ROZHOVOR Z PROGRAMU: Lucas Kubr

B r n o - Součástí prvního zápasového bulletinu byl v letošní sezóně rozhovor s Lucasem Kubrem. Mládežnický reprezentant vyrůstal v Belgii, působil i v Norsku a v létě se stal jednou z posil Zbrojovky.

V prvním letošním bulletinu se představí hráč, jehož sportovní i osobní životopis je navzdory nízkému věku poměrně pestrý. Dvacetiletý Lucas Kubr se narodil a hrál v Belgii, působil také v Norsku, zkušenosti má z českých mládežnických reprezentací – a od letoška je v Brně. Témat k hovoru tady byla celá řada!

Lucasi, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Hrát jsem začínal v Belgii, kde jsem vyrůstal a kde taťka tehdy hrál fotbal.

Hrával i doma?
Jen do dvaceti let za Slavii, pak v jednadvaceti šel do Indonésie a pak se objevil v Belgii. Tam se seznámil s mamkou, která pochází z Itálie.

A vyrůstal jsi ve vlámské části, nebo ve valonské?
Ve Vlámské, učil jsem se tedy vlámsky. Tím, že jsem tak mluvil odmalička, to docela šlo a nepřišlo mi to nějak složité. Čeština je podle mého těžší, což je možná dáno tím, že jsem tak mluvil jen s taťkou, neměl jsem učitele.

Míval jsi v dětství vzory spíše belgické, nebo české?
Sledoval jsem samozřejmě obě reprezentace, ale spíš tu českou, kvůli tátovi. Z belgických hráčů bych musel jmenovat především Edena Hazarda, jednoznačně.

Máte aktuálně zázemí i v Česku?
Ano, rodinu v Praze. Jezdíme tam zhruba šestkrát do roka. Rodiče aktuálně žijí pořád v Belgii, mají tam práci, ale budeme se potkávat třeba právě v Praze. Ale pojedou i do Brna.

Kolika jazyky vlastně umíš?
Česky, vlámsky, francouzsky, anglicky, pak trochu norsky, italsky.

Jak se vyvíjela tvoje fotbalová kariéra v Belgii?
Postupně jsem se dostal do St. Truidenu. Hrával jsem krajové pozice, pak hroťáka, ale to asi hlavně proto, že jsem byl rychlý. V šestnácti jsem pak začal hrát levého beka, tedy docela pozdě.

Jakou jsi tedy měl pak motivaci se přesunout do Norska?
Vyhlédli si mě na reprezentačním srazu a předložili mi pěkný plán. Nevyšel tak, jak jsme doufali, ale tenkrát to znělo lákavě a nejlépe ze všech nabídek, které jsem měl. Měli hrozně velký zájem, byl bych hloupý, kdybych nešel.

Rodiče souhlasili?
Taťka ano, mamka vůbec. Nelíbilo se jí, že je to taková dálka, ale přizpůsobila se, létali za mnou, když mohli.

Taťka se pořád pohybuje kolem fotbalu?
Moc ne, hraje spíš pro zábavu jen. Vlastně jen se mnou řeší fotbal.

Říká ti něco jméno Josef Masopust?
Ano, vím, kdo to byl. I že hrál v Belgii.

Máš tedy přehled o fotbale?
Celkem se zajímám, nevím všechno, jak možná ostatní Češi, ale snad něco ano.

O historii Zbrojovky máš taky přehled?
Vím, že vyhrála jeden titul, že drží divácký rekord.

Jaký byl život v Belgii a Norsku, rozdílný?
Rozdílný hlavně tím, že jsem hrál hodně na severu, dál na severu už byl kromě nás jen jeden tým. Všichni se navzájem znali, když jsme šli se spoluhráči třeba do obchodu, fotili se s námi, a to jsme nebyli rozhodně žádnými celebritami. Navíc polární noc a den je něco, co jinde taky nezažijete. Zatemnil jsem si okna a bylo to dobré, často si lidi v jednu v noci šli zakopat, bylo to zvláštní. Ale pořád lepší než když je pořád tma. To je hrozné, naštěstí jsme mívali soustředění a volno, třeba na měsíc nebo dva jsme byli ve Španělsku.

Hrávali jste na umělce?
Většinou ano, jen tři týmy tam mají trávu.

Jak se ti líbila příroda?
Je nádherná. Já jsem na to neměl moc času, ale rodina to milovala. Navíc rybaří, tak si to užili.

Jaké máš mimo fotbal koníčky?
Aktuálně žádné speciální. Hodně odpočívám, z fotbalu jsem býval kolikrát tak hotový, že nic dělat nešlo. Když jsme měli den volno, šli jsme akorát někam na kafe a to bylo všechno.

V Brně už si zázemí našel?
Bydlím se Šimonem Mičudou, máme byt na Majdalenkách. Dojíždíme s ním, já bych si měl taky brzy pořídit auto. Je tam klid, blízko je les, je to fajn.

Jak hodnotíš první zápasy?
V Jihlavě jsme vyhráli, to bylo fajn, ale ještě to z mé strany nebylo ono. V Opavě se mi povedlo nahrát na gól, za to je každý hráč rád, když může takhle pomoci. Chrudim se nám nepovedla. Je několik věcí, které chci zlepšit, ještě si trochu zvykám, hrál jsem jiný systém a jsem trochu jiný hráč, než si trenér přeje. A navíc jsem byl zvyklý na umělku, tohle je jiný sport.

A co první dojmy z Brna?
Je tu hezky, jsem tu spokojený. Mám radost, že to je kultura, na kterou jsem zvyklý, mám tu rodinu, táta je Čech, přijde mi to víc povědomé než norská kultura. Už jsem si stihl projít i město, líbí se mi tu.

Chutná ti české pivo, nebo spíš belgické?
Pivo nepiju vůbec, ještě jsem nezačal, takže nevím (smích).

Když se ještě vrátíme k Norsku, máš zkušenosti i z pohárů, jaké to bylo?
Podíval jsem se do Záhřebu, potom jsme prohráli kvalifikaci o Ligu mistrů a hráli jsme ve skupině Evropské ligy s Arsenalem, Eindhovenem a Curychem, zajímavé zkušenosti. I když jsem nehrál, byl to velký zážitek, hlavně na Arsenalu.

Jací byli v Norsku fanoušci?
Záleží, jak se daří. Před sedmi lety nechodil skoro nikdo, hráli druhou ligu, teď bývá vyprodáno. I jinde jsou fanoušci různí, liší se to. Asi nejlepší fanoušky má Valerenga, i když jsou ve druhé lize.

Loučili se s tebou docela hezky, že?
Ano, bylo to tam lidsky moc fajn. Vedoucí mužstva mi se vším pomohl, zařídit banku a sehnat byt, bylo to složité s ohledem na jazyk.

Jak to vypadá s tebou a reprezentací?
Pořád jsem v širším kádru dvacítky, kdy po vás může sáhnout i jednadvacítka. Uvidíme, další sraz je na přelomu srpna a září, takže bude asi záležet na tom, jak se mi bude dařit.

A co noví spoluhráči, jak si s nimi rozumíš?
Je to fajn, tím, že se domluvím dobře česky, není problém, navíc je tu hodně mladých hráčů. Nejvíc se bavím se Šimonem Mičudou. A tím, že mluvím anglicky, tak i s cizinci se hodně bavím.

Díky za rozhovor a ať se daří!