ROZHOVOR Z PROGRAMU: Josef Divíšek
B r n o - Součástí bulletinu pro úvodní duel proti Slovácku byl i rozhovor s Josefem Divíškem, který do Brna přišel právě z tohoto klubu. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme i na webu.
Pro rozhovor do úvodního bulletinu letošní sezóny jsme asi nemohli vybrat nikoho jiného. Josef Divíšek je jednou z letních posil Zbrojovky, do našeho klubu navíc přišel právě z týmu soupeře. Dres Slovácka oblékal posledních pět sezón.
Pepo, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem v Praze, nejprve v malých klubech kolem mého bydliště. Do dorostu jsem pak přešel do Sparty, kde jsem se postupně dostal až do béčka. Tam to ale bylo tak, že se trénovalo týden a v pátek přišla jedenáctka borců z áčka, takže jsme posedávali většinou na lavičce. Měl jsem ale manažera Ondru Chovance a ten mě dostal do Příbrami.
Už přišlo tvoje rodiště v kabině na přetřes?
Zatím ne, kluci to ještě možná neví (smích). Přece jen jsem přišel ze Slovácka a na Moravě už bydlím skoro šest let, to je dlouhá doba.
Hrával jsi vždy v obraně, nebo jsi nastupoval na jiných postech?
Do obrany jsem se právě dostal až v chlapech. Předtím jsem nastupoval v záloze, po celou mládež. I proto mě to asi pořád táhne spíš dopředu.
Míval jsi v dětství nějaký vzor?
Určitě, Davida Beckhama. Celý pokojíček jsem měl polepený jeho plakáty (smích).
V Příbrami jsi nakonec vydržel celkem dlouho, bylo to pro tebe jakožto obyvatele Prahy příhodné místo pro kariéru?
Byl to kousek, dojíždělo nás tehdy asi šest. Vydržel jsem tam opravdu dlouho, sedm let? Na můj vkus možná o trochu víc, než jsem měl.
Jednou jste měli kousek do pohárů, že?
Jestli se nepletu, tak jsme tehdy skončili pátí a stačilo jen to, aby Jablonec vyhrál pohárové finále proti Liberci. Pak bychom hráli Evropskou ligu. Nakonec to ale nedopadlo.
Místo toho přišel boj o udržení a dva roky poté i sestup. A pro tebe závěr příbramského angažmá.
Končila mi smlouva a poohlížel jsem se po tom, kde bych hrál, kde by měli zájem. Ozvalo se Slovácko a bylo z toho nakonec pět let, krásných pět let. V mojí kariéře, která popravdě není až tak bohatá, to je určitě jedna z nejlepších štací. Příjemný, rodinný klub, navíc se nám celkem dařilo.
A na kontě máš díky tomu i start v evropské Konferenční lize. Jaký to byl zážitek?
Parádní, nevšední. V obou zápasech dobrá atmosféra, už to cestování a příprava na takový zápas, to bylo něco absolutně jiného, než liga. V domácí odvetě jsem naskočil jako střídající, škoda, že jsme nedokázali postoupit.
Konec tehdy následoval po penaltách. Na tebe ale řada nepřišla, že?
Ne, já na penalty nechodím, pokud to není nutné. Samozřejmě kdybych musel, tak bych šel, ale nedošlo na to.
Nyní tedy přišlo další angažmá, ve Zbrojovce. Jak vzpomínáš na vzájemné zápasy?
Pokud se nepletu, tak za Slovácko jsem hrál vždycky doma, ale v Brně ne. Na Srbské jsem hrál naposledy ještě za Příbram. Pamatuju si zápas, který jsme doma vyhráli 4:2, ve stejné sezóně jsme v Brně prohráli v závěru 1:2. Ty zápasy bývají atraktivní, chodí na ně dost lidí, tím spíš se těším na první kolo.
Přišel jsi do Brna spolu s Robem Matejovem, dojíždíte spolu, bydleli jste společně i na hotelu. Není tam tedy žádná odezva bývalé rivality? Přece jen zápasy Slovácka proti Zlínu také bývají vyhecované.
Bývalo to emotivní, ale nevybavuji si žádný konflikt nebo něco takového. Ostatně tohle derby je bráno prestižně spíš mez fanoušky. Jasně, v hlavách to bylo, trenéři nám to připomínali, ale rivalita zůstala spíš na tribunách. Tím, že Robo je ze Zlína a přišli jsme stejně, to vlastně bylo trochu dané. Jen je rozdíl, že zatímco on tam má zázemí, byl tam snad deset let a asi to nebude chtít opouštět, já bych se výhledově do Brna rád přestěhoval.
Kdy to nastane?
Partnerka má v Uherském Hradišti práci, projekt, který chce dodělat. A pak bychom se přestěhovali sem. Brno jsme zatím stihli jen trochu projít, poznali jsme náměstí, přehradu, kam jezdíme do hotelu Atlantis na regeneraci. A lesy při výbězích (smích).
Kdo ze známých tě na první utkání přijde podpořit?
Přesně to zatím nevím. Pokud někdo z rodiny, tak určitě ségra, která mě hodně podporuje. Partnerka, možná její rodina, to ještě nevím.
Jaké máš mimo fotbal koníčky?
Na prvním místě přítelkyně, se kterou trávíme hodně času. Mám rád ryby, na které chodíme se Standou Hofmannem ze Slovácka. Člověk vypne, odpočine, přece jen fotbal je někdy náročný na psychiku. A určitě sem zařadím i procházky se psem.
Jaká vládne v kabině nálada před startem ligy?
Už jsme natěšení, nemůžeme se dočkat. Přece jen je to něco jiného, než tréninky a příprava. Navíc začátek je důležitý, chceme ho zvládnout.
Neděsí vás těžký los?
Soutěž je vyrovnaná, když se podíváte na loňskou tabulku, tak tam pár bodů dělilo šestý Hradec od skupiny o záchranu. Každý může porazit každého, takže náročné by byly i zápasy proti papírově slabším týmům.
Poslední otázka – jak tobě osobně vyhovuje aktuální počasí a extrémní horka?
Neznám asi nikoho, komu by aktuální počasí vyhovovalo. Já osobně tohle nemám rád, je to nepříjemné a při tréninku jsem na pokraji kolapsu (smích).
Díky za rozhovor a ať se daří!
