ROZHOVOR Z PROGRAMU: Pavel Eismann

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Chrudimí jste si mohli přečíst rozhovor s Pavlem Eismannem, jednou z letních posil. Krajní obránce se shodou okolností právě v Chrudimi narodil a začínal tu s fotbalem. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme jako obvykle na webu.

Druhým zpovídaným hráčem se v rámci zápasového bulletinu stává Pavel Eismann. Zkušený levý bek je jedním z hráčů, kteří do Brna přišli před novou sezonou. Poslední roky strávil v Karviné, kde také nastřádal převážnou většinu z porce 71 ligových zápasů.

Pavle, obligátní otázka na úvod – kde a kdy jsi začínal s fotbalem?
V šesti letech v rodné Chrudimi, k fotbalu mě přivedli rodiče.

Míval jsi v dětství nějaký vzor, nebo oblíbený klub?
Abych se přiznal, tak ne. Fotbal jsem bral a vnímal jako aktivitu, ale mít nějaké vzory? To mě míjelo. Jasně, sledoval jsem hráče, kteří mi byli blízcí postově, hráli na levé straně. Ale že bych měl na zdi nějaké plakáty nebo tak, to ne. Stejně tak jsem se ani nikdy neupnul k nějakému týmu, kterému bych extra fandil.

A chytl tě v mládí alespoň nějaký větší turnaj?
Když hrálo Československo na světovém šampionátu, byl jsem v první třídě a měl ještě jiné starosti (smích). Jako první větší turnaj jsem tedy prožíval evropský šampionát v roce 1996, který se celkem vyvedl.

Jak se v kariéře vyvíjel tvůj post?
Když pominu přípravku, kde kluci hrávají všude a nikde, tak v podstatě od začátku levou zálohu. Postupně jsem se pak přeorientoval na levého beka, což je ale otázka posledních snad pěti, šesti let. Pod trenérem Weberem jsem se postupně přemísťoval dozadu. V moderním fotbale to není nic nezvyklého, kraje obrany jsou vlastně skrytá křídla.

Tvoje fotbalová cesta byla docela rozmanitá, že?
Do čtrnácti jsem byl v Chrudimi, pak dva roky v Hradci Králové a poté si mne vyhlédl Liberec.

Obě města dělí sto kilometrů, to asi nebylo na denní dojíždění. Jak tedy probíhalo dočasné přesídlení?
Měnil jsem prostředí včetně školy, přesídlil jsem se sám. Měl jsem od klubu byt, studoval střední školu a byl jsem členem širšího kádru áčka, který nastupoval za dorost a juniorku. Když to vezmu s odstupem, byla to ta nejlepší škola. Měl jsem samozřejmě nějaký základní dohled, ale do budoucna mi to dalo hodně. Pak už záleželo jen na tom, jak se k tomu postavím já.

Premiéra v lize ovšem přišla jindy a jinde.
To už bude nějakých deset let a premiéra přišla v Příbrami. Respektive v Mladé Boleslavi, kam jsme s Příbramí přijeli. Odehrál jsem asi třicet minut.

Když se zpětně ohlédneš, na které období vzpomínáš nejlépe? Nabízí se Karviná.
Je to tak. Strávil jsem tam pět let bez větších zranění a problémů, zažil postup do ligy, nový stadion, úspěšné boje o záchranu. Vše do sebe zapadalo a mám na to jen pozitivní vzpomínky.

A co angažmá v Polsku?
To už je trochu delší čas, ale taky na to vzpomínám v dobrém. Poláci mají k fotbalu trochu jiný přístup, je to hodně oblíbený sport a jsou schopní a ochotní jej prožívat hodně emocionálně. Když se daří, milují vás, když ne, dají vám to pocítit. Ale ne na atmosféře, ta je vždycky výborná. Fanoušci umějí ocenit výsledek a hlavně při derby a atraktivnějších zápasech to hodně vřelo. My hráli za Nowy Sacz v druhé nejvyšší soutěži, z toho jeden rok do poslední chvíle o postup.

Už jsi po přestupu stihl trochu poznat Brno?
Prozatím minimálně, nebyl prostor ani čas. Postupem doby to bude jiné a hodlám na tom zapracovat. Mám dvě děti, ty mají svůj prázdninový režim, ale je před námi celý srpen a moc už se do Brna těší. Věřím, že se jim tu bude taky líbit.

Co bydlení, to už máš?
Ano, bydlím kousek od stadionu, u Slovaňáku. Mým přáním bylo bydlet blízko, abych nemusel zbytečně dojíždět a trávit hodně času v autě. To se mi splnilo, na stadion můžu dojít i pěšky, ráno si dám kafe a za chvilku jsem v kabině.

Máš nějaké zvláštní koníčky nebo záliby?
Kromě fotbalu rodina, na nic jiného není moc čas. Rád si samozřejmě zkusím doplňkové sporty, ale není to tak, že bych někde hrál golf. Když je volno, odpočívám, volám si s rodinou.

Když žiješ takhle dočasně bez rodiny, zvládneš si uvařit, nebo raději zvolíš restauraci?
Jak kdy. Někdy si na jídlo zajdu, jindy si uvařím. Nemám problém si v případě potřeby něco ukuchtit.

Se Zbrojovkou máte za sebou dva první zápasy. Jak těžké bylo vstřebat zklamání po domácí prohře s Jihlavou?
Pár dní po takovém zápase nálada není, ale pak je to postupně lepší. Hlavní motivací je potrénovat a pokusit se příště uspět, dostat se na vítěznou vlnu. I s Karvinou jsme měli období, kdy se nám nedařilo sbírat body, ztráceli jsme. Málokdo soutěží proletí bez zaváhání. Klíčové je teď nadcházející domácí utkání s Chrudimí, což pro mě bude i trochu pikantní souboj.

S Karvinou jste si vůbec prožili svoje, třeba zázračnou záchranu v posledním kole. To asi člověka zocelí?
Právě. Tehdy nám nevěřilo odhadem tak 95 procent lidí, co fotbal sledují. Každý už byl přesvědčen, že půjdeme do druhé ligy. Tlak tedy pro mě není nic nového.

Díky za rozhovor a ať se daří!