ROZHOVOR Z PROGRAMU: Martin Sedlák

B r n o - Součástí zápasového bulletinu byl minulý pátek i rozhovor s útočníkem Martinem Sedlákem. Jeho přepis vám nyní nabízíme na webu.

Jeho hlavním popisem práce je střílení branek, gól ostatně vstřelil hned ve svém soutěžním debutu v áčku. Zkušenosti má ovšem i z opačné strany hřiště – jeden čas nastupoval jako brankář. Na stránkách bulletinu se vám dnes představí jednadvacetiletý útočník Martin Sedlák!Martine, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Zhruba v šesti letech jsem přišel poprvé na trénink v Drnovicích, odkud jsem po dvou letech přešel do Vyškova. A v devíti letech pak následoval přesun do Zbrojovky, tehdy pod trenéra Petra Čejku. V Brně jsem mimo loňské hostování v Kroměříži doposud.

Léta slávy drnovické kopané už si ale asi nevybavíš?
To ne, byl jsem hodně malý a tyhle věci znám spíš z doslechu a ze vzpomínek. Když jsem začínal hrát, áčko už, myslím, nefungovalo.

Přišlo s přesunem do Brna i stěhování?
Ne, pořád bydlím kousek od Vyškova a do Brna dojíždím.

Jaké posty jsi v kariéře vystřídal?
Většinou jsem hrával vpředu, v útoku. Ale ještě v přípravkách, to už bylo v Brně, jsem dokonce rok chytal. Pak jsem to pořád střídal, útok a zálohu. Ideálním postem je asi podhrot, ale nevadí mi ani post útočníka.

Troufnul by sis ještě do brány?
Ještě ano, zhruba si vybavím, co a jak tam dělat (smích).

Jak to pak šlo s tebou dál?
Postupně jsem se posouval kategoriemi, pod panem Dostálkem jsem odehrál pár zápasů. Do áčka jsem pak poprvé naskočil už pod panem Machálkem proti Žižkovu.

A hned přišel gól. Mimochodem, na 6:1…
Je to tak, zatím se zdá, že dávám góly jen na 6:1, jako naposledy v Ústí.

Gól to byl ovšem parádní. Od začátku jsi věděl, že chceš zakončit takto?
Když jsem od Ševy dostal balon, už jsem byl rozhodnutý, že to zkusím takto. Nahrát moc nešlo, ani jsem to rozhodnutí pak už nechtěl měnit. Vyšlo to naštěstí přesně, míč zapadl do brány o tyčku. Hezký zápas, užili jsme si ho a povedlo se nám dát dost branek, přitom jsme měli i další šance.

Teď je před vámi Sparta B. Jaký zápas očekáváš?
Náročný. Je to zajímavý soupeř, je na tom dobře technicky i fyzicky. Jsou to mladí kluci, budou se chtít ukázat. Po všech stránkách nás čeká náročný a těžký zápas, věřím, že to zvládneme.

Jsou pro tebe výsledky letenské rezervy překvapením?
Je pravda, že takhle vysoko je asi každý nečekal. Daří se jim, mají v kabině pohodu, nemají co ztratit a nejsou pod tlakem, hrají lehce a je to znát.

Pohoda je ovšem i ve vaší kabině, že? Respektive v kabinách, protože se docela daří také béčku, kterému vypomáháš.
Je to pravda, něco už jsem tam odehrál. Povedl se dobrý start, nálada tomu odpovídá. Je jedno, kdo nastoupí, všichni to odmakají a výsledek přijde. Oba trenéři dělají dobrou náladu, povzbuzují nás. A v áčku je to podobné, taky dobré. Aktuálně to mám tak, že trénuju s áčkem a béčku chodím pomáhat hlavně v zápasech.

Jsou divizní zápasy za béčko zase trochu jinou fotbalovou školou? Některé zápasy jsou hodně tvrdé.
Jo, někdy to tak je, třeba poslední zápas v Humpolci byl hodně ostrý, na hraně. Nebyl to moc dobrý zápas, ale i takové nás posílí. Většinou soupeře přehráváme fotbalově, když s námi vydrží běhat, tak se drží, jakmile odpadnou, je to pak otázka času. Někdy je to kanonáda, ale jindy se to láme v závěru. V Humpolci jsme dohrávali v deseti, taky zkušenost, ale povedlo se nám rozhodnout.

Jak se ti jeví třeba první Australan v historii Zbrojovky, Yosi?
Je hodně šikovný, silný na míči a nebezpečný dopředu. Až se naučí jazyk, bude ještě lepší, to ho samozřejmě trochu limituje.

I v ostrých bitvách si najdete čas na fotbalové parádičky, jako třeba patičku proti Tasovicím před gólem na 6:0.
To už trochu vyplynulo i ze stavu skóre, kdy má hráč větší sebevědomí. Viděl jsem, jak si Rogy nabíhá, zkusil jsem to takhle a vyšla z toho povedená akce.

S kým si v kabině nejlépe rozumíš?
Asi se všemi, ale nejvíc pochopitelně s mladými, věkově podobnými, nejvíc aktuálně asi se Ševou. Nás mladých je ve Zbrojovce celkem dost, takže to není problém.

Máš nějaký oblíbený klub a svůj fotbalový cíl?
Rád sleduju Barcelonu, odmalička. Vlastně je to teď hodně nové, protože bez Messiho jsem Barcu ještě nezažil. Ale myslím, že jde o chvilku a pak se vrátí a budou silní. Aktuální fotbalový cíl pak je probojovat se natrvalo do prvního mužstva a s ním do první ligy.

Jaké to je, trénovat po boku Kuby Řezníčka?
Kuba má velké, obrovské zkušenosti. Skvělý výběr místa i zakončení. Sleduju, co a jak dělá, umí být hodně nepříjemný, tvrdý, těžko se brání.

Máš mimo fotbal nějaké další koníčky?
Aktuálně školu. Druhým rokem studuju VUT, obor procesní management. Takže tomu věnuju většinu volného času.

Prezenčně?
Jo, normálně po tréninku chodím do školy. Ze stadionu to mám pět minut.

Když je těžký den, neusínáš někdy v lavici?
Když je večerní program třeba v sedm, je to pak už opravdu docela náročné, na člověka to doléhá, ale držím se (smích). Zatím se to dá zvládat. Vyučování je každý den kromě pátku, zatím to funguje a neměl jsem problém třeba s docházkou, protože po covidu zatím není výuka úplně povinná. O víkendu mám zápas, někdy dva, když jdu s áčkem i béčkem, takže na nějaké další záliby fakt moc času není, maximálně si občas zahraju PlayStation.

Díky za rozhovor!