ROZHOVOR Z PROGRAMU: Martin Nový

B r n o - Součástí zápasového programu byl v sobotu i rozhovor s obráncem Martinem Novým. Jeho přepis vám nyní nabízíme i na webu.

Pro rozhovor do dnešního programu jsme vybrali opět jednu z letních posil. Obránce Martin Nový přišel do Zbrojovky na hostování z Bohemians a vydobyl si místo v základní sestavě. Z té jej ovšem v tuto chvíli vyřadilo zranění. Třicetiletý zadák vám nyní podrobněji představí svou dosavadní kariéru.

Martine, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Přišel jsem v pěti letech na náborový trénink na Spartu a byl jsem přijat. Od té doby jsem tedy hrál za Spartu. Začínal jsem o rok dříve, než byl můj ročník. Pak jsme trénovali vedle Letné na tehdejším hřišti, ve Spartě jsem nakonec vydržel asi do roku 2018.

Ještě jako kmenový hráč Sparty jsi absolvoval pár hostování, že?
Nejprve to byla Vlašim ve druhé lize, kde se mi docela dařilo, dal jsem sedm gólů. Pak jsem šel do Jablonce, taky jsem ze začátku hrával, ale pak skončil trenér Frťala a už jsem tolik šancí nedostal. Shodou okolností po zápasu s Brnem, který jsme prohráli. Vrátil jsem se do Sparty a měl jsem jít do Jihlavy, ale to zkrachovalo tehdy kvůli nějaké administrativní věci, přestupů už bylo přes povolený limit a mohl jsem tam jít až o půl roku později.

V tomto období tedy přišel tvůj první a jediný start za Spartu?
Ano, a zrovna taky proti Zbrojovce. Šel jsem tam na poslední minutu, za stavu 3:2, kterým to taky pak skončilo. I když Brno bylo v tom zápase lepší. Ani jsem nepočítal, že bych hrál, že tam nakonec půjdu, takže jsem ten první start až tak neprožíval. Jinak jsem hrál nějaké zápasy v přípravě, ale mistrák to byl jediný. V kádru byli tehdy Šury a Řezňa, jestli si dobře vzpomínám.

Proti Zbrojovce jsi nastoupil i za rezervu Sparty, vzpomínáš?
Ano, jeden z přípravných zápasů v zimě na umělce v Brně.

Býval jsi vždycky v obraně, nebo se tvé posty měnily?
Ze začátku jsem hrával spíš v záloze, ale čím jsem byl starší, tím častěji jsem hrál beka. Nějak jsem mezi zálohou a obranou pendloval.

Po odchodu ze Sparty jsi oblékal dresy Příbrami a Bohemians, na jaké angažmá vzpomínáš nejraději?
Nejspokojenější jsem byl asi v Příbrami, kde jsem hrál hodně, dařilo se mi, dalo se tam dojíždět. Na Bohemce to bylo taky super, ale to už jsem si tolik neužíval, protože jsem toho neodehrál tolik.

Zázemí máš pořád v Praze?
Ano, přesněji nedaleko Prahy, kam jsme se přesunuli. To je takový trend, lidé z Prahy se přesouvají do okolí a lidé mimo Prahu se stěhují do města (úsměv).

Ale s ohledem na vzdálenost máš, předpokládám, zázemí aktuálně i v Brně?
Ano, dojíždění by se nedalo zvládnout. Máme tedy v Brně bydlení, jsme přes týden tady, a když je volno, jedeme domů. Mám rodinu, manželku a dvouletého syna. Je to vlastně moje první angažmá na Moravě, doposud jsem hrál jen v Čechách. Nejzazší byla Jihlava, která je na hranicích.

Jak jsi stihl město poznat?
Už jsem tu nějakou dobu, takže co se jídla a podobně týče, tak už vím, kam zajít, jak se dostat do centra a jak zpátky (smích). Ale že bych město úplně znal, to ještě říct nemůžu.

Start do sezóny asi hodnotíš z dvojího pohledu. Týmu se začalo dařit, ale tebe do hry nepustí zranění.
Je to tak. Výsledky mi dělají radost, třikrát v řadě se vyhrálo, což je super. Ze začátku si to sedalo, což jsme čekali, sedat si to asi ještě chvíli bude. Pořád to není takové, jaké bychom si představovali. Ale je dobře, že výsledky jsou. Na tribuně je to těžké, člověk je nervóznější, než na hřišti. Snažím se navštívit všechny zápasy, byl jsem i na Spartě, jen Prostějov mi s ohledem na termín nevyšel.

Míval jsi v mládí nějaký vzor?
Tomáše Rosického. Hrával tehdy Ligu mistrů, byl v reprezentaci. A pak Figa, se kterým jsem šel shodou okolností za ruku, když hrála Sparta proti Realu v Lize mistrů. To byl velký zážitek.

Co ještě jsi ve fotbale zažil zapamatováníhodného?
Bylo toho dost, jako malí jsme byli třeba deset dní na turnaji v Japonsku. Škoda, že nám bylo teprve jedenáct, později bychom to asi ocenili ještě víc, takovou zkušenost.

A mimo fotbal nějaký koníček máš?
Mám, stříhání. Zrovna jsme se tu takhle sešli, ještě Potok stříhá a snad i mladý Hložan. To mě baví moc.

A je to třeba i cesta, co dělat po kariéře? Přece jen ne každý může být trenérem.
Může to tak být. Sám ani nevím, jestli bych zrovna chtěl někdy trénovat, jestli by mi to dávalo smysl. Spíš ne (úsměv).

Díky za rozhovor a ať se daří!