ROZHOVOR Z PROGRAMU: Pavel Dreksa

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Pavel Dreksa

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Baníkem Sokolov byl i rozhovor s první zimní posilou - Pavlem Dreksou. Třicetiletý obránce nakonec přispěl k čistému kontu a výhře 1:0, přepis rozhovoru vám teď jako obvykle nabízíme na webu.

Obránce Pavel Dreksa byl první zimní posilou – a zároveň tou nejzkušenější. Třicetiletý stoper už toho má odkopáno opravdu hodně a jeho zkušenosti mohou být pro Zbrojovku platné. I proto se Pavel stal tváří prvního jarního bulletinu, následující řádky vám prozradí více o jeho kariéře i plánech do budoucna.

Pavle, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem v šesti letech v Prostějově, kde jsem hrál až do nějakých čtrnácti. Pak si mě vytáhla Olomouc.

Z Prostějova do Olomouce to je celkem obvyklá cesta, že?
Je to kousek, tak se to nabízí. Jenom jsem vyměnil školu, jinak se mi nic v životě zásadně nezměnilo, dojížděl jsem půlhodinku vlakem.

Býval jsi vždycky obránce?
Nejprve jsem hrával záložníka a právě až v Olomouci ze mě udělali stopera. Občas jsem zaskakoval na pravém kraji obrany.

A v Olomouci jsi nakoukl i do ligy.
To bylo na Střížkově a byl to povedený debut, vyhráli jsme 2:0. Ale je taková rarita, že dřív než v lize jsem za chlapy hrál v Evropské lize, v předkole na Islandu. Takže to byla de facto moje premiéra. Tehdy si nás vytáhl trenér Psotka, který s námi vyhrál předtím dorosteneckou ligu, takže nás do áčka šlo víc. A díky tomu, že jsme došli až do čtvrtého předkola, kde nás vyřadil Everton, jsem se dostal i do nominace na světový šampionát dvacítek. Rád na to vzpomínám, bylo to super období.

Na dvacítkách jsi nastoupil proti Kostarice, jaký to byl zápas?
Konkurence byla docela veliká, měli jsme celkem silný tým a i na pozicích v obraně byl přetlak. A Kostarika, to byla velká změna proti našemu fotbalu. Vesměs běhaví, rychlí a neskutečně techničtí hráči, ale dokázali jsme je porazit.

Srovnávali vás tehdy na turnaji s předcházejícím týmem, který dokráčel pro stříbro?
Shodou okolností trenér Soukup tehdy vedl Egypt, a abych řekl pravdu, srovnávali nás celkem často. O nás říkali, že jsme hodně silný ročník. Všichni hráči hrávali ligu, Pekhart, Morávek, Mazuch a Necid byli v cizině. Fakt jsme měli silný tým, bohužel jsme smolně vypadli na penalty s Maďarskem. Dva roky předtím klukům ty penalty naopak vycházely. Bohužel, to se stane.

Jak se pak dál vyvíjela tvoje reprezentační kariéra?
Dotáhl jsem to ještě do jednadvacítky, kde jsem na pár zápasů taky jel. Pak jsem si bohužel vykloubil rameno a byl pět měsíců mimo hru, což mě ovlivnilo a už jsem se do nároďáku nevrátil. Což už se nejspíš nezmění (smích).

Vraťme se k ligové kopané. Jak se ti vedlo v mládí v Sigmě?
Právě díky tomu zranění jsem absolvoval nějaká hostování, abych nasbíral praxi. Pak v roce 2012 jsme pod Johnem Uličným vyhráli pohár, to byla další etapa, na kterou vzpomínám rád.

A pak i zápas proti Zbrojovce, zranění Petra Švancary a debaty s tchánem Kaldou Maléřem. O tom se ale dnes bavit nebudeme, protože těmto otázkám jsi čelil nejen ve Studiu Flinta.
O tom už jsem toho řekl opravdu hodně a jen bych se opakoval (smích).

Spíš mě zajímá konec v Sigmě Olomouc. Už to spojení trvalo zkrátka moc dlouho, jak to někdy bývá?
To byl jiný problém. Pan Minář mi zakázal hrát, protože jsem nechtěl přestoupit. Manželka byla v osmém měsíci těhotenství a bylo mi řečeno, že by bylo fajn, abych přestoupil do Dunajské Stredy. Což jsem s ohledem na rodinu nechtěl. Byl jsem vyňat z kádru, zakázali mi hrát a nakonec jsem byl dán do Znojma. To bylo takové horší období a tím se to v Sigmě de facto uzavřelo, už pak moc nešlo pokračovat. Nakonec mě vykoupila Karviná a tam jsem byl až do letošní zimy.

