ROZHOVOR Z PROGRAMU: Martin Zikl

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Baníkem Sokolov odpovídal na otázky v titulním rozhovoru Martin Zikl. Přepis tohoto povídání vám jako obvykle nabízíme na webu.

Ještě před rokem střílel Martin Zikl góly za dorost. V listopadu si odbyl prvoligový debut, v dalším utkání si připsal asistenci, pak gól. Od té doby sbírá hlavně cenné zkušenosti, v letošním ročníku naskočil zatím do čtyř zápasů a připsal si jednu nahrávku. Kromě toho bojoval v brněnských barvách i v MOL Cupu a s devíti góly je nejlepším střelcem Juniorské ligy.

Devatenáctiletý útočník kryje letos záda Lukáši Magerovi a věří, že se od zkušeného borce hodně naučí. A učit se musí taky ve škole – letos jej čeká maturita! Nejen o tom je řeč v následujícím rozhovoru.

Martine, v kolika letech jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Bylo mi asi pět a nejprve jsem hrál za Čafku v Židenicích. K fotbalu mne tehdy přivedl brácha, kterému řekl spolužák ve škole a tak jsme spolu šli na trénink.

Brácha je starší? Hraje ještě někde?
Ano, je o rok starší, hrával za různé brněnské kluby, teď ale hrát přestal.

Bylo tvé místo od začátku v útoku?
Většinou ano, jen párkrát v žácích jsem párkrát vypomohl třeba na stoperu, když bylo potřeba. Ale vesměs jsem byl pořád na hrotu a tenhle post mi taky nejvíc sedí.

Jaké byla tvá další fotbalová cesta?
Z Čafky jsem šel na střídavý start do Bohunic, to je asi všechno. Do Zbrojovky jsem poprvé přesel, když mi bylo deset. Pak jsem odešel a znovu se vrátil do U13, od té doby jsem součástí klubu.

Z ročníku 99 jste se aktuálně u áčka usadili čtyři, další kluci jsou v juniorce. Slušný ročník, zdá se. Je to pro vás výhoda?
Všichni jsme ve Zbrojovce odmalička, někteří kluci od úplných začátků. Dobře se známe a je to určitě fajn. Není to ale tak, že bychom to v kabině měli rozdělené podle ročníků. Bavíme se spíš všichni, bez nějakých barikád, že bychom se báli mluvit. Jasně, když jsem do áčka přišel, tak ze začátku to bylo jiné (smích). Ale to trvalo jen pár dní.

Svědčí o síle kabiny i situace z posledních zápasů, kdy se po faulech zbytek týmu spoluhráče zastal? V poháru s Libercem jsi u toho nechyběl ani ty.
Podle mého je fajn, když se na hřišti umíme zastat jeden druhého. Když dojde ke konfliktu, všichni jsou schopní pomoci. Nejvíc asi Eisi (smích). Ve Znojmě jsem to viděl jinak, protože jsem byl na lavičce. Tam to domácí kluci moc nezvládli a z toho to vyplynulo.

Zpět k mládeži – dovedl bys jmenovat některého trenéra, který tě v kariéře nejvíc ovlivnil?
Jednoho ne, to jsou v podstatě úplně všichni. Od úplných začátků, tedy od pana Němčanského v U10, přes pana Janáse a Kučeru až po pana Šustra. Od každého jsem si něco vzal.

Trenéra Šustra jsi zažil i v mládeži, namátkou si vybavím turnaj O pohár hejtmana, který jste v lednu 2015 vyhráli. Je pro tebe výhoda, že už jeho metody dobře znáš?
Pamatuju si na to, dařilo se nám. My už ale tehdy myslím hráli za tým U17 a jen občas jsme chodili vypomáhat. Je fajn, že se navzájem známe a víme, co od sebe čekat.

