ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jakub Černín

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jakub Černín

B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Vyšehradem jste si tentokrát mohli přečíst i rozhovor s dvacetiletým stoperem Kubou Černínem. Jeho přepis vám jako obvykle nabízíme na webu.

Je jedním z nejmladších hráčů na soupisce – a zároveň také nejvyšší, do dvou metrů mu schází jediný centimetr. Stoper Jakub Černín působí ve Zbrojovce od svých třinácti let a po úspěšném hostování v Líšni se letos pere o místo v sestavě prvního mužstva. Zatím zasáhl do dvou utkání a proti Třinci vstřelil vyrovnávací gól, kromě toho nastoupil i v pohárové bitvě v Jablonci. Za „béčko“ pak odehrál osm utkání v divizi, opět s bilancí jedné vstřelené branky.

Kubo, v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
Poprvé jsem fotbal hrál u nás na vesnici, v Ladné u Břeclavi. Pak jsem přes Lednici a Břeclav přešel do Zbrojovky, kde jsme začínal ve třinácti letech pod trenéry Talafou a Janásem. To byl tuším rok 2012.

Vždycky jsi hrával v obraně?
Kdepak, odmalička jsem hrával v útoku, pak jsem postupně přecházel dozadu. Chvilku jsem hrál střed zálohy a tady jsem se stal obráncem. Ještě v devatenáctce jsem pak hrával znovu ve středu zálohy, konkrétně defenzivního záložníka.

Pomáhají ti návyky z útoku překonávat obrany soupeře? Přece jen gólů jsi za poslední roky pár dal. Nad všemi asi ční ten v Třinci, kterého jsi dosáhl jako defenzivní záložník.
Jeden čas mi tam v dorostu góly celkem padaly, je možné, že je to tím. Obecně tohle může být výhoda, třeba letos bych asi do zápasů nenaskočil, kdybych byl ryzí stoper bez zkušeností s jiným postem. Přece jen do obrany se v utkání tolik nesahá a takhle jsem si zahrál v Třinci, s Líšní a v poháru v Jablonci. Za to jsem rád.

Pomáhá ti navíc i tvoje výška. Vždycky jsi takhle vyčníval, nebo se jedná o raketový skok?
Co pamatuju, tak jsem vždycky býval o půl hlavy nebo o hlavu vyšší. Na dva metry jsem to pak dotáhl v dorostu a tím pádem už stejně jinde než na stoperu hrát asi ani nemůžu (smích).

Už jste stihli probrat optimální pozici i s novým trenérem Machálkem?
Co jsme se tak bavili, tak se mnou počítá primárně na pozici stopera.

Míval jsi nebo máš nějakého oblíbeného hráče, případně klub?
Býval to Zidane, ještě když hrával. To jsem byl v žácích. A pak John Terry, ten už vlastně taky nehraje. A oblíbený klub je Chelsea.

Podíváš se na fotbal i v době volna?
Jasně, kromě televize rád sleduju fotbal naživo. Když je čas, jezdíme se s taťkou dívat na staršího bráchu, který hraje za Lednici. Nebo třeba zajedu na devatenáctku podívat se na kluky, jak se jim daří.

Patříš do silného ročníku 99, máte o sobě přehled i teď, když se řada kluků rozlétla jinam? Laďa Krejčí je ve Spartě, Dominik Kříž hostuje v Příbrami…
Víme o sobě, napíšeme si. Když je třeba Laďa Krejčí v Brně, potkáme se, někam zajdeme. Křížek je v Příbrami, až jsem překvapený – v Líšni nehrával a tam hrává. Pár kluků nás zůstalo tady.

I ty máš za sebou hostování, a celkem úspěšné. V Líšni ses usadil v sestavě a byl z toho postup. Jak to zpětně hodnotíš?
Zatím to beru jako nejvydařenější etapu kariéry. Postup byl fajn, i když jsem to nemohl oslavit, protože jsme hned druhý den začínali přípravu ve Zbrojovce (smích). Párkrát jsem se na ně zašel podívat i letos, na Žižkov a ještě jeden dva zápasy.

Když jsme u toho Žižkova, přejděme ke Zbrojovce. Ta totiž právě tam přišla o sérii výher. Jak se takový zápas sleduje z lavičky?
Blbě, člověk by tam nejradši vletěl a zkusil pomoci. Musíme teď zase začít vyhrávat víckrát za sebou, jako před tím zápasem, a postupně se dotahovat.

