ROZHOVOR Z PROGRAMU: Momo Tijani
B r n o - Součástí zápasového programu byl v neděli i rozhovor s obráncem Tijanim o fotbalové kariéře, reprezentaci i životě v Brně. Jeho přepis si jako obvykle můžete přečíst i na webu!
Pro dnešní bulletin jsme k rozhovoru vybrali hráče, který přišel do našeho klubu jako doposud poslední. Obránce Mohamed Tijani vyztužil brněnskou obranu jako host z Plzně a okamžitě se usadil v základní sestavě, kde po svém příchodu vynechal jediný zápas vinou karetního trestu. Dnes nám prozradí více o své kariéře a životě!
Momo, jaká byla tvoje fotbalová cesta?
S fotbalem jsem začínal už jako malý kluk v jedné ze čtvrtí Abidjanu. Právě tehdy se rodila má láska k fotbalu.
Míval jsi nebo máš nějaký vzor?
V začátcích mě inspirovali starší hráči v sousedství, od kterých jsem se hodně učil. Mým největším idolem ale je Sergio Ramos.
Fandil jsi jako dítě národnímu týmu Pobřeží slonoviny, když se v roce 2006 probojoval poprvé v historii na světový šampionát?
Samozřejmě! I tento tým mě přiměl k tomu, abych měl své sny. Chtěl jsem být jako oni.
Co tě vedlo k tomu zamířit do Evropy?
Má motivace byla jasná, chtěl jsem si splnit svoje fotbalové sny a dosáhl svých cílů.
Jak bys porovnal život ve Španělsku a v České republice?
Jsou to dva trochu rozdílné životy, ale zásadní rozdíl byl v tom, že ve Španělsku jsem byl s kamarády, tím bylo snazší se přizpůsobit a všechno zvládnout. Tady jsem byl na vše sám.
Stihl jsi už poznat Brno?
Ano, Brno jsem znal docela dobře už dříve, ještě než jsem měl možnost hrát za tento skvělý tým. Mám tohle město hrozně rád, nikdy se tu nenudím, je pořád co dělat a co poznávat.
Jak to máš aktuálně s bydlením, dojíždíš?
Ne, v tuto chvíli bydlím tady, v Brně.
Jak si rozumíš s Allim? Na hřišti i mimo něj vypadáte jako velcí kamarádi, nebo skoro jako otec se synem.
Mám s ním velmi dobrý vztah. Ano, považuji ho tak trochu za svého mladšího bratra, rád ho někdy v tomhle ohledu škádlím (smích).
Alli v minulém rozhovoru prozradil, že mluvíš jorubštinou, jak ses to naučil?
Jasně, mluvím. Je to jazyk mého otce, takže jsem jorubsky mluvil velmi často a nemám s tím problém.
Kde se aktuálně cítíš doma? V Beninu, který reprezentuješ, nebo v Pobřeží slonoviny, odkud pocházíš? Nebo už v České republice?
Můžu říct Benin a Pobřeží slonoviny, ale tady jsem si založil rodinu, takže se tu aktuálně cítím jako doma.
A jak často se případně za rodinou a známými do Afriky podíváš? Stihl jsi je třeba pozdravit během reprezentační pauzy?
Konec sezóny vždycky věnuji rodině a přátelům, často se s nimi snažím setkat i v mezinárodním volnu, ale ne vždycky to samozřejmě lze.
Mrzelo tě, že jsi nakonec nezasáhl do zápasů Beninu, nebo taková byla domluva s trenérem?
Bylo to po vzájemné dohodě, protože jsem na sraz dorazil jako poslední den před zápasem. Trenér mi řekl, že dává přednost tomu, abych si odpočinul a potrénoval. Ale přál si, abych byl součástí týmu.
Jak vidíš šance týmu na postup na Pohár národů?
Jsme teď v poměrně špatné pozici, ale pořád jsme odhodlaní se kvalifikovat. V dalších zápasech do toho dáme všechno.
Zbrojovka vyměnila trenéra, co to pro tebe znamená? Stihl jsi zaznamenat třeba změnu tréninků?
Ano, změna proběhla, ale to nejzásadnější se pro nás nemění. Cílem stále zůstává setrvání v první lize. A pokud jde o změny, uvidíte je snad v neděli.
V zápasech se často zapojuješ do útočení, je to tvůj styl a sedí ti to?
Rád věnuju všechny síly týmu. A pokud moje přítomnost v ofenzivě pomůže a znamená plus, udělám to. Pro tým je to dobré a já za to mohu být jedině rád.
S kým ses v kabině nejvíc skamarádil, pokud nepočítáme Alliho?
Nemůžu říct jedno jméno, protože úplně všichni kluci jsou moc fajn (úsměv).
Díky za rozhovor a ať se daří!