Kromě hostování v Baku. Neměl jsi v úmyslu zůstat v Ázerbájdžánu déle?
Jednalo se nakonec o rok, byť bych tam rád zůstal i déle. Karviná dostala i slušně zaplaceno, ale pak na tom nebyla dobře v tabulce a majitel si přál, abych se vrátil. A nakonec se nám povedlo ligu zachránit na úkor Brna.

Přičemž ten domácí zápas s Karvinou nás tu pořád budí ze sna.
Dvakrát jsem vykopával míč z brankové čáry, zvonily tam tyčky a břevna. Měli jsme štěstí. Pak na konci sezóny nám pomohla naše psychická síla. Jihlavě stačil doma bod, hráli na remízu, nechali nás hrát a to byla voda na náš mlýn. Nezvládli to psychicky, my jsme byli odolnější.

Když se vrátíme k Baku, liší se hodně hlavní město od zbytku země?
Je opravdu diametrálně odlišné. Je bohaté, hezké a čisté, ale okolí je už výrazně chudší.

Byl jsi na daleké štaci sám?
První půlrok tam se mnou byl Zdena Folprecht. A kromě toho jsem tam byl až na první dva měsíce s celou rodinou, to bylo fajn. Malý chodil do školky, všechno v pohodě. Obecně jsem měl štěstí, že jsem vždycky mohl být buď s rodinou, nebo v dosahu. Jako v Karviné, kde jsem přespával jen v době, kdy se hrál zápas nebo byly třeba dva tréninky.

A jak to máš teď, stejně?
Je to podobné. Jezdíme z Olomouce tři, taky se to dá. Město už ale znám dobře, občas zajdeme na oběd, na procházku. A Brno jsem ostatně celkem dobře znal už z minulosti.

Jak vlastně aktuálně vypadá tvoje rodinné zázemí, pořád jste tři?
Zatím ano, ale změnit by se to mělo v červenci (úsměv). To čekáme druhé dítě.

Tak to gratulujeme a držíme palce, aby vše dopadlo dobře. Jak bys shrnul zimní přípravu?
Odehrál jsem v podstatě všechno, až na ten poslední týden. Ale nešlo o nic zásadního, od středy jsem trénoval a v sobotu už jsem teoreticky mohl hrát, ale nechtěli jsme nic riskovat. Příprava byla náročná a dlouhá, ale nejzásadnější je to, že jsem vydržel zdravý. Zápasů bylo dost a věřím, že jsme dostatečně nachystaní, abychom jaro zvládli.

Na stoperu se hodně střídáte, není to pro tebe problém?
Je mi to celkem jedno, snažím se vyhovět si s každým. Někdy nám to šlo lépe, někdy hůře, ale doufám, že ať už nastoupíme jakkoliv, bude to šlapat.

Jak máš vůbec druhou ligu nasledovanou?
Přiznám se, že soupeře moc načtené nemám a ani to nechci dělat. My totiž musíme vyhrát každý zápas a nemůžeme kalkulovat s tím, že k nám přijede ten a ten. S nadsázkou nám musí být jedno, kdo proti nám hraje, a musíme brát jenom výhru. Pak jsme schopní náš cíl splnit.

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

Béčko míří na hřiště vedoucího Hodonína
B-tým
19.09.2020 | Martin Lísal

Béčko míří na hřiště vedoucího Hodonína

B r n o - Fotbalisté brněnské rezervy absolvují o víkendu jeden z nejdůležitějších zápasů podzimu....
U19: Zbrojovka zvítězila v Opavě
Mládež
18.09.2020 | Martin Lísal

U19: Zbrojovka zvítězila v Opavě

O p a v a - Dorostenci Zbrojovky se po dvooutýdenní přestávce vydali ke třetímu utkání sezóny do...
Trenér Machálek před utkáním s Olomoucí
A-tým
18.09.2020 | Martin Lísal

Trenér Machálek před utkáním s Olomoucí

B r n o - V Olomouci působil, proti tomuto soupeři v exhibici na lužáneckém stadionu zahajoval své...