ROZHOVOR Z PROGRAMU: Filip Souček

B r n o - Součástí zápasového bulletinu byl při sobotním duelu se Spartou rozhovor s Filipem Součkem, který je v Brně na hostování právě ze Sparty. Přepis rozhovoru si nyní můžete přečíst na webu!

Pro rozhovor do dnešního vydání bulletinu jsme si vybrali hráče, který do Brna ze Sparty přišel. A zatím se jedná o povedené hostování – Filip Souček naskočil po svém příchodu do všech duelů v základní sestavě, proti Mladé Boleslavi vstřelil gól. S ohledem na dohodu klubů v dnešním duelu nenastoupí, i tak ale bylo o čem hovořit!

Filipe, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
K fotbalu mě přivedl taťka, který chytal divizi v nedalekých Kravařích. Jezdil jsem s ním z rodných Štěpánovic a chodil na tréninky, od nějakých čtyř nebo pěti let. Dokonce jsem v prvních letech nastupoval i v bráně, až v devíti jsem se posunul do pole (úsměv). Hrával jsem spíš na kraji nebo v útoku, až později na velkém hřišti jsem se posunul do středu. Ještě v dorostu jsem hrál i stopera, ale tím, že jsem byl v kategorii U17 nejmenší, to bylo těžší. Ale soubojově mi to hodně dalo.

Takže kdyby přišel trenér s tím, že je potřeba zaskočit na stoperu, zvládl bys to?
Myslím, že bych věděl, co a jak, asi bych s tím neměl problém.

Vraťme se k mládeži. Po Kravařích následovala Opava?
Mezitím byl ještě pár let Hlučín, asi v jedenácti jsem se pak přesunul do Opavy, kde jsem postupně prošel všemi kategoriemi až do prvního mužstva, chodil jsem tu i do školy.

A k ligovému debutu.
Ano, to byl zápas proti Dukle. Naskočil jsem na pět minut, tím zápasem jsme se zachránili v lize. Pak jsme jeli na Bohemku, to už jsme byli v klidu. A připsal jsem si hned druhý start.

To už po tobě pokukovaly větší kluby. Co rozhodlo pro Spartu?
Ve hře bylo víc variant, ale když se ozvala Sparta, neváhal jsem. Konzultoval jsem to i s Pavlem Zavadilem, který ve Spartě hrával a byl tehdy v Opavě. I on mi říkal, že nemám váhat, že je to sice možná brzy, ale může mi to hodně dát. Věřil, že se můžu chytit. Taky jsem tam dva roky zůstal, ale teď jsem tady a chci pomoci Brnu.

Ve Zbrojovce jste se s Pavlem Zavadilem těsně minuli. On sám kdysi prohlásil, že tlak ve Spartě je na tuzemské poměry obrovský, platí to stále?
Myslím, že ano. Nevím samozřejmě, jaké to bylo v době, kdy tam Pavel hrál, tehdy se hrála Liga mistrů.

V kariéře máš na kontě i pár zápasů v evropských pohárech, považuješ to za dosavadní vrchol toho, co se ti povedlo v klubovém fotbale dosáhnout?
Měl jsem to štěstí, že když se hrály poháry a byl jsem zrovna zdravý, vždycky jsem hrál. První rok jsem vynechal kvůli covidu tři zápasy, ale proti AC Milán a Lille jsem hrál celý zápas a s Celtikem jsem střídal. Rok poté jsem nastoupil v Kodani, pak přišlo zranění a po uzdravení jsem zase nastoupil proti Kodani doma, zase celý zápas. To jsou ty největší zkušenosti, co ve fotbale můžou být.

Ve Spartě už před tvým příchodem působil Ladislav Krejčí, máte k sobě s ohledem na věk blízko? I když postově jste tak trochu konkurenti?
Tím, že jsme hráli většinou na dva středové hráče, jsme spolu něco odehráli. On pak zaskakoval i na stoperu. Ve Spartě jsem si rozuměl se všemi, ale samozřejmě my mladší, ať už Krejda, Matěj Polidar nebo Adam Karabec a další, jsme k sobě měli blízko. S Laďou jsem pak probíral i hostování v Brně, ptal jsem se ho, co a jak.

