ROZHOVOR Z PROGRAMU: Michal Hložánek

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Baníkem byl také rozhovor s talentovaným gólmanem Michalem Hložánkem. Jeho přepis si můžete přečíst i na webu.

Pro rozhovor do dnešního zápasového bulletinu jsme zvolili aktuálně nejmladšího hráče ve zbrojovácké kabině. Sedmnáctiletý gólman dorostu Michal Hložánek od ledna intenzivně trénuje s prvním mužstvem a nabírá tak cenné zkušenosti. Michal pochází spolu se svým dvojčetem Martinem z fotbalové rodiny, o tom všem byla na následujících řádcích řeč.

Michale, kdy jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
V pěti letech, s bráchou nás vzal na trénink taťka, který taky fotbal hrál.

Byl to brankář. Měli jste s bráchou od začátku jasno, kdo půjde do brány po něm?
Právě že ne. Začínali jsme oba v poli. Až díky trenéru Dvořáčkovi jsem se dostal do brány, zkusili jsme to. Zjistil jsem, že mě to baví a navíc mi to celkem šlo, takže jsem v bráně zůstal.

Ke Zbrojovce měl hodně blízko i dědeček Jiří Hložánek, dlouholetý funkcionář Zbrojovky. Hrával taky?
Ne, fotbal nehrál, ale miloval ho.

A předpokládám, že vám o něm hodně vyprávěl.
Ano, třeba Lužánky znám díky němu hodně dobře, i když jsem je už v provozu nezažil. Bylo hezké, když nám říkal o zápasech, na kterých bylo plné hlediště.

Navíc nám kdysi v jednom rozhovoru prozradil, že vaším prapředkem byl i jistý Emil Knauer.
Ano, taky nám to říkal, první střelec Zbrojovky v historii (úsměv).

Jaké ty máš osobní zážitky s lužáneckým stadionem? Předpokládám, že jsi se na něm byl alespoň podívat?
Byl, několikrát. Dokonce jsem měl i štěstí, že při Švanciho rozlučce, to mi bylo asi devět let, tam náš ročník hrál předzápas. Takže jsem měl možnost vidět i plný stadion. A se žáky jsem tam potom hrál při akci, kdy se tam potkaly legendy Zbrojovky a Olomouce pár let zpátky. Hráli jsme proti Baníku.

Teď se možná s Baníkem utkáš opět, ale jako člen širšího kádru áčka. Jak velký je to skok?
Obrovský. Letošní rok je v tomto ohledu hodně hektický. Vždyť ještě v podstatě před rokem jsem chytal za šestnácku, posunul jsem se do sedmnáctky a najednou jsem v létě naskočil se starším dorostem. Dařilo se nám, občas jsem se podíval i na trénink a áčkem a od ledna jsem najednou s nimi skoro denně. Je to hodně intenzivní.

Býváš hodně unavený? Přece jen je asi trochu jiné čelit na tréninku vrstevníkům nebo lapat rány Kuby Řezníčka.
Brankářské tréninky jsou specifické, ale je to samozřejmě náročnější na hlavu, na psychiku. A je jasné, že Kuba Řezníček je výborný střelec, který i na tréninku balóny neskutečně uklízí.

A povedlo se ti ho už vychytat?
Párkrát ano, ale je to těžké (úsměv).

Jak bys popsal své kolegy v gólmanském týmu? Vlasta Hrubý i Martin Berkovec jsou oba zkušení gólmani, nebrzdí vás generační rozdíl?
To ne, nevadí mi to. Oba toho mají za sebou hodně, oba jsou docela klidní. Když mi něco řeknou, rád si to vyslechnu, snažím se brát rady od všech, protože vím, že mi to pomůže.

Vlasta Hrubý tě i trénuje?
Ještě na podzim, když jsem byl v devatenáctce, nás párkrát měl.

Jsi pořád ještě student, jak je přechod k áčku náročný v tomto ohledu?
Dost. Tréninky míváme dopoledne, takže to musím hodně řešit. Jsem v druhém ročníku na ekonomce na Kotlářské a studium beru jako variantu, kdyby se kariéra nepovedla, abych byl nějak zajištěný.

Jak se ti povedlo do áčka zapadnout? A s kým si třeba bydlel na soustředění na pokoji?
Zapadl jsem bez problémů. Měl jsem z toho trochu obavy, čekal jsem to těžší, ale bylo to v pohodě a snadné, parta je vážně dobrá a navíc je v týmu hodně mladých kluků. Na pokoji jsem bydlel s Allim.

