ROZHOVOR Z PROGRAMU: Lukáš Kryštůfek

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Mladou Boleslaví byl tentokrát obsáhlý rozhovor s Lukášem Kryštůfkem, jednou ze zimních posil. Jako obvykle vám přepis rozhovoru nabízíme na webu - řeč je o Lukášeově kariéře, přestupu do Brna a pochopitelně také o červené kartě, kterou zblízka uviděl na Spartě.

Do Brna přišel jako první zimní posila. A tak trochu nenápadně. Lukáš Kryštůfek doposud působil v Jihlavě a jeho statistiky neohromovaly obřími čísly. Spolehlivý stoper si ale rychle vydobyl místo v základní sestavě a v ní zahájil i jaro.

Pětadvacetiletý rodák z Humpolce naskočil do tří zápasů, na Spartě byl ale vyloučen a s největší pravděpodobností tak do duelu s Mladou Boleslaví nebude moci zasáhnout (verdikt disciplinární komise není v době uzávěrky znám – pozn. red.). V následujícím rozhovoru vám Lukáš prozradí něco o své kariéře, soukromém životě i prvních pocitech z Brna.

Lukáši, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Organizovaně jsem začal hrát asi v pěti letech v rodném Humpolci. Táta tam trénoval a k fotbalu mě tedy přivedl on. V Humpolci jsem pak vydržel asi do jedenácti, kdy si mě vyhlédl trenér Fikes z Jihlavy.

Kdo kromě tebe to z kamarádů dotáhl do ligy?
Přímo z ročníku asi nikdo, ale jinak řada kluků z Humpolce ligu hrává – třeba Standa Tecl, Honza Kopic… Vesměs všichni přes Jihlavu.

Doprovázelo přestup i stěhování?
Do Jihlavy jsem každý den dojížděl. V Humpolci jsem totiž chodil na základku a byl jsem ještě hodně mladý, tak jsme školu nechtěli měnit.

A propos, zažil jsi ještě škváru? A patříš ještě do generace, která fotbal hrávala v každé volné chvilce?
Ještě v Humpolci jsem ji zažil. V té době mi to zase tak nevadilo, ale když se za tím ohlédnu, bylo to asi trochu nepříjemné (smích). A jasně, se spoluhráči a kamarády jsme hrávali i mimo tréninky, když byla volná chvíle. Teď už to ale tolik k vidění není, vlastně vůbec.

Jak jsi v mládí vnímal zápasy s Brnem? Přece jen jde v podstatě o derby.
Rivalita tam vždycky byla, ty zápasy byly a jsou vyhecované. Myslím, že i na úrovni prvních mužstev.

Míval jsi v dětství nějaký vzor?
Míval a pořád mám – Johna Terryho z Chelsea. Teď je v Aston Ville, ale na to, kolik mu je let, je pořád vynikající.

Tím pádem je asi jasný i oblíbený klub.
Přesně tak, to byla a je taky Chelsea (úsměv).

A co nějaký fotbalový sen? Třeba právě za Chelsea hrát?
Spíš jsem jako děcko po přestupu měl cíl dostat se do prvního mužstva a hrát ligu. Nejprve druhou, pak šla Jihlava na rok do první, bohužel zase sestoupila. Znovu se vrátila, až když mi bylo dvacet let.

Postup do ligy, to musela být tehdy velká sláva, ne?
Jasně, byl jsem na každém utkání. Bylo mi nějakých čtrnáct let a vzpomínám na to, tehdy to byl parádní zážitek.

Jak se v kariéře vyvíjel tvůj post?
Stopera jsem hrál v podstatě od začátku. Jen když jsem přecházel do dospělého fotbalu, dávali mě často na pravého beka. Proto nějak vím, oč na tom postu jde, a můžu tam případně vypomoci.

Roky šly dál a kromě angažmá v Jihlavě je v tvém životopisu i hostování ve Vlašimi. Jak na to vzpomínáš? A doporučil bys takovou cestu i mladším spoluhráčům?
Rozhodl jsem se tak, abych měl větší herní vytíženost a zlepšoval se. Byl jsem hodně mladý, na ligu to nevypadalo. Tohle byla jediná možnost a jsem za to i zpětně hrozně rád, doporučil bych to všem.

Zažil jsi tam i trenéra Petrželu, jak se ti pod ním hrálo?
Zažil jsem ho půl roku a osobně jsem s ním neměl sebemenší problém, v pohodě trenér. Navíc se nám celkem i dařilo, uhrálo se to v pohodě.