Jak bys ho v kostce charakterizoval? V čem tkví jeho síla?
Má přirozený respekt a umí skvěle jednat s hráči, jednotlivě i dohromady. Má tak trochu kamarádský přístup, zároveň ale všichni naprosto přesně víme, co si můžeme dovolit a kde jsou hranice.

A co tvoje vlastní charakteristika? Jaké jsou podle tebe tvoje hlavní přednosti a nedostatky?
O přednostech by asi měl mluvit někdo jiný, ale za sebe můžu říct, že nejspíš síla v osobních soubojích, střelba. A nedostatky? Tam bych asi řekl jemnou techniku. Sám sebe bych označil spíš jako bijce.

Bijce, který má jako vzor Zlatana. To pořád platí?
Platí, Zlatan je fenomenální. Hlavně ale jde o styl jeho hry, ne o to, co umí třeba mimo hřiště (smích). Potřeboval bych ale trochu povyrůst.

Máš nějaký oblíbený klub?
Odmalička fandím Chelsea, to tak i zůstává. V Německu pak mám rád Borussii Dortmund.

A co třeba fotbalový sen?
Jako úplně malý jsem sledoval na Eurosportu Bundesligu a vždycky jsem si říkal, že by bylo fajn si na těch úžasných stadionech zahrát.

Aktuálně je tvojí pozicí útočník číslo dva za Lukášem Magerou, jsi s tím vnitřně srozuměný?
Beru to tak, že musím být pořád připravený, kdyby se něco nedejbože stalo. Získávám zkušenosti už jen tím, že s hráčem jako je Megy můžu trénovat. Má toho odehráno hodně a dost toho zažil.

Zbrojovce se v úvodu sezóny příliš nevedlo, mohla by výhra ve Znojmě být tím tolik potřebným impulsem?
Věřím, že se to mohlo zlomit právě takhle, ale to se ukáže. Výhra venku může být psychickou vzpruhou a dostat nás do pohody, je to jen na nás, jak s tím naložíme. Doufám, že to tak bude.

Překvapilo tě, jak velkou roli hraje psychika v dospělém fotbale? Solidní závěr podzimu, na jaře výhra se Sigmou, bod na Spartě – a pak postupný pád.
Musím říct, že až po přesunu k áčku jsem zjistil, co ta psychika doopravdy dělá a jak je důležitá. Věřím ale, že člověk se zkušenostmi to dokáže nějak ukočírovat, takže se teď snažím jich získat co nejvíc.

Aktuálně figuruješ i v širším kádru reprezentace U20. Máš nějaké konkrétnější informace, jaká je tvoje pozice s výhledem pro další nominace?
Přesnější informace nemám, nevím, jaké se mnou mají plány. Ale myslím, že to hlavně záleží na tom, jestli budu hrát a jak se mi bude dařit.

Máš kromě fotbalu nějaký koníček?
Aktuálně ne, soustředím se na školu (smích). Letos mě čeká maturita. Dřív jsem si třeba něco zahrál, ale na to teď není čas, škola má přednost.

Studuješ na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka, že? Máš v ročníku nějaké spoluhráče? Jak těžké je dokopat se ke studiu třeba po dvou náročných trénincích?
Jsem tam s Danem Jamborem. Těžké to je, po takovém dni je učení hodně na sílu. Ale bez toho to nejde.

Z čeho maturuješ? A které předměty ti nejvíce sedí?
Mám češtinu, angličtinu, geografii a teorii sportovního tréninku. Co mi sedí, to je těžké říct, spíš mi nevyhovuje matematika, ze které naštěstí nematuruju.

Sleduješ stále výsledky brněnského dorostu, ze kterého ses loni výtečným podzimem katapultoval do áčka?
Jasně, mám tam kamarády, třeba spolužáka Martina Sedláka. Takže mám čerstvé informace a přenos z kabiny, všechno vím (smích). Kluci se nakopli, daří se jim, snad to vydrží.

Díky za rozhovor a ať se daří!