ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jan Moravec

B r n o - Přo výběru respondenta rozhovoru pro zápasový bulletin na duel s Bohemians byla volba jasná. Jan Moravec tu působil dlouhých dvanáct let. Přepis rozhovoru vám nyní jako obvykle nabízíme na webu.

Zápas proti Bohemians bude hodně pikantní pro záložníka či obránce Jana Moravce, který mezi Klokany působil dvanáct let a připsal si tu první ligové starty. Nejen o tom jsme s jednou z letních posil hovořili v tradičním rozhovoru.

Honzo, kde a kdy jsi začínal s fotbalem?
V rodné Rohozné, bylo mi asi pět let. Tehdy kromě fotbalu moc zábavy nebylo, dneska už je to jiné. I v Rohozné, která má asi 600 obyvatel, se drží už jen dospělý fotbal, mladí kluci musejí dojíždět jinam. Později jsem přestoupil do Svitav, kam jsem jezdil celou základku, a na nějakém výběrovém turnaji si nás spolu s dalšími kluky vybrala Bohemka.

Okusili jste ligu všichni?
Ligu jsem hrál jen já, druhý hrál se mnou rok, pak už ne. A třetí je aktuálně v Brně, trénuje futsal, Martin Brůna.

Jaký post jsi v mládeži hrával?
Ze začátku středního záložníka, pak postupně kraj a nakonec jsem skončil v obraně.

Po Svitavách tedy přišla Bohemka a dá se říci, že jsi tam zapustil kořeny. Jak na to vzpomínáš?
Jen v dobrém. Byl jsem tam od patnácti do sedmadvaceti let. Měl jsem to štěstí, že si nás pár kluků vytáhl trenér Busta do chlapů, do přípravy. A už jsem tam zůstal. První zápas jsem hrál proti Žižkovu, skončilo to 2:2. A stejným výsledkem skončil i zápas s Budějovicemi, kde jsem dal první gól. To jsme hráli v azylu v Edenu. Bohemka je rodinný klub, skromnější, ale se skvělou partou a atmosférou. Nemůžu mít jedinou námitku a jediné křivé slovo proti těm rokům.

Měl jsi možnost zůstat v Bohemce i déle?
Měl jsem možnost zůstat, tehdy nás trénoval Roman Pivarník. Ale cítil jsem, že potřebuju změnu. Byl jsem na zkoušce v Liberci, kde mi trenér Trpišovský řekl, že mě berou. Jel jsem domů s radostí, ale druhý den mi volal pan Nezmar, že se kluby nedohodly a že to padá. Pak mi volal trenér Weber, kterého jsem taky z Bohemky dobře znal, jestli bych jim nechtěl pomoci do druhé ligy k postupu. Ta jsem šel a hned první rok se nám to povedlo.

Karviná se za ty roky hodně proměnila. Odešel trenér Weber, v kabině se objevila řada cizinců.
Měnilo se to postupně. Osobně jsem zastáncem názoru, že je potřeba tu chemii ladit s citem, aby kabina fungovala, jak má. Když je cizinců hodně, mohou se tvořit partičky a není to pak už ono. V tomhle je český fotbal asi specifický.

Ve Studiu Flinta byla řeč o tom, že gólů nedáváš moc, ale většinou stojí za to.
Je to tak. Moc jich nedávám, čísla bych měl mít lepší. Ale většinou to jsou povedené trefy, tak si je alespoň dobře pamatuju (smích).

Na kterého trenéra vzpomínáš nejraději?
Jéje, těch bylo hodně. Většinou na ty, kteří nějak pomohli. Z dorostu do chlapů to byl pan Busta, o tom už jsem mluvil. Pak Weber, s tím jsem byl dlouho v Bohemce i Karviné. Ale bylo jich víc, nerad bych na někoho zapomněl.

Jak se ti po odchodu z Ďolíčku hrálo na Bohemce?
Tam je prostředí hodně specifické, takže je to jednoduché. Jako domácímu se mi tam hrálo parádně, jako hostujícímu naopak vůbec ne. Jasně, jedeš tam, snažíš se podat co nejlepší výkon, ale když tam člověk byl tak dlouho, nějak to na něj působí. Navíc fanoušci tam jsou blízko, ženou domácí a hostům se tam nikdy nehraje komfortně. Ty zápasy mají vždycky grády.

Míval jsi v dětství nějaký vzor?
To asi ne. Fotbal jsem sledoval, ale že bych někoho vyloženě žral… Když se vedou věčné spory o tom, kdo je nejlepší, tak se kloním na stranu Ronalda, takže asi ten, když bych měl někoho vybrat.

Už máš v Brně sehnané bydlení?
Ještě pořád ne, hledáme. Chceme něco vlastního, nehodláme se ukvapit. Zatím dojíždím od tchyně z Vyškova, je to kousek a dá se to bez problémů.

Ve městě samotném už se orientuješ?
Jasně, ale já jsem město znal už předtím. Když jsme přijeli do Vyškova, jeli jsme se občas do Brna podívat, není to tedy neznámé prostředí.

A do Rohozné se ještě dostaneš?
Mám tam rodiče, takže ano. Zrovna v týdnu jsem tam byl na otočku. Vždycky něco nafasuju, mají všechno domácí, tak vezu domů plnou bednu a mám na týden vystaráno.

Mimochodem, zrovna Svitavsko je na pomezí Čech a Moravy. Bohemka, Karviná, teď Brno. Cítíš se být spíš Čech, nebo Moravan?
To je pravda, hranice prochází nedaleko. Abych se přiznal, nikdy jsem to neřešil a cítím se být spokojený všude.

Možná s tím souvisí otázka, jestli pivo, nebo víno?
Tady se spíš kloním k pivu, ale víno si taky dám, takže ani tady to nerozsekneme (smích).

Čeká vás druhý zápas, zrovna proti Bohemce. Je to pro tebe hodně pikantní?
Spíš myslím na to, že musíme uspět. První zápas se nám nepovedl, hodně lidí jsme zklamali. Doufám, že druhý nám vyjde lépe. Bohemka hrála s Boleslaví výborně a bude to těžké, ale doufám, že u nás se jim dařit nebude. Nijak zvlášť to neřeším, ale pokud uspějeme, rád něco do kabiny jako bývalý hráč donesu.

Znáš někoho z klubu ještě?
Určitě ano. Pepu Jindřiška, Davida Barteka. Trenéra Klusáčka jsem taky zažil. A teď tam začal trénovat mladý Ivan Hašek, s tím jsme byli v Bohemce největší kamarádi.

Nedílnou součástí sezóny jsou i testy na koronavirus, jak to snášíš?
Není to nic příjemného, ale snáším to celkem dobře, a to z toho prostého důvodu, že jsem na ně zvyklý. V Karviné jsme byli testovaní každou chvíli (smích). Je to zvláštní, ti kluci, kteří to měli, byli zdraví a v pohodě, ale museli být v karanténě. Jinak jim ale nebylo nic.

Díky za rozhovor.