ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jakub Řezníček

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Chrudimí byl i obsáhlý rozhovor s útočníkem Jakubem Řezníčkem. Jeho přepis vám nyní jako obvykle nabízíme i na webu.

Útočník Jakub Řezníček se po svém letním návratu do Brna ve druhé lize poměrně rychle rozkoukal. Aktuálně je s devíti góly suverénně nejlepším střelcem mužstva a druhým nejlepším kanonýrem celé soutěže. Při zranění Pavla Zavadila navlékl i kapitánskou pásku Zbrojovky. Právě on se vám blíže představí v dnešním rozhovoru.

Kubo, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem v pěti v Příbrami, kde jsem strávil celé mládí a dostal jsem se tu až do ligového týmu.

Hrával jsi vždycky v útoku?
Prošel jsem úplně všechno. Začínal jsem na levém obránci, následovala levá záloha, pak jsem šel na defenzivního záložníka, ofenzivního. Jeden mistrovský zápas v dorostu jsem dokonce i chytal, když nám onemocněli gólmani. Pokud si pamatuju, gól jsem nedostal (úsměv). Až v dorostu jsem se dostal do útoku a už jsem tam zůstal.

Odmalička jsi se věnoval fotbalu, nebo byly ve hře i jiné sporty?
Nedělal jsem víc sportů, jen fotbal. Od začátku jsem byl rozhodnutý, že u toho zůstanu.

Kromě tuzemských klubů jsou ve tvém životopise i dvě zahraniční štace – Slovensko a Belgie. Slovensko, to je v podstatě jako doma, ale co Belgie? Jak tam proběhla aklimatizace?
V tom mi hodně pomohl Brňák Lukáš Mareček. V Lokerenu se mluvilo anglicky, i když úplně dobrý v tom nejsem. Ale naštěstí tam byl Lukáš, který mi hodně věcí pomohl zdárně vyřešit, hlavně ze začátku.

Bydlel jsi přímo v Lokerenu, městečku s výraznou českou stopou?
Ne, bydleli jsme spolu s Lukášem v Gentu, nějakých dvacet minut po dálnici. Nádherné město, velké, dojížděli jsme spolu, bydleli jsme ve stejném vchodu. A jasně, o českých hráčích se tu mluvilo dost, hlavně o Janu Kollerovi, ten je tu za modlu.

Bydlela tu s tebou i rodina?
Střídavě. Čekali jsme druhou dceru, manželka hodně létala domů na kontroly, pak zase letěli za mnou.

Jak se v Belgii žilo?
Země je to nádherná, krásná při život. Ten tu není úplně nejlevnější, ale žije se tu pohodlně a pěkně.

Jak na tom vlastně Lokeren aktuálně je?
Hrají čtvrtou ligou, spojili se s nějakou vesnicí. Klub zkrachoval, teď tedy společně přihlásili čtvrtou ligu. Co jsem se díval, nevypadá to, že by to bylo na postup, budou to mít těžké dostat zpátky tam, kde to bylo. Na soupisce jsem viděl asi dvě jména, jinak se všechno rozuteklo. Navíc pak přišel koronavirus, čtvrtá liga se dlouho nehrála, pauza byla dlouhá.

To už jsi byl zase doma, respektive v Teplicích. Trefil tě virus také? A jak vidíš situaci s koronavirem a fotbalem do budoucna?
Už jo. Prošel jsem si tím, i když téměř bez příznaků, průběh v pohodě. Jen čich jsem ztratil. Doufám, že nám teď pomůže očkování a restrikce už nebudou takové. Všichni jsme naočkovaní, snad to bude běžet alespoň trochu podle plánu.

Před sezónou jsi prozradil, že s druhou ligou nemáš v podstatě žádné zkušenosti. Teď máš za sebou první půlrok, jaký byl?
Už jsem se v soutěži stihl rozkoukat, poznat, co obnáší. Jedeme víceméně podle plánu, i když dvě porážky samozřejmě mrzí. A možná ještě víc mrzí dvě domácí remízy. Prohrát jednou za čas, to se stane, asi nešlo čekat, že bychom to projeli bez prohry. Ale ty domácí zápasy jsme ztratili zbytečně vlastními chybami, to je možná ještě větší škoda. Poslední zápas na Dukle nám nesedl, přitom s tímto soupeřem se hrát dalo celkem v klidu. Když to srovnám třeba s Vlašimí nebo Spartou B, což byly složitější zápasy, ale dokázali jsme je zvládnout.

Oba zmínění soupeři mají hodně mladý kádr, je to aktuálně trend ve druhé lize?
Dříve to tak možná nebývalo, ale je to dané tím, že Sparta má pochopitelně kvalitní mladé kluky, Vlašim má zase k dispozici kmenové hráče Slavie. Vybavím si, jak jsme v Teplicích hráli proti jejich béčku přípravný zápas, prohráli jsme 0:5, úplně nás na umělce roznesli. Ti kluci umějí kopat, Vlašimi pomůžou a druhá liga je pro ně skvělá na rozehrání.

Zbrojovka oproti tomu nabízí mix mládí a zkušeností. Jak ti to v kabině sedí? Role jsou asi jasné, kromě gólů na vás starší padá i tmelení kolektivu, že?
To je všude podobné, starší to mají tak trochu na povel, kabinu hlídají. Osobně nemám problém s nikým, se staršími ani s mladšími. Mladí mají všechno před sebou, jsou hodně talentovaní, a když na sobě budou pořád pracovat, bude to dobré. Když budeme zápasy zvládat, vylétnou pak i ty individuality.

Takže nějaký generační rozdíl ještě nevnímáš?
Ne, to je zatím ještě v pohodě, ještě nejsem tak starý (smích). Většinou mám přehled, co se řeší a o čem je řeč.

Je výhodou, že máte v týmu více zkušených hráčů?
Určitě, je nás na to víc. Ať už Zavoš, Peter Štepanovský, který už má taky něco odehráno a je tu docela dlouho, přes třicet mají ještě Berky se Zipem.

Jak to máš aktuálně se zázemím? Dojíždíš, nebo je rodina s tebou v Brně?
Je to tak půl na půl. Část týdne jsem tady, párkrát jedu za nimi, oni zase za mnou. Malá chodí do školy, do první třídy, nechtěl jsem jí tahat jinam, protože se těšila se sousedy, že půjde s nimi do jedné třídy. Já jsem tady, oni v Praze, nějak to pytlíkujeme a dá se to zvládnout.

Bydlíte v novostavbě, že? Takže je to bez starostí?
Jo, mám barák u Zličína, kousek od metropole směr Plzeň. Máme tam dům a jsme tam šťastní. Starosti byly, když jsme stavěli, bylo jich dost. Ale už to máme nějak hotové. Když je člověk fotbalista, nemá víkendy, přijede třeba v neděli a nemůže ani posekat, protože vyhláška zakazuje práci (smích). Ale dá se to zvládnout a není to překážka.

Na nějaké koníčky ovšem asi místo nezbylo?
Když má člověk rodinu, nemá na jiné koníčky moc prostor, to je aktuálně i můj případ. Buď jsem tady, nebo s rodinou doma, na nic jiného mi čas nezbude. To až po kariéře.

Díky za rozhovor!