ROZHOVOR Z PROGRAMU: Milan Pacanda

B r n o - Součástí zápasového programu byl v sobotu také rozhovor s Milanem Pacandou. Ten se týkal především nové knihy, kterou Milan před utkáním podepisoval. Přepis rozhovoru najdete jako obvykle i na webu.

Pro dnešní bulletin jsme nemohli volit jinak. Čestným hostem utkání je totiž někdejší geniální útočník Zbrojovky Milan Pacanda, který nedávno oslavil 45. narozeniny a při té příležitosti vyšla rozhovorová kniha, kterou s Milanem sepsala Monika Býmová. A právě proto je Milan respondentem hlavního rozhovoru. Ten vznikal těsně před vydáním knížky a právě tohoto tématu se dotýká nejčastěji.

Milane, jak se cítíš, takhle těsně před startem?
To vidíte sami, že su nervózní (smích). Obavu asi necítím, ale ta nervozita, jak to lidi vezmou, jestli si to přečtou. A navíc je to téma, o kterém se moc nepíše, takže asi s Mončou budeme hodně zvědaví na ohlasy. Věřím, že ta kniha může někomu pomoci, kdo má třeba podobné problémy.

Od koho vzešel ten prvotní nápad, od tebe nebo od Moniky?
Nápad vznikl krátce po rozhovoru tady na stadionu, který jsme natáčeli před nějakými třemi, čtyřmi lety (léto 2019 – pozn. red.). Viděl jsem, že ten rozhovor vzbudil nějaký ohlas, většinou pozitivní. A věděl jsem taky, že Monča už jednu knihu napsala, a to se Švancim. Tyhle věci jsem si spojil a zeptal jsem se, jestli by to nechtěla zkusit se mnou.

Jak to probíhalo?
Domluvili jsme se na začátek, že mi nic nebude říkat předem, abych nad tím nepřemýšlel dopředu. Nebudu tím pádem mít přichystané odpovědi, aby se to nějak líbilo, prostě se zeptá a já odpovím. Zkrátka řeknu, co cítím, a nebudu se za nic schovávat a nic si chystat.

Byla někdy kritická situace, kdy by sis řekl, že dál nechceš pokračovat?
Těch těžších témat bylo hodně, někdy jsme se i potkali v situaci, kdy jsem nebyl v pohodě. Těžké bylo hlavně bavit se o tom faulu. To je základ všeho. Od té doby jsem se zlomil. Pak ty navazující věci, za to jsem si mohl sám, to byl reálný život, ale faul byl vždycky nejtěžší téma. Chuť couvnout občas byla, ale teď už by to asi bylo blbý (smích).

V knize se píše i o setkání s Honzou Zakopalem, strůjcem onoho faulu. Jak silný to byl moment?
Bylo to nečekané, Monča mě na to nepřipravila nějak (smích). Mohl jsem couvnout, nakonec jsem do toho šel. Ale jestli mi to pomohlo, to nedovedu říct.

Z řádků knihy lze pochopit, že silným motivem pro sepsání byla i touha potkat se znovu s dcerou. Co myslíš, že na knihu řekne?
Nevím, jestli to zjistím, nejsme v kontaktu. Ale byl bych rád, kdyby si to přečetla. Je v Německu, myslím, ani nevím, jestli se to k ní dostane. Nedovedu si představit, jak to pochopí a vezme, ale kdyby se to k ní dostalo, byl bych velice rád.

Jaký ty sám máš z knihy dojem? Předpokládám, že jsi ji četl.
Nevím, co odpovědět ve smyslu líbí nebo ne. Je to napsané tak, jak jsem to řekl, není to nijak upravené. Jako kdybych slyšel sám sebe, není to zkreslené.

Bylo těžké dolovat v paměti třeba vzpomínky na konkrétní zápasy?
Určitě si rád vzpomenu na nějaké zápasy, kdy jsem dal hattrick nebo hezký gól. Naopak když se prohrálo, takové zápasy odešly po sezóně z hlavy. Ale hattricky, ať už za Brno, Innsbruck nebo Spartu, to mám v hlavě každý gól. Plus třeba ten v Bohdanči, který je na videu.

A první trefu si vybavíš?
Myslím na Baníku, skončilo to 3:3. Dostal jsem míč do běhu a šel jsem sám na gólmana, zakončení na zadní tyč.

V knize vzpomínáš i na první trénink, to je také vzpomínka, která nevymizí?
Vím, že jsem tam došel jako dorostenec, byli jsme na brigádě, hodili mi kopačky a pojď si zatrénovat (smích). První vstup do dospělého fotbalu, to si vzpomenete. Ne že by na to člověk myslel pořád, ale když na to přijde řeč, vybaví se mi to.

Poznávají tě i teď lidé, a je to pro tebe příjemné?
Teď tolik ne, su na Znojemsku a hraju za Chvalovice, kde su pracovně, ale časově mi to na podzim moc nevycházelo. Jsou situace, které jsou příjemné, když je to v dobrém. Fotku, není problém. Ale když je dotyčný třeba pod vlivem a je víc rejpavý, tak to už nevyhledávám. I když má pravdu, co řekne, ale je to negativní.

Že bys vyhledával záři reflektorů, to asi aktuálně nehrozí.
To se zlomilo asi po tom faulu, a pak ty zprávy, že su gambler a podobně, to jsem se hodně uzavřel. Když teď vím, o čem to je a kdo dojde, tak kromě nervozity nemám problém, ale nevadí mi to. Ale jinak to nevyhledávám.

Potkáváš se s bývalými spoluhráči?
Občas ano. Byl jsem na Švanciho rozlučce, na lužáneckém utkání s Olomoucí, občas za starou gardu. V létě jsem byl jednou, někde u Znojma.

Nadpis knihy jsi vymyslel ty, nebo Monika?
Napadlo to Moniku, je to motiv z mého tetování, který mě celkem myslím vystihuje. A je to i s tou chybou (smích).

Paci, díky za rozhovor a hodně štěstí!