ROZHOVOR Z PROGRAMU: Josef Koželuh

B r n o - Součástí bulletinu pro utkání s Plzní byl také rozhovor s obráncem Josefem Koželuhem, který do Brna přišel na hostování právě z Plzně. Jeho přepis vám nyní nabízíme na webu.

V dnešním bulletinu se vám představí jediný zimní nováček, který do Brna přišel shodou okolností právě z Plzně – obránce Josef Koželuh. Dvacetiletý krajní bek bude v Brně hostovat do konce příští sezóny, i přes svůj nízký věk už ale nasbíral dost zkušeností. Nejen o tom bude řeč v následujícím rozhovoru.

A v jeho rámci přišel i druhý zápas proti Zbrojovce a první výhra.
Pamatuju si. V tom utkání už o nic nešlo, Zbrojovka měla jistý postup a my jsme byli zachránění. Vedli jsme, Brno otočilo, ale v závěru jsme urvali výhru šťastným gólem.

Byla to pro tebe velká zkušenost i v tom smyslu, že jste hráli pod tlakem sestupu?
Obrovská, obrovská zkušenost. Tlak byl opravdu velký, pro budoucnost klubu byla záchrana klíčová. Hodně mi to dalo, v kariéře mě to posunulo a jsem za to rád.

A bylo to cenné i po mimofotbalové stránce?
Samozřejmě také. Na Žižkov jsem dojížděl, ale v Chrudimi jsem bydlel, osamostatnil jsem se a do života to bylo také dobré.

Jaké bylo nastupovat ve druhé lize proti béčkům, kde do poslední chvíle nevíte, v jakém složení přijedou?
Je to často rozdíl, takové buď anebo. Někdy přijedou mladí kluci, ve věku jako jsem já, jindy našlapaná sestava s pěti hráči áčka.

Teď jsi v Brně, na šanci v soutěžním utkání zatím čekáš, což bude platit i po neděli.
Ano, s ohledem na hostování nemůžu hrát. Konkurence je velká, jak už jsem říkal, cesta do sestavy vede přes trénink a přes trpělivost. Doufám, že šance přijde a že jí využiju, navíc kromě ligy hrajeme ještě i pohár.

Sledovali jste v kabině středeční zápas, který nám jako soupeře určil České Budějovice?
Sledovali jsme to, vyhrál ten lepší, ale pro nás se toho až tolik nemění, jedeme ven a popereme se o postup. Samozřejmě Hradec je v aktuální sezóně o něco silnější, hrají nahoře, takže Budějovice by mohly být o trochu hratelnější. Uvidíme.

Už ses stihl v Brně zabydlet?
Zatím jsem ještě na hotelu. Sháním něco vlastního, takže je to trochu složitější. Doba asi na nákup bytu není úplně vhodná (smích). Nechci to uspěchat. Je mi celkem jedno, jestli to bude někde tady v okolí nebo třeba kousek od města, s tím nemám problém. Teď tedy chodím na stadion z hotelu, což má taky své výhody, můžu dojít pomalu v pantoflích.

V rozhovoru po podpisu smlouvy jsi zmínil i přítelkyni, bude v Brně s tebou?
Bohužel ne, protože v Plzni ještě studuje vysokou školu. Bude tedy dojíždět, jak se to bude hodit.

Co ty a studium?
Já studuju také, pokračuju v Praze na soukromé škole.

V tom to tedy máš podobné, jako několikrát zmíněný Jirka Floder.
Ano, vím, že státnicoval (úsměv). I tohle nás spojuje.

Jste po tvém přesunu do Brna ještě v kontaktu?
Poslední dobou ne, ale mám v Chrudimi ještě nějaké věci, chystám se tam a určitě se tím pádem potkáme.

Z týmu Zbrojovky jsi dost kluků znal už před svým příchodem, usnadnilo ti to aklimatizaci?
Určitě. Zmínil jsem Pachliho, Faltiče, Kubu Šimana, z reprezentace pak znám Michala Śevčíka a Lukáše Endla. Hlavně se Ševou jsme toho odehráli dost. A původem z Brna jsou i dva mí velcí kamarádi z reprezentace, Adam Stejskal a Tonda Svoboda.

Reprezentaci do 21 let čeká mistrovství Evropy, je to velké lákadlo?
Určitě ano. Uvidíme, konkurence je velká, ale ničeho se nebojím. Pokud budu nastupovat a půjde mi to, tak by šance mohla být. Jinak jsem i členem dvacítky, takže opravdu to bude záležet na tom, jestli a jak budu hrát.

Je na tréninku těžší bránit Kubu Řezníčka, nebo Musu Alliho?
Já na lajně potkávám spíš druhého jmenovaného, toho je hodně těžké bránit, ale bojuju statečně (smích). Sledovat Řezňu je ale také velká škola, je famózní a vůbec se nedivím, že je aktuálně nejlepším střelcem ligy.

Máš mimo fotbal nějaké další koníčky?
Asi sport obecně, jedno jaký druh. Teď samozřejmě škola, a když mám volno, trávím čas s přítelkyní, na procházkách nebo tak.

Míval jsi nebo máš nějaký vzor?
V Plzni bych asi jmenoval Davida Limberského. Hodně toho dokázal, vždycky jsem ho obdivoval a nakonec jsem měl možnost s ním trénovat a hrát, to bylo skvělé.

Co Pavel Horváth, je pořád takový vtipálek, nebo v roli asistenta zvážněl?
Možná trochu zvážněl, ale jinak je pořád stejný, srandičky a vše okolo toho, to je pro něj typické.

Jaké vlastně bylo prožívat zblízka zrození plzeňského příběhu?
Neuvěřitelné. Když přišel první titul, bylo mi asi devět, takže už jsem si uvědomoval, o co jde a jak velká událost to je. Teď je titulů šest, je neuvěřitelné, co se v Plzni povedlo takřka z ničeho vybudovat.

A komu budeš v neděli fandit?
To je ošidná otázka (smích). Budu asi rozpolcený, ale jsem teď v Brně, jsem hráčem Zbrojovky a budu tedy fandit Brnu.

Díky za rozhovor!