ROZHOVOR Z PROGRAMU: Filip Večeřa

B r n o - Součástí sobotního zápasového bulletinu byl i rozhovor s Filipem Večeřou. Útočník, který v lednu oslavil osmnácté narozeniny, naskočil během letošní sezóny za dorost, béčko i první mužstvo. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme i na webu.

Pro dnešní rozhovor jsme vybrali jednoho z talentovaných hráčů ze zbrojovácké líhně. Filip Večeřa zahájil sezónu v týmu U19, svými góly se ale během podzimu prostřílel do kádru béčka a čím dál častěji se objevuje i na trénincích prvního mužstva. Za to dokonce na podzim nastoupil k pohárovému utkání v Opavě. Dnes se tedy Filip podrobněji představuje v následujícím rozhovoru.

Filipe, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem v rodných Vojkovicích, odkud jsem v roce 2013 šel do Brna. Tehdy mi bylo sedm let.

Jak si tě Brno vyhlédlo?
Hráli jsme tehdy proti Zbrojovce, proti klukům ročníku 2006. Mám dojem, že tam tehdy byli bratři Hložánkovi nebo Filip Hajnovič, pokud mám jmenovat některé z kluků ze současné Zbrojovky. Dal jsem asi pět gólů, dařilo se mi, tak si mě pozvali na trénink.

A dopadlo to zjevně dobře?
I na trénincích se mi dařilo, pak se z toho vyklubal střídavý start a posléze přestup. A od té doby jsem ve Zbrojovce.

Býval jsi vždycky v útoku?
Právě že ne. Ze začátku jsem v útoku hrál, potom jsem nastupoval ve středu zálohy a v přípravkách i na stoperu. Pak jsem ale jeden zápas šel na hrot, dal jsem asi pět branek a od té doby jsem tam zůstal.

Góly tě v posledních letech provází opravdu hodně. Kdy jsi začal přeskakovat kategorie?
V dorostu, kdy jsem ze sedmnáctky začínal občas naskakovat za tým U19.

Je z prvních spoluhráčů ještě někdo ve Zbrojovce?
Pár kluků, vesměs v dorostech. V béčku je se mnou Filip Hajnovič, ale aktuálně je zraněný.

Letos jsi stihl nastoupit za tři týmy, je ještě šance, že bys třeba vypomohl dorostu?
Na jaře jsem odehrál jeden zápas a je možné, že ještě do nějakých dalších naskočím. Vždy to záleží na domluvě. Kluci jsou teď druzí, ale s docela velkou ztrátou na Spartu, zatímco béčko pořád hraje o hodně.

V sázce je třetí liga, pravda. Poslední zápasy vám vyšly odlišně, nejprve se vrátíme k Lanžhotu. Velká euforie?
Jeden z nejlepších pocitů, co jsem zatím ve fotbale zažil, velká radost celého týmu. Byl to hodně těžký a kvalitní zápas, soupeř má řadu zkušených hráčů. O to cennější to bylo.

S Velkým Meziříčím to bohužel nevyšlo, byl to takový ten klasický zápas blbec, kdy vám tam nespadne zkrátka nic?
Nějak tak bych to zhodnotil taky. Měli jsme dost šancí, ale neproměnili jsme žádnou a soupeř nás asi z jediné potrestal. Už jsme pak nestihli reagovat. Náskok ale pořád máme, teď bude potřeba se zase vrátit na vítěznou vlnu.

Jak náročné pro tebe ty divizní zápasy jsou?
Je to hodně o síle, velká škola. Tu sílu pořád potřebuju nabrat, hlavně do soubojů. Naopak můžu využívat chytrost a rychlost.

Góly zatím spíše chystáš?
Je to tak, pár nahrávek už mám, ale na trefu čekám. Doufám, že se dočkám co nejdříve.

Z béčka si občas odskočíš i do prvního mužstva, za které jsi naskočil už i v poháru. Jaká to byla zkušenost?
Hodně cenná. Tempo bylo naprosto jiné, než třeba v dorostu. Šel jsem na hřiště za stavu 1:3, dali jsme gól, ale srovnat už jsme nestihli. Teď chodím s áčkem, když je potřeba, zhruba dvakrát do týdne. Budu rád, když se dočkám i ligového debutu, je to jeden z mých nejbližších cílů. Tím dalším je postup do MSFL. Už tak je to nicméně jedna ze sezón, na kterou určitě budu vzpomínat, vždyť na jejím začátku jsem bojoval o pozici v U19 a teď jsem v béčku se zkušenostmi z áčka.

V béčku také poprvé zažíváš, jaké je nastupovat po boku hrajícího trenéra, tuto roli plní Peter Štepanovský. Jaké to je?
Šeďo je pro nás hodně důležitý. Je s ním sranda, ale když něco řekne, tak to platí. Spíš ho beru jako trenéra, který nám hodně pomáhá. Když nehrál, bylo to docela znát, jeho zkušenosti a koučink nám chyběly.

Máš nějaký svůj typický gól?
Vůbec, každý je jiný. Někdy hlavou, jindy pravou nohou, levou. Od všeho něco.

Jezdí se za tebou dívat rodiče?
Často, jezdí na domácí zápasy. A třeba v dorostu, když jsme hráli v Liberci nebo Plzni, byli taky. Je to většinou o víkendu, tak to jde.

Jinak z Vojkovic stále dojíždíš?
Ano, zabere mi to zhruba hodinu. Vlakem na nádraží a pak šalinou nebo trolejbusem. Ve vlaku se buď učím, nebo poslouchám hudbu, takže to není promrhaný čas. Výhledově bych si samozřejmě chtěl najít svoje bydlení, ale zatím jsem nad tím podrobněji nepřemýšlel.

Co škola, je to náročné skloubit s fotbalem? Když jsme se bavili naposledy, bylo zrovna pololetí.
Teď je to klidnější, jsou maturity, přijímačky. A já maturuju až za rok, takže zatím je to volnější. Když jdu třeba s áčkem, tak školu samozřejmě nestíhám, ale není problém se domluvit.

Mimo fotbal a školu máš nějaký další koníček?
Hodně času trávím s přítelkyní. Jinak toho volna ani moc nemám, pokud ano, tak se většinou učím, nebo sleduju filmy a seriály.

Máš nějaký fotbalový vzor?
Mám oblíbený tým, tím je Arsenal. Aktuálně mám rád třeba Trossarda. Vím, že Arsenal vyhrál poslední titul, když jsem ještě nebyl na světě, letos je pořád šance, tak držím palce.

Arsenal, Zbrojovka – týmy se slavnou historií. Zajímají tě i takové věci?
Celkem se o to zajímám, snažím se nějaký přehled mít. Takže vím, kdy Zbrojovka vznikla a že má jeden titul.

S kým si v kabině nejlépe rozumíš?
V áčku samozřejmě s mladými, ať už je to Hloža, Čenda Toman nebo Hamzič. Hodně času trávím s Peterem Juritkou, s tím máme podobné, že pendlujeme mezi áčkem a béčkem. A v béčku pak taky s kluky z dorostu, teď tam přibyl nově Dany Polák.

Díky za rozhovor a ať se daří!