ROZHOVOR Z PROGRAMU: Lukáš Rogožan

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro duel s Vlašimí byl i rozhovor s Lukášem Rogožanem. Jeho přepis vám jako obvykle nabízíme i na webu.

Celkem pětadvacet Zbrojováků zasáhlo v letošní sezóně do druholigových bojů. Tím doposud posledním byl proti Vyškovu Lukáš Rogožan, který v závěru přesnou hlavičkou zajistil alespoň bod. A právě Lukáš se vám blíže představí v dnešním rozhovoru.

Lukáši, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Pocházím z Drnovic a s fotbalem jsem začínal ve Vyškově v šesti letech. Tady jsem pak hrál až do čtrnácti nebo patnácti, kdy jsem přišel do Zbrojovky. Tehdy si mě vybral trenér Šustr, později jsem se ještě dvakrát do Vyškova vrátil, na půl roku a na rok. Za jiné kluby jsem nehrál, poslední rok a půl jsem zpátky ve Zbrojovce.

Slavnou éru Drnovic jsi už nezažil, že?
Bohužel, to mě trochu mrzí. Ale byl jsem na utkání Vyškova se Spartou B, bylo to fajn, zajímavá atmosféra. Můj táta tam pracoval, vždycky o tom pěkně mluví. Měl řidičák na autobus, někdy kluky vozil, jindy sekal trávu, dělal všechno. Říkal, že na to vzpomíná asi nejraději.

Máš nějaké sourozence, a hrají případně fotbal?
Mám dva bratry, starší o patnáct a o deset let. Starší hraje právě za Drnovice, okresní přebor. Spolu jsme si s ohledem na věkový rozdíl moc nezahráli, ale říkal, že by si se mnou někdy chtěl kopnout, tak uvidíme.

Byl někdo z rodiny na tvé premiéře s Vyškovem?
Ano, dojeli táta s mamkou i starší brácha. Mamka většinou nechodí, říká, že přináší smůlu, ale teď byla.

Kromě Vyškova jsi naskočil i do utkání v Třinci. Bez gólu, ale zato s výhrou. Byl to v něčem jiný zápas, soubojovější?
Asi ano, ale spíše v průběhu, v závěru už tolik ne. Šel jsem tam právě na závěr s cílem podržet míč, případně rozhodnout, uhrát to nahoře. Škoda, že jsme nepřidali ještě gól. Třinec už se snažil hrát dopředu, my jsme se to snažili taky dostat co nejdál od brány a tam to udržet, aby se to na nás nevalilo. Celkem to vycházelo, jen na konci mi při té jedné šanci zatrnulo a v duchu jsem si říkal, prosím, ať to netrefí. To by bylo hodně nepříjemné.

Mimo prvního mužstva hráváš ještě za béčko. A ne zrovna špatně, šest branek a pět asistencí, to je slušná vizitka. Mrzí vás hodně dvě poslední ztráty?
Je to škoda. Zahájili jsme dobře, už po povedené přípravě jsme věřili, že máme sílu. Někdy nám pomohli i kluci z áčka, zvládli jsme těžké zápasy. I ty poslední dva šly zvládnout lépe, mohli jsme dohrát podzim bez ztráty, bylo to blízko. Asi v tom hraje roli i naše mládí, přece jen soupeři jsou ostřílenější. Jinak poslední zhruba tři týdny trénuju s áčkem a béčku už vypomáhám hlavně na zápasy.

Jsi členem silného ročníku 1999, zůstáváte ještě v kontaktu, i když už jsou někteří kluci pryč?
Je pravda, že když jsem přišel, byli tu hráči jako Laďa Krejčí, David Moučka, Dan Jambor a spousta dalších. Dařilo se nám, vyhráli jsme soutěž bez prohry. Všechno to byli a jsou šikovní kluci, na to období myslím rád. V mládeži jsem měl štěstí na trenéra Šustra, se kterým jsem byl v šestnáctce, pak do půli sedmnáctky. On přešel k dorostu a já za půl roku taky. Doprovázel nás celou dobu, pro nás kluky to bylo fajn, jednal s námi dobře a vzpomínám na něj hodně rád. Co se týče nějakého kontaktu, byl jsem dřív takový, že jsem moc nikam nechodil, ani na zápisné nebo tak. A když jsem poprvé odcházel do Vyškova, měl jsem takové horší období, kdy jsem ani nechodil na tréninky. Tehdy se to nějak přerušilo, a když jsem se vrátil, už tu řada kluků nebyla. Aktuálně tu je snad Kuba Černín, někteří další jsou na hostování. Ale třeba se ještě někdy potkáme, klidně i na hřišti, zatím všichni někde hrají.

Máš mimo fotbal nějaký další koníček?
Hlavně sport. Hrával jsem závodně třeba stolní tenis. A bývalá přítelkyně byla tenistka, začal jsem taky chodit a to mi vydrželo, takže ve volném čase chodím hrát tenis. Ale jinak mě baví asi všechny sporty, snad až na hokej, protože mi moc nejde bruslení (smích).

Bydlíš pořád v Drnovicích?
Ano, dostal jsem po rodičích barák, oni si staví něco nového. Bydlím skoro rok sám, tak si na to zvykám, někdy to není úplně příjemné. Takže do Brna dojíždím, což někdy stojí za to. Buď sám, nebo se Sedlim, který je také kousek od Drnovic.

Zvládáš si třeba uvařit?
To jo, nějaké základní a jednodušší věci. Nějak přežiju (smích).

Máš nějakého oblíbeného hráče?
Jedno období to byli Giroud a Balotelli, oba takoví zabijáci.

A jaký je tvůj oblíbený post?
Poslední dobou hrávám častěji na křídle, ale začínal jsem jako útočník, trenér Šustr mě bral jako hroťáka. Dával jsem hodně gólů, ale jak nemám výšku, tak postupem doby chodím spíš na podhrot, kde to mám asi nejradši.

Máš nějaký konkrétní fotbalový cíl?
V první řadě bych se rád udržel v áčku. A pak samozřejmě vím, že fotbalista nikdy není hotový a pořád má co zlepšovat, tak se snažím postupně po malých krůčcích na sobě pracovat. Aktuálně musím ještě trochu nabrat kondičku, protože jsem přípravu s áčkem neabsolvoval a to tempo je přece jenom trochu větší. Na tom teď makám.

Díky za rozhovor!