ROZHOVOR Z PROGRAMU: Filip Mucha

B r n o - Součástí zápasového bulletinu byl v sobotu i rozhovor s brankářem Filipem Muchou. Jeho přepis už tradičně najdete i na webu.

Pro rozhovor do dnešního zápasového bulletinu jsme vybrali čtvrtou z letních nových tváří, tu nejzkušenější. Dvaatřicetiletý gólman Filip Mucha přišel do Zbrojovky z Teplic, na jaře chytal v rámci hostování za Prostějov. V letošní sezóně zatím odchytal tři ligové a jeden pohárový zápas. V rozhovoru vzpomíná i na některé vydařené mače, které proti našemu klubu zažil.

Filipe, kdy a jak jsi začínal s fotbalem?
V pěti, šesti letech. Taťka hrával tou dobou v Olomouci, takže tím to bylo dané.

Byl to poctivý střeďák, jak se stalo, že se tvým pracovištěm stala branka?
Popravdě sám nevím, ale mám dojem, že odmalička jsem se do brány cpal. Většina gólmanů začínala v poli a dostali se tam nějak postupně, já jsem ale odjakživa chtěl jenom chytat. V poli jsem tím pádem vůbec nehrál.

Taťkovi to nevadilo?
Vůbec, neřešil to. Byl asi hlavně rád, že hraju a že mě to baví.

Jak náročné to rodiče měli? Syn fotbalista, dcera tenistka…
Jako malého vás rodiče samozřejmě vozí na turnaje a zápasy, takže to měli složité. Ale se ségrou to bylo ještě o dost náročnější. Přece jen ve fotbale ti hodně pomůže klub, který se pak v pokročilejším věku o spoustu věcí postará. V tenise je to jiné, tam hraje každý na sebe a ta podpora je důležitější, navíc se jezdí dál.

Jak se tedy vyvíjela tvoje kariéra?
Tyjo, to bude dlouhé (smích). Nejdřív Sigma, pak jsem šel do HFK Olomouc, kde jsem poprvé přičichl k dospělému fotbalu. Hrál jsem nižší soutěže, třetí ligu a podobně. Potom přišel Prostějov, z něj jsem šel do Teplic a poprvé si zachytal ligu, znovu Prostějov a teď tedy Brno.

Jaké zápasy proti Zbrojovce si vybavíš?
První asi ten pohárový v Holici, kdy jsme vás vyřadili (smích). Vyhráli jsme tehdy 2:1. V předloňské sezóně dvě ligové remízy za Teplice, v Brně a v Teplicích. A pak ještě pohárová, kdy jste postoupili po prodloužení. A na jaře výhra s Prostějovem v Brně s chycenou penaltou. Ještě předtím jsme vyhráli jeden ligový zápas doma. Dá se tím pádem říct, že mám na Brno docela dobré vzpomínky. Celkem se mi dařilo.

Ligový debut přišel poměrně pozdě, je to dáno i tím, že gólmanům to zrání trvá déle?
Asi to nějakou roli hrát bude. Samozřejmě jsou tací, kteří se do toho dostanou rychle, ale to nebyl můj případ. Když jsem byl mladší, nebyl jsem asi tak připravený, abych do toho nějak vletěl, neměl jsem asi ani sílu.

Nakonec ale odměna v podobě ligových startů přišla. Řadíš to v kariéře nejvýš?
Rozhodně, byl to velký zážitek. Zachytal jsem si na Spartě, na Slavii i v Plzni, před velkými návštěvami. I když ne všechno dopadlo ideálně pro nás, tak tohle stálo za to. V Plzni jsme ale uhráli bod, který nám zaručil nasazení do skupiny o záchranu a tím nám dost pomohl.

Bylo těžké se dostat do brány přes teplickou ikonu Grigara?
To ano. Na nějakou dobu se mi to povedlo, pak jsem zase nechytal a usoudil jsem, že bych měl zkusit změnu. Proto jsem se pak rozhodl vrátit se do Prostějova, ale na Teplice mám super vzpomínky.

K Prostějovu máš hodně blízko, že?
Z Prostějova jsou oba rodiče, mám tu vlastně celou rodinu. A na klub taky vzpomínám rád, dostali mě do ligy a po návratu to také bylo dobré období. Zachránili jsme se v soutěži, přestože situace byla hodně složitá, moc lidí nám nevěřilo a navíc jsme hráli v Holici, takže de facto celou sezónu venku. Ale i díky té výhře tady jsme to nakonec zvládli. Přišel jsem vlastně těsně před startem jara, ale povedlo se nám to.

