ROZHOVOR Z PROGRAMU: Michal Šmíd

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Hradcem Králové jste si mohli přečíst i velký rozhovor s obráncem Michalem Šmídem. Ten si před utkáním přál hlavně vítězství, což se splnilo také jeho zásluhou - tři minuty před koncem rozhodl hlavou o výhře 2:1. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Po čtyřiadvaceti letech se v kabině Zbrojovky zase objevilo jméno Šmíd. Vlasatého záložníka Lamberta nahradil stoper Michal, který do Brna přišel zatím na hostování z Bohemians. Zkušený zadák o sobě prozradí víc v dnešním rozhovoru!

Michale, tradiční otázka na úvod – v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
Oficiálně to bylo až na Slavii, ale už předtím jsem hrál u nás na vesnici, v Jílovišti. A protože tam nebyla mládež, hrál jsem ještě v Klínci. To mi bylo tak pět, šest let.

Do Prahy jsi pak dojížděl?
Ano, každý den. Je to asi dvacet kilometrů, nic hrozného. V páté třídě jsem pak začal chodit s ostatními spoluhráči do sportovní školy na Vladivostocké.

V mládeži jsi byl pouze ve Slavii, nebo i v jiných klubech?
Během té doby jsem hostoval skoro dva roky v Libuši. Pro Slavii jsem jednu chvíli nebyl perspektivní, tak mě poslali pryč. Nejprve do dorostu, ale tam jsem se vykopal a v šestnácti mě přeřadili do chlapů, ti tehdy hráli divizi. Tím pádem si mě pak Slavia stáhla zpět.

Ve Slavii jsi určitě poznal spoustu trenérů, mohl bys některé jmenovat?
Nerad bych na někoho zapomněl, to by mě mrzelo. Z těch známějších jmen to byli pánové Němec, Dovalil, občas pan Karoch. A po návratu v dorostu pak pan Plíšek.

Jak se v kariéře vyvíjel tvůj post?
Co si pamatuju, vždycky jsem byl obránce, nikdy jsem se neposunul jinam.

Míval jsi v dětství nějaký vzor, nebo oblíbený klub?
Jasně, Rivalda. Vím, že to není úplně můj post, ale sbíral jsem plakáty, materiál. Že bych si vybral nějakého obránce, to ne. Oblíbený klub pak Barcelona. Když jsem byl malý, bylo už možné fotbal sledovat hodně, jako první si vybavím třeba mistrovství světa v roce 1994. A pak samozřejmě EURO o dva roky později. Vždycky jsme byli někde na dovolené začátkem prázdnin a odbíhali sledovat zápasy.

Jaká byla tvoje další fotbalová cesta?
Po dorostu jsem strávil dva roky v béčku Slavie. Když začínal třetí rok, měl jsem možnost jít do přípravy s áčkem, ale zároveň mi končila smlouva. Slavia pořád váhala, jestli mi nabídnout novou, do toho přišel manažer s tím, že mám možnost jít do Českých Budějovic, a já jsem podepsal. Nepočkal jsem na Slavii, zpětně teď nevím, jestli to nebyla třeba chyba, ale těžko soudit. Slavia postoupila do Ligy mistrů, takže bych se tam asi prosazoval těžko a stejně spíš jen někde hostoval.

Pak jsi nějakou dobu kluby střídal, než přišlo angažmá v Bohemians.
Z Budějovic jsem šel na hostování do Dukly. To byl taky příběh – po roce v Dukle mi končilo hostování tam, stejně jako smlouva v Budějovicích. A já si v posledním kole udělal křížák. V Budějovicích řekli, to je jeho problém, nechceme ho. Dukla se mi postarala o léčbu i rehabilitaci, ale smlouvu jsem neměl, tehdy jsem byl na vysoké škole. Nakonec jsem tam zůstal, postoupili jsme do ligy, bylo to taky fajn. Potkal jsem Luboše Kozla, to byl takový můj skoro táta, i když v áčku v první lize mě pak moc nestavěl (smích).

