ROZHOVOR Z PROGRAMU: Martin Šustr

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro duel s Baníkem byl i rozhovor s brankářem Martinem Šustrem. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Gólman Martin Šustr pozvolna zakončuje svůj první rok ve Zbrojovce. Ve druhé lize zasáhl do devíti utkání, v nejvyšší soutěži jich přidal dalších pět. V bráně se celkem pravidelně střídá s Jirkou Floderem, po delší pauze se do brány vrátil proti Slovácku a chytal také v Teplicích. V nejvyšší soutěži debutoval před jedenácti lety jako dorostenec v dresu Sigmy, oblékal také dres Baníku. O tom všem jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

Martine, kdy a kde jsi začínal s fotbalem? A bylo to rovnou v bráně?
Ve čtyřech letech mě rodiče přivedli na fotbal v Boskovicích. Nejprve jsem hrával vepředu, ale na konci přípravky se zranili brankáři a šel jsem do brány. Tam jsem pak už s malými pauzami zůstal.

Bylo to dobrovolné, nebo z vyšší moci?
Vrazili mě tam, ale pak mi to přišlo fajn, začalo mě to bavit. Našel jsem si tam svoje místo a už se mi nechtělo ven. .

Hodí se pak taková průprava třeba při hře nohama, která je rok od roku pro gólmany důležitější?
Hodit se to může, ještě v žácích jsem občas hrál v poli. Ostatně tím si prošla asi většina gólmanů, v přípravkách se to točí všelijak. .

Jaký byl tvůj další fotbalový osud?
Z Boskovic jsem šel chytat dorosteneckou ligu do Drnovic, kde jsem byl tři roky až do devatenáctky. Pak jsem přestoupil do Sigmy Olomouc, hráli jsme do posledního kola o titul se Spartou a ještě jako dorostenec jsem nastoupil i do prvního ligového zápasu.

Vybavíš si soupeře?
Byly čtyři kola do konce a chytal jsem proti Zlínu a pak proti Baníku. Bylo mi osmnáct a pod koučem Psotkou jsem tak zažil první kontakt s ligou. Oba zápasy skončily remízou.

Jak ses dostal ze Sigmy do Baníku?
Chytal jsem třetí ligu v Zábřehu a Kroměříži. A protože z Kroměříže pochází majitel Baníku Brabec, který mě viděl ve všech zápasech, zorganizoval pak přestup do Baníku. I tam jsem odchytal pár zápasů, ve druhé a pak po postupu i v první lize. Na jaře jsem si ale bohužel zlomil nohu, byl čtyři měsíce mimo a pak už pro mě v Baníku nebylo místo.

Ale ve Vítkovicích se ti celkem vedlo, ne?
To bylo vydařené hostování, pomohlo mi to, byl to úspěšný půlrok. Přes Vyškov jsem se pak dostal do Líšně a dál už je to známý příběh (úsměv).

Není ti líto, jak vítkovický klub dopadl?
Už když jsem tam byl, všiml jsem si, že vše není tak, jak by mělo být. Vygradovalo to takhle, což je škoda. Je to tradiční klub a musí se budovat zase od základů, což se ve fotbale bohužel stává.

Aktuálně jsi ve Zbrojovce, zázemí máš ale pořád v Boskovicích? Nebo se někdy přesouváš do Brna?
Bydlím v Boskovicích, kde mám i rodiče. Je to kousek, půlhodinka. Dá se dojíždět, i když máme dva tréninky nebo brzký odjezd na zápas. Není to dál, než kdybych bydlel někde na druhé straně Brna. A tím, že máme tři děti, jsem na brzké vstávání zvyklý (smích). A to jsme opravdu většinou jezdili až v den zápasů. Když nepočítám soustředění na Maltě, zažil jsem teď před Teplicemi ve Zbrojovce pobyt na hotelu poprvé.

Ve Zbrojovce aktuálně není jasná jednička, v bráně se střídáte. Vyhovuje ti to?
Vlastně nad tím nepřemýšlím. Nikdy jsem nešel do týmu jako jasná jednička, vždycky jsem o pozici musel bojovat a tady to není jiné. Budu dál pracovat na tom, abych si vybudoval pozici. S Jirkou spolu vycházíme v pohodě. Každý jsme trochu jiný, Jirka je uzavřenější, jako tým každopádně fungujeme.

