ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jan Hlavica

B r n o - Součástí elektronického zápasového bulletinu pro utkání s Příbramí byl i velký rozhovor s obráncem Janem Hlavicou. Na webu vám nyní jako obvykle nabízíme jeho přepis.

Jednou z letních posil Zbrojovky byl i šestadvacetiletý stoper Jan Hlavica. Hráč se zkušenostmi ze zámoří, kde hrál i studoval, měl ještě nedávno fotbal pouze jako vedlejší přivýdělek. Nejen o tom byla řeč v dnešním rozhovoru, kde Hlavica vzpomíná i na angažmá v USA.

Honzo, jaké byly začátky tvé kariéry?
Hrát jsem začal v pěti letech v Kelči, což je vesnice, kde jsem vyrůstal. Tam jsem byl, řekl bych tak do dvanácti let, následně jsem šel do Hranic na Moravě a po dvou letech do Sigmy.

Býval jsi vždycky obránce?
Sestavou jsem se dost toulal, až někdy v dorostu v Sigmě se to ustálilo. Ještě v žácích jsem hrál kraj zálohy nebo útok.

Ovšem ani Sigma nebyla zdaleka konečnou stanicí, že?
Potom to bylo hodně zamotané. Po devatenáctce jsem skončil v Sigmě a chtěl jsem jít hrát třetí ligu, což se mi povedlo v Zábřehu. Následně po půl roce jsem se přesunul do HFK Olomouc, kde jsem byl rok a půl a potom už jsem šel do Ameriky, kde jsem byl celkem dva a půl roku. Ale protože tam sezóna končí dříve, střihl jsem si mezitím půlrok ve Vyškově a pár týdnů ve Vítkovicích. V dubnu nebo květnu jsem se zkrátka vrátil a stihl jsem pomoci Vítkovicím v pár zápasech k postupu do druhé ligy.

Po návratu z Ameriky tvé kroky mířily do Líšně, k tomu došlo jak?
Jakmile to v USA celé skončilo, rozhodoval jsem se, jestli se vrátit do Vyškova, nebo se mi rýsovala možnost jít do Líšně. Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Převážilo to, že jsem chtěl zůstat v Brně, a navíc jsem už z minulosti znal trenéra Machálka, se kterým jsem byl v kontaktu. Znali jsme se od raného mládí, už v Hranicích jsem jezdil na výběry olomouckého kraje, které vedl. Pak si mě přivedl do Sigmy a můj první rok mě tam trénoval.

Vraťme se ještě k angažmá v USA. Přece jen takovou položku v životopisu nemá každý. Jak vypadal běžný fotbalový den za mořem?
Co se týče tréninků, režim byl podobný, jako u nás. Dalo by se to rozdělit na dvě části. Soutěžní sezóna se hraje v jednom semestru, v podstatě jen na podzim, takže se hrají dva nebo tři zápasy v týdnu. Skladba tréninků pak je trochu jiná. Museli jsme být připraveni na zápasy a tomu byl tréninkový proces uzpůsobem. Na jaře se naopak trénovalo víc a zápasů bylo méně. Obecně se k fotbalu přistupovalo profesionálně a neměl jsem pocit, že bych nějak strádal. Volno jsme měli maximálně jednou týdně, i v tomto to bylo podobné.

Ten podzimní režim ti možná pomohl, když na jaře po první vlně pandemie nasadila druhá liga zběsilé tempo, ne?
Je pravda, že už jsem věděl, co a jak. Něčím podobným jsem si prošel a už jsem věděl, jak mám přistoupit k tréninkovému procesu, jak se nachystat na zápas. Těžil jsem z toho.

Povedlo se ti v USA narazit i na známější fotbalová jména?
Potkal jsem tam řadu kluků, kteří prošlu třeba akademiemi Southamptonu nebo Liverpoolu, někdo byl z Německa. To jsou kluci, co měli podobnou cestu, nedostali se třeba do áčka a nechtěli vsadit vše na fotbal, takže šli studovat a k tomu ještě hrát. Párkrát jsem samozřejmě zašel na různé sporty, NBA, NHL, na fotbal. A byl jsem třeba na utkání Orlanda, kde tehdy končil kariéru slavný Kaká. To bylo hodně zajímavé.

A tys působil přímo v Orlandu?
Byl jsem v Melbourne, což je od Orlanda zhruba hodinu. Na východním pobřeží mezi Orlandem a Miami.

Jen tak pro zajímavost, kterému floridskému klubu NHL jsi dával přednost?
Jezdil jsem na Floridu, protože tam zrovna hrál Jarda Jágr (úsměv).

A povedlo se ti seznámit blíže i s místní specialitou v podobě živých aligátorů?
Jasně. Chodíš tam třeba v parku po mostě, kde pod tebou plavou, projdou i kolem tebe. Pár jsem jich potkal.

