ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jan Štěrba

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání se Žižkovem byl i rozhovor s obráncem Janem Štěrbou. Jeho přepis vám jako obvykle nabízíme i na webu.

Jednou z letních posil byl i obránce Jan Štěrba. Zadák se zkušenostmi z Evropské ligy přišel do Brna na hostování ze Sigmy a okamžitě se usadil v základní sestavě, v níž chyběl jen 45 minut pro zranění. A právě sedmadvacetiletý stoper hovoří o své kariéře i zájmech v následujícím rozhovoru.

Honzo, jako rodiště máš uvedenou Ostravu, jako první klub Frýdlant nad Ostravicí. Můžeš tedy pro začátek přiblížit tvé první fotbalové kroky?
Narodil jsem se přímo v Ostravě, pak jsme bydleli ve Frýdlantě nad Ostravicí, v Beskydech. Tam jsem vyrůstal a taky začínal s fotbalem. Po dvou nebo třech letech jsem přešel do Frýdku-Místku, tehdy se mi docela povedl McDonalds Cup na Šoupalce, kde tou dobou hrávala mládež Baníku. Líbil jsem se jim, takže jsem přestoupil tam.

A jak se pak upekl přestup do Sigmy?
Na tom měl zásluhu pan Machálek, pokud si pamatuju dobře. Dělal tehdy Sigmě skauting, věděl, že mi končí smlouva, a nějak se to pak doladilo. Nejdřív hostování, pak mě koupili. A od té doby jsem byl kromě krátkého hostování v Karviné jen v Sigmě, až do letoška.

Vinou onoho hostování jsi přišel o závěr úspěšné nováčkovské sezóny, ale vybojované poháry sis pak taky zahrál. Jen se optám, proč jsi nenastoupil v posledním utkání v Seville?
Doma jsme prohráli a bylo jasné, že postoupit bude hodně složité. Navíc se nám tehdy dařilo v Evropě a pak jsme nezvládali ligu, takže trenér se rozhodl mě pošetřit na ligový zápas. Trochu mě to mrzelo, protože do Sevilly letěla i rodina, ale respektoval jsem to. Zahrál jsem si ale domácí zápas, který nám docela herně vyšel. Dojeli v silné sestavě, možná tam bylo trošku podcenění z jejich strany, nevím. Ze začátku se s námi trochu seznamovali, hráli jsme aktivně, vysoký presink, měli jsme pár šancí. Mělo to náboj, bohužel v závěru zapnuli a zvládli to.

Co Kajrat Almaty, jaký to byl soupeř?
Hodně nečitelný, ale taky hodně kvalitní. V kádru měli řadu cizinců, Brazilce, hrál tam tehdy Aršavin, velké jméno. Doma jsme vyhráli díky vyloučení a v odvetě už jsme si to chtěli hlavně pohlídat, přece jen to byla exotika, dlouhý let, velký časový posun. Ale zvládli jsme to i tam, za což jsme byli rádi.

Stihli jste v obou případech poznat trochu i prostředí mimo fotbal?
To spíš v Seville, tam bylo víc času. Šlo o to, že při cestě do Kazachstánu byl ten posun větší a my jsme chtěli zůstat v našem čase, toho jsme se drželi. Navíc bylo většinou velké vedro, ani se moc nedalo někam jít, takže jsme byli většinu času na hotelu.

V dalších sezónách jsi ještě celkem hrával, ale postupně těch zápasů ubývalo. Vzpomínáš tak na tohle angažmá pod trenérem Jílkem jako na nejvydařenější, potažmo na pana Jílka jako na oblíbeného trenéra?
Jsem vděčný, že mi ve dvaceti dal tu šanci, nejprve na tréninku, pak v přípravě i v zápasech. Pak přišlo období, kdy se třeba tolik nedařilo, já jsem byl mladší a trenér mě přestal stavět. Ale neberu to zpětně nějak negativně, takhle to zkrátka bylo, něco jsem odehrál a za tu šanci jsem mu vděčný.