S kým si v kabině nejvíc padneš do noty?
Jezdím teď se Sedlem, střídáme se v autech. On bydlí nedaleko, ve Sloupu. Sedíme i vedle sebe v kabině, mezi tréninky zajdeme na kafe s Přichym, Šurym a dalšími. Celkově je kabina hodně přátelská. I když se nedaří, držíme při sobě, což je důležité. Zažil jsem v minulosti i rozhádanou kabinu a není o co stát.

Zbrojovka zažívá hodně hektický podzim, což platí i pro gólmany. Bylo těžké se vyrovnat třeba s penaltovým faulem proti Karviné? A budeš si v budoucnu zase věřit na odvážné kličky?
Popravdě už to teď asi vynechám. Předtím se mi to v soutěžích dařilo, nevyšlo to třeba v přípravě, ale tenhle moment jsem v sobě měl dlouho. Mrzelo mě, že jsem týmu uškodil. Od té doby se to snažím řešit s menší mírou rizika a nevymýšlet zbytečně těžké věci. Kolikrát je lepší míč kopnout do autu. Mám to v sobě jako vykřičník a už se do toho nechci pouštět.

Poslední dva zápasy pro tebe znamenaly hlavně v prvních poločasech dost práce, góly pak přicházely až po půli.
Oba zápasy byly podobné v tom, že jsme v první půli přečkali složité momenty a ve druhé už soupeř skoro nehrozil, přičemž paradoxně udeřil. Se Slováckem jsme to otočili, v Teplicích ne. Přitom tam vážně domácí kromě nepovedeného centru do gólu neměli nic. Velká škoda.

Proti Slovácku jsi hasil dvě Petrželovy šance, ještě předtím tam byl velký závar ve vápně. Z tribuny nebylo úplně poznat, jestli jsi zasahoval také, nebo ti pomáhali spoluhráči, jak to tedy bylo?
Těžkých situací jsme měli v závěru poločasu dost. Při tom závaru jsem se dotkl míče jednou, po první zblokované střele jsem šel k volnému míči já a Daníček, někam jsem to vypíchl a nakonec to celé zachránil Bari a další kluci. Pak přišly ještě dvě střely, neměli jsme to úplně pod kontrolou, ale potřebujete něco takového přežít, abyste mohli bojovat o body.

A nemůžu se nezeptat na břevno, po kterém videorozhodčí řešil případný gól.
Je to bleskový moment, ruku do ohně za to nikdy nedáte. Snažíte se reagovat a dostat balon pryč. Říkal jsem si, že nám alespoň jednou video pomohlo, protože doposud šlo vždycky proti nám. I tu penaltu proti Karviné pak komise vyhodnotila jako chybnou, ale to už je jedno a body vám to nevrátí.

V zimě se vydáte na týden na Maltu, kvituješ to s povděkem?
Nejsem úplně velký cestovatel, ale s ohledem na to, jaké tu budou klimatické podmínky, to soustředění vítám. Pro přípravu to bude fajn, liga začíná v podstatě za pár dní a může nám pomoci, když si nacvičíme něco v ideálních podmínkách na přírodní trávě a nemusíme na umělku.

Máš mimo fotbal i nějaký další koníček? Je-li to tedy při třech dětech ještě možné.
To jsi řekl přesně, tím, že máme tři děti, je to jasné. Veškerý volný čas věnuju jim. Hodně chodíme na procházky do přírody, aby to děti bavilo a neseděli jsme jenom doma. Na čtení a podobné věci prostor vážně není, čtu jen dceři před spaním, než usne (smích).

Bydlíte v bytě, nebo v domku?
Už jsem se chystal doplnit, že tohle bude můj další koníček. Na jaře začínáme stavět, takže kolem toho se budeme hodně motat.

V Boskovicích?
V Kořenci, to je nedaleko. Je tam moc pěkně.

Na nucených pauzách asi bylo nejpozitivnější to, že jste byli všichni pohromadě, že?
Jasně, to bylo velké plus. Malý se narodil v létě na konci sezóny před zápasem v Prostějově a bylo fajn, že jsem ho na podzim viděl, jak roste. Tyhle momenty vám nic nenahradí.

Míval jsi v mládí nějaký gólmanský vzor, nebo oblíbeného muže mezi tyčemi?
Líbil se mi Casillas a Buffon, v poslední době pak taky jihoameričtí gólmani, z Kolumbie nebo Chile, taky třeba Mexičani.

Když jsme u Kolumbijců, pamatuješ ještě legendárního Higuitu?
Nezažil jsem ho, ale jeho slavný škorpioní kop samozřejmě znám (smích).

Díky za rozhovor!