Jak ti sedí brněnská parta? Máš v ní k někomu blíž?
Zní to jako klišé, ale opravdu je výborná. Věkově si jsme nejbližší s Endlíkem, se Ševou, s tím jsem byl na repre. Z dalších kluků to je třeba Matěj Hrabina, Šimi a další.

Padají nějaké vtípky na účet toho, odkud jsi do Brna přišel?
Vždycky se něco najde, ale je to v dobrém, popichování, které patří k fotbalovému životu. Je to jiné taky tím, že jsem se v Praze nenarodil.

Překvapilo tě, jak rychle jsi zapadl do týmu?
Když jsem přicházel, byl jsem plný očekávání a zjistil jsem, že jádro týmu je dlouho pospolu a parta je super. Problém žádný, všichni si rozumí a přenášelo se to i na hřiště. To je nejdůležitější, aby tým táhl za jeden provaz. To, že hraju, je bonus, každý chce hrát co nejvíc, i proto jsem do Brna šel.

Možná je výhodou i to, že konkurence na tvém postu není tak velká, jako třeba u krajních obránců?
Může být. Ani já nejsem typická šestka, hrajeme vedle sebe s Texlíkem a někdy se nám stane, že oba opustíme prostor, táhne nás to dopředu a chybíme tam, kde máme být. To se stalo například teď v Jablonci. Je to o naší zodpovědnosti, musíme to hlídat.

Jsi součástí mládežnických reprezentací, nemůžu se nezeptat na aktuální postup na EURO. Je to největší úspěch v kariéře?
Nejsem součástí reprezentace úplně dlouho, až teď v posledních letech. Nebývá to úplně obvyklé, poprvé jsem nakoukl do jednadvacítky ještě pod trenérem Krejčím s ročníkem 98. Co se týče EURA, zase tolik jsem toho neodehrál, ale úspěch to samozřejmě je. Nebylo snadné se tam dostat. Do pár zápasů jsem nastoupil, teď je na nás, jak se nachystáme, jaký složíme tým. Doufám, že budeme v dobré formě, tím týmovým duchem jsme schopní to EURO zvládnout a postoupit třeba ze skupiny.

Zatím nevíte, jaký bude los. Nastoupil bys raději v Rumunsku, nebo Gruzii?
Spíše v Gruzii, protože tam se člověk nepodívá tak často, je to dál.

S jakými pokyny jsi do závěru baráže proti Islandu šel?
Šel jsem na minutku na dvě, šlo o to ubránit výsledek, což se nám povedlo díky Kovymu. Stál tam, kde měl, a parádně to vyrazil na roh, což nás zachránil. Štěstí k tomu patří. V prvním utkání jsem hrál o něco delší úsek.

Jaké to na Islandu bylo?
Počasí bylo takové klasické, pršelo, foukalo, sluníčko za ty dva dny nevylezlo. Hráli jsme na umělce, ale dalo se to zvládnout. Zatím to byla asi nejexotičtější destinace, kam jsem se s fotbalem dostal, normálně bych se tam asi jen tak nepodíval.

Na dovolenou bys tam nejel?
Popravdě od doby, kdy jsem nakoukl do ligy, mi to na nějaké delší volno nikdy nevyšlo. Sezóny byly kvůli covidu atypické, navíc v létě jsem trávil čas v reprezentaci. Uvidíme, zda se v zimě povede v klidu na pár dní někam odletět.

Jak trávíš volný čas mimo fotbal?
Rád si zahraju třeba tenis, i když v Brně jsem se k tomu zatím nedostal.

Kde máš vlastně aktuálně zázemí?
Mám byt v Praze, v Brně bývám na hotelu, rodina pak je v Opavě. Takže poměrně cestuju (úsměv).

Jezdí tě známí a příbuzní podporovat?
Pokud to jde, tak na zápasy vyrazí. Je trochu škoda, že se aktuálně liga nehraje v Opavě, zázemím a fanoušky by si to město možná zasloužilo a asi bych tam tu podporu měl největší, ale nedá se nic dělat.

Míval jsi nebo máš nějaký fotbalový vzor?
Tady bych asi jmenoval Kroose z Realu Madrid.

Díky za rozhovor a ať se daří!