ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jiří Floder

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání se Znojmem jste si mohli přečíst rozhovor s gólmanem Jirkou Floderem. Ten si ve zmíněném utkání shodou okolností odbyl soutěžní premiéru, kterou ozdobil čistým kontem. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Ve Zbrojovce je gólman Jiří Floder od svých třinácti let, postupně se prokousal až na aktuální pozici gólmanské dvojky. Za sebou má i dvojí hostování ve třetí lize a zkušenosti sbíral také v reprezentaci. Dvaadvacetiletý rodák ze Starého Lískovce se dle svých slov stále učí, ovšem nejen na poli fotbalovém – aktuálně totiž studuje ve třetím ročníku Mendelovy univerzity!

Jirko, jak a kde začínala tvoje fotbalová cesta?
V šesti letech jsem začínal v Tatranu Starý Lískovec. První půlrok jsem byl v poli, pak mě to nějak táhlo do brány. V zimě na halových turnajích jsem se do ní postavil a už zůstal. I když jsme si s rodiči nebo dědou byli zakopat, vždycky jsem chtěl, aby na mě stříleli.

Kdy se zrodil tvůj příchod do Zbrojovky?
To mi bylo třináct. Nejprve jsem přišel do týmu trenérů Krejčího a Janáse na pár tréninků na podzim, pak v zimě jsem absolvoval testy a trenér Vávra mi řekl, že to bylo dobré a zůstávám. Od té doby jsem jen dvakrát hostoval.

Tvým souputníkem byl David Záleský, jak jste spolu vycházeli? Gólmanský post je v tomhle ohledu hodně specifický, kamarádi jsou zároveň konkurenty.
Když jsem přišel, byl David o rok posunutý, jinak jsme ale byli hodně pohromadě a chytali spolu i v reprezentaci. Místo v bráně je jenom jedno, v tom to máme opravdu složitější, protože gólmana většinou nestřídáte během zápasu jako útočníka. Ale gólmanský minitým je pořád spolu a kdyby to bylo nějak napjaté, fungovalo by to špatně na tréninku i v utkání. Musíme táhnout za jeden provaz. Konkrétně s Davidem jsme kamarádi dodneška, víme o sobě. Je jasné, že i v reprezentaci jsem tím třeba o pár startů přišel, protože nemohli pořád nominovat jen nás dva z Brna (smích). Ale jsem rád za každý, zpětně to nezměním a zažil jsem toho dost, zápasy i soustředění. Byla to velká zkušenost.

Jak se pak vyvíjela tvoje pozice v kádru?
Od minulé sezóny jsem byl trojka, pak přišlo hostování v Kroměříži, ještě předtím jsem byl v Blansku. Oboje mi hodně dalo, s Kroměříží jsme hráli na špici, s Blanskem o záchranu, ale zase jsem tam měl víc práce. Teď poprvé sbírám zkušenosti jako dvojka a vnímám zápasy profesionální soutěže z lavičky.

V čem je to jiné, než pozice trojky na tribuně?
Jsou to větší nervy, na druhou stranu člověk může kamarády povzbudit, předat jim nějaké poznatky. Víc mě to vtáhne do zápasu. Nemůžu ovlivnit jeho průběh, ale můžu pomoci alespoň slovem, povzbuzením. Teď na jaře se nám většina zápasů povedla, bohužel si to sami komplikujeme, jako teď naposledy ve Varnsdorfu. To nás sráží, ale pořád věřím, že je v našich silách vše zvládnout.

V minulém rozhovoru Pavel Halouska říkal, že mu spíše vyhovují zápasy, kdy je v co největším zápřahu. Na jaře ovšem Zbrojovka spíše dobývá a gólman se musí udržovat v pozornosti a čekat třeba na jedinou střelu. Je to i tvůj názor?
Souhlasím, pro gólmana jsou tohle nejsložitější zápasy. Osmdesát minut na vás nejde nic, ale musíte být pořád v koncentraci, protože pak přijde standardka a je zle.

V utkání juniorky proti Spartě ti ale tohle nehrozilo, že?
Tohle jsem asi ještě nezažil. Jednou v dorostu jsme proti devíti soupeřům hráli, ale to snad jen deset minut. Teď jsme byli oslabení skoro celý zápas, 40 minut hráli v devíti. Bylo to jak na tréninku, když nacvičujeme obranné fáze, valilo se to na nás. Škoda, že se nám to nepovedlo dotáhnout, ale kluci bojovali a měli jsme z toho alespoň bod.

V čem vidíš aktuálně svoje rezervy, na čem s trenérem pracujete?
Vždycky je co zlepšovat. Poslední dobou se hodně dře práce nohou, na tom pracujeme pořád a v tom rezervy mám. Snažím se je odstraňovat. Dále čtení hry, komunikace. I na tom od zimy hodně pracujeme, aby hráči věděli, že za nimi někdo je. Gólman musí být slyšet, je to dobré pro tým i pro nás, udržuje nás to v koncentraci, i když se zrovna nic neděje.

Máš mimo fotbal nějaké další koníčky?
Kromě fotbalu a školy mi aktuálně moc volného času nezbývá, ten se snažím věnovat rodině, přítelkyni a kamarádům. Dřív jsem si občas zahrál PlayStation, to už teď moc nejde. Navíc jsem rád, když někdy trochu volna zbyde, že si můžu odpočinout.

Zmínil jsi školu, prozradíš fanouškům, v jaké fázi tvoje studium je?
Jsem ve třetím ročníku na Mendelově univerzitě, fakulta mezinárodních studií, obor socioekonomický a environmentální rozvoj regionu. Ideálně bych měl končit bakalářskou zkouškou.

Jak se ti daří skloubit studium s kariérou? Třeba takové hostování v Kroměříži, to musela být v tomhle ohledu lahůdka.
Je to dost možná na celé věci to nejtěžší. Jde to špatně, semináře jsou pevně dané, tréninky také. Naštěstí trenéři mi v tomto vycházejí vstříc, pokud to jen trochu jde, a zároveň i vyučující berou ohled na to, jaký sport dělám a že ho dělám profesionálně. Mám v tomhle ohledu oboustranné štěstí a nebýt toho, asi bych ve třeťáku vůbec nebyl. Za to jim všem patří dík (úsměv).

Máš v plánu pokračovat po bakaláři i dál? A kdy se ti vůbec v hlavě zrodila myšlenka na vysokoškolské studium? Úplně obvyklé to ve fotbalovém prostředí není.
Přemýšlím, že bych pokračoval na magisterskou nadstavbu. Když jsem končil gympl na Botance, chtěl jsem jít dál a mít něco hotového, získat nějaké zkušenosti. Nejdříve jsem nevěděl, co od toho oboru čekat, ale jsem spokojený, předměty mě baví a přemýšlím teď i nad magisterskou nadstavbou. Ta by mohla být ještě zajímavější.

Chodil jsi pro rady i k Lukáši Vraštilovi, který bakalářské studium úspěšně završil?
Jasně, Vrašťa mi hodně pomáhá, dává mi rady a často jsem se ho během studia na některé věci ptal, i teď ohledně bakalářky.

S kým si v kabině nejlépe rozumíš?
Jsme tu teď dobrá parta a rozumíme si všichni. Je nás tu dost mladých, s těmi jsem v kontaktu logicky asi nejvíc, ale neznamená to, že bychom byli rozdělení na skupinky. Na pokoji bývám s Kubou Přichystalem a asi nejdéle se znám s Ondrou Vintrem, který je stejný ročník a je v klubu stejně dlouho jako já, možná ještě o něco déle.

Díky za rozhovor a ať se daří!