Nicméně se nadále považuješ spíš za Olomoučáka?
Určitě. Jak jsem říkal, v Prostějově mám rodinu, chytal jsem tu, ale nikdy jsem tu nebydlel, i když dost lidí má pocit, že ano (smích). I v kabině si to občas kluci myslí.

Mrzí tě, že byl zápas v Prostějově odložen?
Samozřejmě jsem se těšil, navíc na nový stadion, na lidi, ale na druhou stranu je asi dobře, že se to odložilo. S fotbalem by to nemělo moc společného, moc lidí by ani nedošlo, spousta jich měla myšlenky jinde. Měla to být zároveň oslava výročí, to by tím asi taky utrpělo. Takhle je to asi lepší.

Na kontě máš tím pádem zatím tři zápasy v lize, jeden v poháru. Jak zatím hodnotíš brněnské angažmá?
Asi jsme všichni čekali víc bodů. Čelo se nám vzdaluje. Hra se zlepšovala, ale radši bychom to asi vyměnili za body, poslední dva zápasy jsme ztratili dost smolně. Mohli jsme je vyhrát, mít o pár bodů víc, místo toho jsme dva body od posledního. I takové zápasy se dějí, ale je to pořád vyrovnané a když se včas začneme zvedat, ještě se to dá zachránit.

V obou posledních zápasech měl více práce tvůj protějšek, je třeba náročné udržet koncentraci, když se hra odehrává na druhé straně?
Tím, jakým stylem hrajeme, se ani my nenudíme. Jsme pořád ve střehu, hodně ve hře, hrajeme nohama. Nesmíme chybovat, takže s koncentrací není problém.

Máš mimo fotbal nějaký jiný koníček?
Koníčků mám spoustu, všeobecně asi hlavně sport, nejvíc nejspíš tenis.

Máš k němu vlohy jako sestra?
To ani nevím, asi bych možná měl mít (smích). Chodíme si zahrát s tátou, to tak asi mimo fotbal nejvíc. Jinak se nebráním čemukoliv.

A zvládáš tenis i pasivně, třeba jako rodinný support?
Když to jde, tak ano. To letní pauzy nám většinou vyjde French Open. Byl jsem i ve Wimbledonu, ale to už je dost roků. Pár dalších turnajů jsem taky navštívil, když nám to třeba vyšlo do nějaké pauzy.

A co taťka? Mrzí tě, že jste se v Brně minuli? Nebo by to naopak pro vás oba bylo těžké?
Sám nevím, nezažil jsem to. Když tedy nepočítám dětství, kdy jsme byli prcci na Sigmě. Proti sobě jsme nastoupili, to ano. Zkrátka to tak vyšlo. Vím, že nějaké oťukávání proběhlo už v lednu, nakonec jsem došel až v létě a o dva měsíce jsme se minuli.

Jak to máš s dojížděním, dá se to zvládat?
Jak kdy, ale většinou ano. I proto jsem Brno zvolil, chtěl jsem už zůstat doma. Poslední dva roky jsem byl dost daleko, Brno je v tomto ideální. V Olomouci mám zázemí, přišlo mi to výhodné.

Míval jsi nějaká vzor?
To snad ani ne. Samozřejmě jsem jako každý sledoval gólmany, klasicky Petra Čecha a podobně, ale že bych k někomu vzhlížel, to ne.

Co Martin Vaniak, někdejší nejen olomoucký fantom?
Tak toho znám odmalička, zažil jsem ho, vlastně jsme doteď kamarádi. Dokonce mě i trénoval v Holici.

V Brně jsi někoho z předcházejících angažmá znal?
Hlavně jako protihráče, jinak asi ne. Když tak nad tím přemýšlím, se všemi jsem se nějak minul. S Řezňou v Teplicích, s dalšími třeba různě v mládeži. V Teplicích byli kluci z Brna, ať už Lukáš Mareček, Lojzík Hyčka, Dan Fila. Ale ze současného kádru jsem nepotkal asi nikoho.

Co čekáš od zápasu s Líšní?
Podobné zápasy jsou těžké, ale to asi všechny v soutěži, která je hodně bojovná a vyrovnaná. Co vím, má se vrátit kotel, na to se moc těšíme. Věříme, že nám to pomůže a do té reprepauzy uděláme co nejvíc bodů, abychom se zkusili dotáhnout na vršek. Nějaká série by nám pomohla.

Díky za rozhovor a ať se daří!