Proto tedy Bohemians?
Přesně tak. Dukla hrála první ligu a já se do sestavy moc nedostával, Bohemka spadla do druhé. Šel jsem tam a nakonec to bylo parádní, dlouhých skoro osm let. Postoupili jsme do ligy, zažil jsem to s oběma týmy. Teď už mi to chybí jen tady a pak můžu skončit (smích).

Angažmá v Brně jsi odstartoval výhrou proti Líšni, pak ale přišla prohra v Jihlavě. Pocity tedy rozporuplné?
Výkon proti Líšni měl mezery, skoro bych řekl, že jsme v Jihlavě hráli lépe, ale udělali hrozné individuální a technicko-taktické chyby. Jihlava je lepší a zkušenější soupeř a tak přišel trest.

Vyčítáš si některý z momentů osobně?
První gól, ten si vyčítám hodně. Jasně, každý gól je řetězec chyb, ale takový míč musím zkrátka odkopnout. Bez jakéhokoliv hledání alibi tohle musím uhasit.

V utkání jsi měl i jednu gólovou šanci, kdy Vejmola vyrážel tečovanou střelu pod břevno.
Myslel jsem, že to bude gól. Zareagoval na poslední chvíli, v momentě teče jsem si říkal, že to tam spadne. Škoda. Teď nás čeká zápas s Hradcem doma, zase nás požene stadion a my musíme jednoznačně vyhrát, potřebujeme to. Je asi úplně jedno, jak to bude, ale musíme chytit sérii, která by nás uklidnila a poslala v tabulce nahoru.

Když se oprostíme od fotbalu, jak zatím probíhá aklimatizace v Brně?
Nakonec to dopadlo tak, že bydlíme u manželčiných rodičů, kteří žijí u Olomouce. Není to optimální, ale moje angažmá je zatím jen do zimy. Hledat si bydlení a stěhovat se s dvouletou dcerou je hodně složité, a pokud bych nepodával dobré výkony a v zimě bychom se nedomluvili na další spolupráci, musel bych to podstoupit znovu. Takže to zatím řešíme takto. Když máme dva tréninky nebo zápas, přespím na hotelu a je to.

Takže tím pádem jsi město zatím moc nepoznal?
To ne, v centru jsem ještě nebyl. Je to ostuda a musím to napravit (smích). Máme to v plánu, chtěli bychom i do ZOO a tak.

Máš mimo fotbal nějaký zajímavý koníček?
Hodně mě baví trénování dětí v rodném Jílovišti. O víkendu jsem tam po delší době byl a nadchlo mě to, trochu jsem si spravil chuť po prohře v Jihlavě. Kromě toho jsem chodil do lesa, dělal myslivost, povolení jsem měl na černou zvěř. Ale letos jsem si už lístek nekoupil. Chodíval jsem u nás doma v Jílovišti, to z Brna nejde, navíc jsem už neměl sílu. Prase ve dne nepotkáš, jenom v noci – a abych v noci seděl v lese a ráno pak trénoval a staral se o malou. Už to zkrátka nešlo skloubit s fotbalem a nedával jsem to. V budoucnu se k tomu vrátím, až nebudu muset ráno běhat (smích).

Čeho bys ve fotbale ještě rád dosáhl?
Mým snem a cílem je postoupit s Brnem do ligy. A po kariéře bych se rád někam dostal jako trenér.

Licenci už máš? Jakou kategorii vlastně trénuješ?
Mám áčko, ještě musím mít profi. Zatím mě hrozně baví děti, konkrétně máme starší přípravku.

Potýkáte se s tradičním problémem nedostatku hráčů?
Teď ne, náš klub se spojil se Všenory a hráčů máme dost. Vyskočila nám docela zajímavá kvalita, i když s Brnem nebo Slavií se to samozřejmě nedá srovnat, ale jsme spokojení. Vím, že u mladších a starších žáků je pak úmrtnost větší, což souvisí s dobou a možnostmi. Koníčků je hodně, dostat děti ke sportu není tak snadné a když už se to povede, mají velký výběr, není to jen fotbal. Ale věřím, že to není tak hrozné.

Díky za rozhovor a ať se daří!