zkušenosti, které během praxe získal. Funguje jako takový článek mezi trenérem a hřištěm, jako hrající trenér nás má blízko. Jsem rád, že mezi námi je, protože nás všechny zlepšuje a dokáže nám pomoci.

V prvním týmu jsi absolvoval většinu zimní přípravy, nastřílel pár branek. Vyhlížíš už i soutěžní premiéru?
Nijak zvlášť to neřeším, protože mám před sebou vždy konkrétní zápas, konkrétní cíl. Snažím se pomoci týmu, za který hraju, a pokud ta šance přijde, budu jen rád. Dělám pro to všechno a věřím tomu. Občas s áčkem trénuju i teď, to je vždycky dobrá zkušenost.

Takže se můžeš učit buď od Petera Štepanovského v béčku, nebo od Kuby Řezníčka v áčku, to není k zahození.
Už v zimě jsem kolikrát koukal s otevřenou pusou, jak umí některé i složité situace zakončit a vyřešit. To je velká škola. A není to jen on, vynikající zakončení má třeba i Roman Potočný.

Přepínání mezi áčkem a béčkem ti problémy nedělá?
Vůbec. Fotbal miluju, rád trénuju a je to moje práce. Dělám, co mě baví, toho si vážím. A je jedno s kým, trénink jako trénink (úsměv).

Pokud nebudeš v pátek v nominaci, zajdeš se podívat?
Mám to v plánu. Budeme mít po tréninku, má být hezky a zápas béčka je až v neděli, takže pokud to půjde, určitě přijdu kluky podpořit.

Jak to máš s bydlením? Na denní dojíždění to úplně není, že?
Jsme s některými dalšími kluky spolu, je to fajn. Domů jezdím jednou za čas, když máme třeba volný den. V Brně se ale cítím dobře.

Míval jsi nebo máš nějaký vzor?
Za všechny asi Cristiano Ronaldo, ta jeho pozice z křídla, hrál za Real, skvělá a hvězdná kariéra. A ze Slováků Marek Hamšík, to je takový idol pro nás všechny.

Sedí ta zmíněná pozice z křídla i tobě, nebo je pro tebe lepší hrot?
Sám jsem to dlouho nevěděl, ale asi ano, sedí mi to na kraji, chodit si občas k tomu středu. Ale nevybírám si.

Máš mimo fotbal nějaký další koníček?
Ještě před rokem jsem studoval v Polsku anglický program Ekonomika a management, kde jsem studium zatím přerušil. Kromě toho další sporty, tenis a jiné, abych se udržoval. Občas knihy, motivační nebo biografie.

Angličtina se může hodit, že? Když třeba za béčko nastoupí Kristoffer Jørgensen.
Jasně, nemám s tím problém a rád pomůžu, pokud je potřeba. Ale obecně dnes mladí kluci anglicky mluví dobře.

Díky za rozhovor a ať se daří!