Mluvili jste česky, nebo anglicky?
Měl jsem přímo za úkol na něj mluvit co nejvíc česky (úsměv). A pokud nerozuměl, tak jsem mu to přeložil. Ale učí se celkem rychle. Teď přišel ještě Momo Tijani, který mluví v kabině taky spíš anglicky, ale fotbalové věci na hřišti zvládá vesměs v češtině.

Dosavadním vrcholem byl zápas na Slavii, kde jsi byl jako trojka v oficiálním zápise. Jaký to byl zážitek?
Obrovský. Je to zase absolutně jiné, než to sledovat z tribuny. Už jak jsme vyběhli před zápasem jako gólmani… Pak po utkání jsme byli poděkovat fanouškům, že přijeli. Navíc to všechno bylo zrovna na Slavii, kde je dobrá atmosféra, hodně lidí a asi nejmodernější stadion u nás. Zase nová zkušenost a další milník v kariéře.

Zažil jsi někdy něco podobného, třeba s reprezentací?
Na zápasy tam většinou na této úrovni tolik nechodí. I když třeba na utkání se Slovenskem bylo lidí hodně, to jsem ani nečekal. Fotky, podpisy, už se to taky blížilo dospělému fotbalu.

Aktuálně figuruješ spolu s bratrem v kádru reprezentace U17, čeká vás kvalifikace. Jak vidíš své šance na nominaci?
Záleží to na trenérech, ale oba uděláme všechno pro to, abychom v nominaci byli. Poslední dobou se na akcích spíš míjíme, když jedu já, je on náhradníkem, teď je zrovna v Turecku a náhradník jsem já. Ale jsme v kontaktu, mám přehled, jak se mu daří. Soupeři budou těžcí, je to velká výzva.

A předpokládám, že to je jeden z hlavních cílů pro tento rok. Jaké jsou další?
Rád bych si vybojoval stabilní místo v reprezentaci, udržel se v prvním mužstvu Zbrojovky a s dorostem skončil na co nejvyšší příčce.

Pravda, sezónu máte rozjetou parádně.
Jsme bod od prvního místa, což asi nikdo moc nečekal. Kdybychom neztratili v posledním utkání doma s Karvinou, jsme první. Vedoucí Spartu máme na jaře doma, bylo by super, kdyby ten zápas rozhodoval. Ale je předtím ještě hodně kol, může se stát cokoliv. Budeme na to každopádně chtít navázat.

V čem je vaše největší síla?
Jsme dobrý tým a máme široký kádr. Když někdo naskočí v sedmdesáté minutě, je schopný rozhodnout. Nemáme tým založený na dvou, třech hráčích, že by někdo dominoval. Navíc si nám to docela vzadu sedlo, daří se nám.

Co vlastně na tvůj posun k áčku spoluhráči říkají?
Doufám, že mi to přejí (smích). Pár kluků bylo už na konci podzimu s áčkem na zápasech Tipsport ligy, pro ostatní to může být inspirace, že se k prvnímu mužstvu dá dostat.

Ty tušíš, jak to s tebou bude dál? Jak to třeba bude s tvou účastí na dalších zápasech áčka?
Předpokládám, že budu trénovat s áčkem a hrát za dorost, zatím tomu všechno nasvědčuje. A zápasy budeme asi řešit vždycky předem, podle programu dorostu a podobně.

Máš mimo fotbal nějaké koníčky?
Tím, jak náročná je letošní sezóna, trávím veškerý volný čas s přítelkyní, snažím se jí věnovat. Vždycky od fotbalu vypnu, což je příjemné.

A co nějaký fotbalový vzor?
Vždycky jsem tak měl Manuela Neuera. Teď asi Sommera, protože povahově, tím, jak se chová, a výškou se mi podobá. Takže asi on.

Výška se u gólmanů často řeší, bohužel to je věc, kterou moc ovlivnit nejde. Máš nějaké signály, jestli ještě porosteš?
Byl jsem na nějakém měření a měl bych mít 186 až 189 centimetrů, takže asi ano. Gólmanovi se to může hodit, i když vysocí gólmani to zase mají v něčem složitější.

A na čem aktuálně potřebuješ nejvíc zapracovat?
Tím, že se mi teď Martin Doležal věnuje hodně intenzivně, jsme za měsíc a půl opravdu hodně věcí zlepšili a pořád se posouvám. Vždycky jsou samozřejmě prvky, které se dají dál zlepšovat, takže na tom pracujeme. A důležité jsou pochopitelně těžké tréninky a zápasy, i ty vás posouvají dál.

Díky za rozhovor!