Teď jsi v Brně, kromě poločasu v Prostějově jsi v sestavě nechyběl. S tím jsi asi spokojený?
Je to tak, každý je rád, když může hrát. Máme pět výher, prohráli jsme jen v Prostějově, kde jsem musel odstoupit kvůli zranění. Výhry často děláme v závěru, bavíme se o tom, že takhle dokážeme zlomit i remízový zápas. Důležité je nedostat gól, kolikrát to může být o jedné trefě, pokud bychom inkasovali, soupeř se ještě víc zatáhne a je to pak složité. Umíme tlak stupňovat a soupeři pak dochází fyzička, v tom může být naše síla. Daří se nám to zvládat, i když bychom samozřejmě raději došli k výhře jednodušší cestou, jako proti Jihlavě.

Kromě zmíněného Prostějova jste pak body ztratili ještě s Varnsdorfem, což byl takový zápas blbec, že?
Je to tak, dostali jsme dva góly ze standardek, to by se nám nemělo stávat. Úvod se nám nepovedl, nalezli na nás, ale pak jsme z těch dresinkových situací začali vyjíždět a byli jsme dominantní. Bohužel jsme si nepohlídali dvě situace, věřím, že jsme se z toho poučili.

Teď vás čeká Žižkov, jaký duel očekáváš?
Těžký. Jejich postavení v tabulce není adekvátní. Viděl jsem jejich zápas na Spartě, kde hráli výborně. Mají solidně poskládaný tým, nahoře dává góly Batioja, nečeká nás nic snadného. Prohráli s Vyškovem, tím víc budou chtít bodovat, navíc proti Brnu se každý chce vyšvihnout. Ale věřím, že navážeme na Příbram a zvládneme to.

Zápas v Příbrami rozhodl jediný gól, šancí ale bylo víc, ve vzduchu dokonce visel i tvůj premiérový gól.
Povedlo se mi zpomalit si náběh, tím pádem jsem byl rozběhnutý, gólman skákal z kroku a dostal jsem se nad něj. Míč mi lízl hlavu, stačilo to dát trochu níž, škoda. Ale vyhráli jsme, navíc s nulou, to se počítá. V závěru měli domácí jednu šanci, předtím jeden brejk, jinak spíš jen náznaky.

V posledních duelech nastupuješ po boku Lukáše Endla, jak se ti s ním hraje?
Dobře, je to hodně mladý kluk, občas dost tichý. Hodně se o všem bavíme, snažím se s ním mluvit, vnímá to dobře, je chápavý. Je to zatím v pohodě. Pokud mu něco chybí, získá to jedině zkušenostmi v zápasech a bude se pořád zlepšovat.

Konkurence na postu stopera ti vyhovuje?
Je silná, ale tak to ve fotbale je a jsme za to rádi. Ono je to klišé, ale konkurence vás opravdu posouvá a nutí makat na sto a více procent neustále, v tréninku i v utkání.

Jak to máš se zázemím, bydlíš v Brně, nebo dojíždíš?
Dojíždím s klukama z Olomouce, Hlaďasem a Hlavem. Bydlíme v Olomouci, přítelkyně pracuje kousek odtud, zatím jsme spokojení. Je to i tím, že v Brně jsem zatím jen do zimy. Pokud by se to změnilo, v což věřím, řešil bych to třeba jinak.

Máš mimo fotbal nějaký koníček?
Nic zvláštního. Máme rádi přírodu, jsem z lyžařské rodiny, takže v zimě běžky a sjezdovky. Beskydy máme prochozené, Jeseníky taky. Kromě toho třeba sledování seriálů a aktuálně čekám na informaci ohledně přihlášky na vysokou školu, rád bych se učil trenéřinu. Budu se snažit si to postupně dodělávat.

Míval jsi v dětství nějaký vzor, případně oblíbený klub?
Ano, Arsenal. A tím, že jsem jako většina kluků hrál v útoku, byl můj vzor Henry. Arsenal mi zůstal doposud, i když je to trochu pešek, ale pořád věřím, že se to zlepší (smích).

Takže i díky těmto návykům střílíš občas góly i z pozice obránce? Třeba ten, který dle spekulací médií zachránil trenéra Jílka?
Jo, to bylo ve druhé lize. Jak jsme se bavili, je to specifická soutěž, my jsme nechytli úplně začátek, měli jsme málo bodů a různě se naznačovalo, že pokud další zápas nebude za tři, bude to mít trenér složité. Někdy v 90. minutě se mi povedlo usměrnit hlavičku, vyhráli jsme a pak jsme snad už neprohráli, jak nás to nakoplo.

Díky za rozhovor!