ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jakub Janetzký

B r n o - Součástí druhého letošního zápasového bulletinu byl rozhovor s hráčem, který otevřel gólový účet této sezóny. Záložník Jakub Janetzký hovořil o své kariéře, plánech i studiu na vysoké škole.

Ve druhém vydání letošního bulletinu se vám opět představí jedna z letních posil. Jakub Janetzký přišel do Zbrojovky ze Zlína, hned v prvním utkání se uvedl vítězným gólem na hřišti Jihlavy. V rozhovoru byla nicméně řeč o celé kariéře sedmadvacetiletého středopolaře, který kromě fotbalu stíhal i studium na vysoké škole.

Jakube, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem někdy ve čtyřech letech v rodných Stěbořicích. Strejda taky hrával fotbal a tak mě přivedl poprvé na trénink.

To je stejný strejda, po kterém máš číslo 68?
Ano, on ho měl, asi proto, že měl rád Jardu Jágra. A řekli jsme si, že si ho vezmu taky a budeme ho mít spolu. A vlastně pořád máme, protože pořád ještě chytá za jeden menší klub.

Pak jsi šel rovnou do Opavy?
Ještě předtím do Slavie Opava, kde si mě pak vyhlédl jeden z trenérů Slezského. To mi bylo asi dvanáct let a prošel jsem pak v Opavě prakticky všemi kategoriemi. Akorát debut v první lize jsem si odbyl v Jablonci (úsměv).

V Opavě se ti ale povedlo nasbírat jiné zážitky. Finále poháru, postup do ligy, mimo jiné i gól Zbrojovce.
Ano, tehdy jsme otočili zápas a vyhráli 2:1. Porazili jsme i Plzeň, Mladou Boleslav, Slovácko. A ve finále, kdy jsme si řekli, že je Zlín z těch soupeřů možná nejsnadnější, to paradoxně nevyšlo. Dostali jsme blbý gól a nedokázali reagovat. Kdyby nám před sezónou někdo řekl, že budeme jeden zápas od Evropy, brali bychom to jako sci-fi, nakonec to byla realita.

První sezónu v lize s Opavou si vybavíš?
Docela dobře, i proto, že jsme hráli tady v Brně (smích). Pak se nám tu i celkem dařilo. Akorát z té doby už teď v Opavě prakticky nikdo není, obměnilo se tam všechno, snad i paní, co pere dresy.

Jak se pak zrodil přesun do Zlína?
Když jsem se vracel do Opavy, bylo to už v rámci hostování z Jablonce. To pak skončilo a do Jablonce už jsem se vrátit nechtěl. Bylo to daleko, byl jsem mladý a bylo pro mě docela těžké být tak daleko od domova, navíc jsem ani nedostával moc šancí. Takže mě to tam nějak zvlášť nelákalo.

To už jako hráč, který měl poměrně dost zkušeností na postech v záložní řadě. Která pozice ti vlastně sedne nejvíc?
Můžu hrát osmičku, desítku, případně i šestku. V kariéře jsem hrával i stopera a beka, až v dorostu jsem se vlastně posunul do zálohy.

Ve Zlíně se nicméně na pohárovou účast navázat nepodařilo.
Spíš jsme se vlastně skoro pořád zachraňovali. Dost často na poslední chvíli, ale bylo jasné, že jednou to nevyjde, což se stalo.

I fanoušci Zbrojovky si asi pár těch zápasů vybaví, co ty?
V hlavě je samozřejmě mám. Naposledy, to už jsme ani nevěřili, jsme tu uhráli remízu. Dosty chytil několik šancí, hrozně nás podržel. Jednou předtím pak padl v závěru gól, ale VAR ho odvolal. To jsme se taky klepali až do konce.

V Brně se ti při debutu povedlo hned skórovat, ale měl jsi i další šance, že?
Prakticky v každém zápase se dostanu k nějaké střele zpoza šestnáctky. V Opavě jsem dal břevno, v Chrudimi jsem šanci měl, i teď naposledy v Táboře. Tam naštěstí mi nemuselo být líto, že to nevyšlo, protože jsme přece jen vyhráli.