Kde jsi bydlel, někde u rodiny?
Měl jsem stipendium, takže jsem bydlel v kampusu. Zhruba si můžeš představit velký byt 5+kk, kde měl každý svůj pokoj. Tohle bylo super, počasí taky. Až mi někdy sluníčko začalo i vadit, přece jen svítí každý den, i v prosinci. Našinec je zvyklý na různá období a člověku se zasteskne po dešti. Ale chodit v prosinci v kraťasech bylo samozřejmě příjemné, nestěžoval jsem si.

Stihli tě během angažmá navštívit i příbuzní a známí?
Párkrát za mnou byla přítelkyně, ale třeba rodiče se sem nedostali ani jednou, nevycházelo jim to. Byl se tu podívat i brácha, dva týdny před přípravou jsme přiletěli a stihli jsme navštívit New York a východní pobřeží. Jinak jsme samozřejmě byli v kontaktu přes internet.

Byl návrat hodně složitý, co se týče změny prostředí?
Stejně jako jsem se musel adaptovat tam, proběhlo to i po návratu. Přece jen kultura chování tam jsou jiné. A to nehodnotím, jestli lepší nebo horší, zkrátka odlišné. Chvíli to trvalo, ale nebyla tak dlouhá, přece jen jsem tu doma a rychle jsem si zvykl.

Rok se s rokem sešel a je z tebe profesionální fotbalista v nejvyšší soutěži. Za první půlrok jsi toho stihl hodně, včetně hojně probíraného zranění. Jak to vše zatím hodnotíš?
Z osobního hlediska to můžu hodnotit pozitivně, dostal jsem se do profesionálního sportu a tu příležitost jsem využil. Co se týče týmu, doufám, že jsme se nakopli a bude nám to fungovat, že jsme se dostali na správnou cestu. Jsem plný odhodlání a naděje a věřím, že se budeme zlepšovat všichni jako tým i já osobně.

U výhry v Jablonci jsi přítomen nebyl, bylo těžké prožívat zápas bez možnosti jej ovlivnit?
Bylo to hodně složité, protože jsem zápas svého týmu v televizi a na takovou dálku sledoval po dlouhé době (smích). Jsem rád, že jsme to zvládli a kluci přivezli dobrý výsledek.

Na druhou stranu se po pročištění marodky zvýšila konkurence, a to i na pozici stopera. Nebojíš se toho?
Už při příchodu jsem říkal, že konkurence je skvělá pro všechny, každého nutí víc a lépe pracovat. Tým mám na prvním místě, takže doufám, že se nám bude dařit. A já osobně budu pracovat na tom, abych byl schopný k tomu týmu pomoci.

Máš nějakého oblíbeného hráče, nebo klub, kterému fandíš?
Vždycky se to přelévalo mezi anglickou a španělskou ligou, nějak z toho vykrystalizovalo, že fandím Chelsea a Realu Madrid. Tam by se pak dali hledat i oblíbení hráči. Dřív to byl Sergio Ramos, dnes se trochu dívám i po jiných obráncích. Obecně se mi pak hodně líbila hra Chelsea, když tam jedinečně spolupracovali Terry a Lampard.

Co se týče zázemí, pořád platí, že do Brna dojíždíš?
Jezdíme s klukama autem z Olomouce, je nás víc. Dreksič, někdy nabereme Vinťu, Koudyho, dřív s námi jezdil Martin Šustr, ale ten už se přestěhoval do Brna. Taková je tedy naše posádka.

Ty stěhování v plánu zatím nemáš?
Přemýšlíme o tom, protože poslední dva a půl roku jsem bydlel v Brně. Až od jara jsme se při první vlně usadili v Olomouci, kde mám zázemí, přítelkyně odtud pochází a máme tu byt. V tuto chvíli žijeme tam, není to definitivní a přemýšlíme o přesunu do Brna. I přítelkyně tam má nějaké aktivity, dávalo by to smysl, ale nic nás v tomto ohledu netlačí.

Máš mimo fotbal nějaké další zájmy?
Koníčků mám celkem dost. Jednak mi dobíhaly nějaké aktivity z mé předcházející pracovní kariéry, pořád se zajímám o oblast investování do firem. Snažím se zůstat v obraze, s kamarády a bývalými kolegy si občas zavoláme a zaktualizujeme si, co se děje a jestli něco je zajímavé. V poslední době jsem pak začal trochu číst a doplňuju si mezery, které fotbalový život přináší. Jasně, člověk si často řekne, že ti kluci přece mají jeden trénink denně a pak volno, ale ono to tak úplně není. Toho času nezbývá tolik, a když nějaký mám, snažím se ho teď smysluplně využít.

A prozradíš, co konkrétně čteš?
Je to takový průřez vším. Dřív jsem četl spíš literaturu faktu, ať už biografii, dokumenty. Teď jsem se přesunul trošku ke klasičtějším věcem, naposledy jsem například přečetl něco od Hemingwaye. Nejvíc mě letos bavil asi Gentleman v Moskvě, Saturnin a Proč spíme. Ale je toho víc. Zjišťuju, jak velká ta oblast je, člověk může číst až do smrti a stejně nepřečte všechno. Takže třeba večer před spaním nebo ve volných chvílích se to snažím dohnat.

Díky za rozhovor!