Jsi ještě v kontaktu s bývalými spoluhráči z Jihlavy? Mají za sebou poměrně pozoruhodný start do ligy.
Ano, jsme v kontaktu a je co probírat. Takový start nečekali ani oni (smích). Povedlo se jim to.

Teď už do Brna. Po letech se potkáváš s trenérem Pivarníkem, změnil se za tu dobu nějak?
Přijde mi, že se nezměnil vůbec. Je pořád stejně dobrý trenér a hraje se mi pod ním výborně. Jsem spokojený.

Ke spokojenosti asi přispívá i fakt, že se ti úspěšně povedlo zvládnout boj o základní sestavu?
Jasně, jsem rád, že se mi to povedlo hned od začátku. Teď mě jen mrzí, že jsem vinou karty ze sestavy vypadl. Doufám, že se zase rychle vrátím zpátky.

Když jsme u té červené – její oprávněnost se hodně řešila. Jaký je přímo tvůj názor a pohled na věc?
V té situaci jsem nečekal, že mě protihráč zezadu štrejchne. Nechal jsem se tím rozhodit a nechtíc jsem po míči sáhl rukou. Mrzí mě to, fakt jsem neměl v úmyslu rukou hrát. Ani to v tu chvíli nebyla nutnost, bylo to kousek od půlky a nemyslím, že by ten hráč šel sám na bránu. Přijde mi, že to byla přísná červená.

Přímo po inkriminovaném momentu se spoluhráči kolem sudího seběhli a dlouze diskutovali, ty také. Věřil jsi v tu chvíli, že by ještě mohlo dojít ke změně verdiktu?
Nějaké diskuse probíhaly, ale nevěřil jsem, že by to mohlo něco změnit. Myslím, že když už rozhodčí tu kartu ukáže, nevezme to zpátky.

Byly to ve zbytku utkání pořádné nervy?
Nebylo to dobré. Nechtěl jsem v tom kluky nechat a jsem moc rád, že to nakonec zvládli. Zápas jsem sledoval v kabině na mobilu a pořádně jsem si oddechl. Dopadlo to dobře, nakonec mohly být i tři body, kdybychom proměnili tu poslední šanci. Ale musíme být taky na zemi, i bod na Spartě je fajn.

Máte tedy za sebou tři zápasy, v nich čtyři body. Jak ten začátek jara hodnotíš?
Mám za to, že to není špatný vstup. Ale hlavně hra, kterou předvádíme, má hlavu a patu. Máme dobře nakročeno a teď musíme vydržet, nadále se zlepšovat a pokračovat v tom.

Na co se ve zbytku jara nejvíc těšíš? Zápas s Jihlavou, nebo konfrontace se Slavií a Plzní?
Těším se pochopitelně hlavně na Jihlavu. Doufám, že už to bude relativně uvolněné a budeme tou dobou v klidu. A samozřejmě jsou lákavé zápasy s Plzní a Slavií. Takové duely mám hodně rád, i v Jihlavě se nám v nich občas zadařilo favorita zaskočit. Hlavně doma.

A teď už i venku – Zbrojovka uhrála bod na Spartě po deseti letech. Hovořili jste o té bilance před utkáním v kabině?
Abych se přiznal, tak já osobně vůbec. Takové bilance a statistiky moc nevnímám, nesleduju to.

Co aklimatizace v Brně, proběhla úspěšně? A co bydlení? Při přestupu jsi se nechal slyšet, že se budete s přítelkyní rozhodovat o případném stěhování.
Zatím jsme to nerozsekli, takže dvakrát nebo třikrát týdně pobývám na hotelu. Jinak jezdím domů. Nějaké čtyři roky bydlíme s přítelkyní v Jihlavě v bytě, v Humpolci mám pořád rodiče. A město jako takové je fajn. Tím, že v Brně bydlí ségra, jsem to tu znal už dřív. Brno je velké a je tu všechno, takže jsem si zvykl rychle a líbí se mi tu.

Spoluhráči taky v pohodě? Vypadá to, že největším parťákem je zatím Ondra Sukup?
S Ondrou jsme se dali dohromady na začátku, oba jsme byli noví. Je to v pohodě kluk, ale to všichni v kabině.

Ve Zbrojovce je aktuálně docela četná cizinecká legie, jak se ty osobně s kluky domluvíš?
Někdo se už skoro domluví česky, takový Chico Gomes umí asi nejlíp. Jinak angličtina, kterou na nějaké základní úrovni zvládám, domluvím se.

Co zápisné, bylo citelné?
Něco se nasčítalo, jak to tak v přípravě chodí. A i zpívat jsem musel.

Jakou skladbu?
Došlo na Stánky od Nedvědů (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!