Jak náročný zápas to byl?
Dost. Jednak bylo vedro, ale hlavně Táborsko především v oslabení stálo u šestnáctky, bylo těžké je dobývat. Naštěstí to vyšlo. Věděli jsme, že si nemůžeme dovolit chybovat, protože můžou utéct do brejku. Musíme na tom ještě pracovat, jak se do té šestnáctky dostat, protože nám to trochu skřípe. Doufám, že to bude lepší a lepší.

Ty máš spíš ofenzivnější role?
Většinou ano, záleží na přesném systému, jaký hrajeme, teď naposledy jsme hráli vlastně na dvě osmičky. Samozřejmě musím pracovat i dozadu.

Jaký byl návrat do druhé ligy, musel sis zase zvykat?
Některé stadiony jsem neznal, třeba v Chrudimi jsem asi nikdy nebyl. Ani Táborsko jsem si nevybavil. Soutěž je hodně vyrovnaná, soubojová, ale podle mého šla kvalita nahoru.

Jak těžké bylo hodit za hlavu zápas s Varnsdorfem?
Bylo to hrozné. Po zápase jsem se z toho těžko dostával, protože mě fakt strašně štvalo, co jsme tady předvedli. Ale pak jsem to nějak hodil za hlavu a jsem rád, že jsme to v Táboře zvládli.

Pomaličku už se blíží zápas se Zlínem, jak se těšíš?
Bude to asi jiné, než s Opavou, kde už fakt nikoho neznám. Ve Zlíně znám naopak skoro všechny. I když nejvíc jsem v kontaktu asi s Martinem Cedidlou, který taky odešel. Těším se, bude to zajímavý zápas.

Platí, že v Brně si zatím nejvíc rozumíš s Filipem Štěpánkem?
Přišli jsme stejně, oba se známe trochu ze Zlína, navíc jsme oba podobné typy. Teď spolu jezdíme každý den, on bydlí kousek od Zlína a já ve Zlíně. Takže se nabereme v Kroměříži a za hodinu a něco jsme v Brně.

Bydlení v Brně tedy zatím neřešíš?
Zatím není důvod. Dojíždění je snesitelné, dálnice je v pohodě, jen přímo v Brně je to někdy horší.

Znal jsi kromě Filipa ještě někoho, třeba z reprezentace?
Potkal jsem tam Grance, který byl ročník 98. Z Brna si vybavím třeba Jirku Flodera, ten už tu není. A z předchozích angažmá jsem znal třeba Luďka Pernicu nebo Romana Potočného.

V Jablonci jsi to vlastně měl s bydlením jak?
Tam se dojíždět nedalo (smích). Bydlel jsem v Liberci, jako většina kluků. Ale jak jsem říkal, nebyl jsem tam úplně šťastný.

Stihl jsi Brno nějak blíž poznat?
Jezdím v podstatě jen na tréninky a hned zpátky, ale na kafi už jsme byli. A Brno samozřejmě docela znám. Je to kousek od Zlína.

A tam už plánuješ zakotvit?
Je to možné. Vždycky jsem si říkal, že zůstanu celý život v Opavě, ale už jsem si ve Zlíně zvykl, líbí se mi tu a navíc jsem si tu našel přítelkyni. Takže je možné, že už zůstanu tady.

Máš mimo fotbal nějaký koníček?
S přítelkyní máme pejska, takže chodíme hodně s ním ven. Jinak sport, když je čas a chuť, vlastně jakýkoliv.

Přítelkyně a rodina tě na fotbale podpoří?
Přítelkyně se chystá teď, rodina žije na Opavsku, takže ti se byli podívat v Opavě.

Míval jsi nebo máš nějaký vzor?
Měl jsem vždycky rád Petra Čecha.

Gólmana?
Ano, já jsem odmalička chtěl chytat (smích). Pořád jsem lezl do brány, ale nevyšlo to. Ale u Petra se mi líbilo i to, jak se choval mimo fotbal, taky byl trochu introvert.

Kdyby vznikla nutnost, byl bys schopen nastoupit do brány?
Klidně bych se tam postavil.

Už tě napadlo, co bys rád dělal po kariéře? Třeba trenéřinu?
Myslím, že na to povahově úplně nejsem. Možná spíš nějaký kondičák, to by mě asi bavilo víc. Každopádně jsem si začal dělat školu, trenérství a sport. Jsem ve třeťáku, ale musel jsem to přerušit, protože jsem už moc nestíhal. K bakaláři mi tedy pořád chybí poslední krok.

Díky za rozhovor a ať se daří!