Vletět do zápasu, to se ti povedlo v Třinci. Trenér Šustr tehdy s nadsázkou říkal, že do soubojů jdeš tak, že jej buď vyhraješ, nebo soupeř leží. Musíš se v tomhle ohledu trochu hlídat a dávat si pozor na karty?
Je pravda, že hodně karet jsem měl už v Líšni, kde ale nebyly za žluté karty stopky. Teď třeba v Třinci jsem se musel hlídat, protože jsem po deseti minutách na hřišti dostal žlutou. To už na to pak člověk musí myslet a nejde hrát úplně od podlahy.

Máš kromě fotbalu nějaký další koníček?
Můj jediný koníček je teď přítelkyně (úsměv). Sem tam odpočinek, televize, počítač. Když je volno, zajedu si domů, protože o víkendu se tam moc nedostanu. Jedeme třeba ven s áčkem, pak naskakuju za béčko a času moc není.

To dojíždíš každý den?
To ne, když nejedu dom, bydlím v TCM. Hromadnou dopravou je to na stadion tak čtyřicet minut. Určitě bych se někdy rád do Brna přestěhoval natrvalo, ale zatím je čas.

Co se týče tvojí výšky, míval jsi s ní někdy problém? Častým tématem v rozhovorech se Zdeno Chárou je třeba délka postelí v hotelech.
Zrovna tohle mě netrápí, protože já rád spím s nohama venku, tak může být postel klidně kratší. V dopravě je to taky celkem dobré, jen někdy v autobuse se na dlouhé cesty hůř skládám.

S kým si v kabině nejvíc rozumíš?
Nejvíc asi s Machecem (Marek Mach – pozn. red.), Tondou Růskem, Přichym, Sedlim a dalšími mladšími. Ale obecně s každým vyjdu.

V létě jsi nakoukl do národního týmu, jak se aktuálně vyvíjí tvoje situace ohledně reprezentace U20?
To je pořád otevřené, teď naposledy jsem byl mezi náhradníky. Všechno záleží na tom, jak se mi bude dařit a kolik toho odehraju.

Máš nějaký konkrétní fotbalový sen?
Dřív to byl takový dětský sen, hrát v Anglii první ligu. Čím jsem starší, tím víc poznávám, jak je těžké se posouvat dál. Aktuálně mám jako hlavní krátkodobý cíl hrát první ligu za Brno.

Co bys dle svého soudu potřeboval ve hře zlepšit?
Snažím se pracovat na rychlosti, koordinaci, hře levou nohou.

Kromě zápasů za první mužstvo jsi toho letos odkopal docela dost za rezervu, kde se vám teď celkem daří.
Vítězíme, ale béčko Jihlavy taky. Tak musíme čekat, až klopýtne, abychom se přiblížili kýženému prvnímu místu. Škoda, že kluci v prvním vzájemném utkání nezískali alespoň bod, bylo by to jiné. Poslední zápasy se nám celkem daří. Nikdy moc nevíme, co od soupeře čekat, většinou je to o prvním, druhém gólu. Pak jsou znechucení a dojdou jim síly.

Fanoušky asi nejvíc zaujal tvůj odvážný průnik proti Bystřici, po kterém padl úvodní gól utkání. Je to taktický prvek, nebo to v tu chvíli vyplynulo ze hry?
Vyplynulo to ze hry. Bláža mi dal balon a já si ho blbě zpracoval, naštěstí útočník nevystoupil optimálně a já jsem ho obešel. Pak už to šlo samo, Mira Kroutil to ještě vylepšil přihrávkou patičkou a byl z toho pěkný gól.

Díky za rozhovor!

další články

Program týmů Zbrojovky v týdnu od 18. do 24. března
Ostatní
18.03.2024 | Martin Lísal

Program týmů Zbrojovky v týdnu od 18. do 24. března

B r n o - V reprezentační přestávce má "áčko" volno, stejně tak i týmy U19 a U17. Béčko přivítá v...
U12: Zbrojováci přemohli Líšeň
Mládež
17.03.2024 | Martin Lísal

U12: Zbrojováci přemohli Líšeň

B r n o - Také mladší žáci kategorie U12 svůj vstup do finálové nadstavby zvládli na jedničku. V...
U13: Vysoká výhra s Líšní
Mládež
17.03.2024 | Martin Lísal

U13: Vysoká výhra s Líšní

B r n o - Mladší žáci Zbrojovky (U13) vstoupili do finálové nadstavby úspěšně. Na domácím hřišti...