ROZHOVOR Z PROGRAMU: David Krška

B r n o - Součástí zápasového bulletinu pro utkání s Líšní byl i rozhovor s Davidem Krškou, který právě v Líšni poslední tři roky působil. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Pro dnešní duel s Líšní jsme snad ani nemohli vybrat na rozhovor někoho jiného. Záložník David Krška tu strávil poslední tři roky a létě přišel do Zbrojovky právě z Líšně. Uzavřel se tím pomyslný kruh, protože čtyřiadvacetiletý odchovanec našeho klubu strávil ve Zbrojovce drtivou většinu kariéry. Nejen o tom ovšem pojednávají následující řádky.

Davide, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem ve čtyřech letech. A měl jsem to štěstí, že můj první trénink proběhl v rámci náboru na lužáneckém stadionu. Od té doby až do juniorky jsem byl ve Zbrojovce.

Dokázal bys jmenovat trenéra, který tě v mládeži nejvíc ovlivnil?
Zažil jsem jich hodně. Trénoval mě pan Kučera, pan Vlach, pan Pecha a další, nerad bych na někoho zapomněl. V dorostu jsem hrál pod panem Wagnerem a v juniorce pak pod panem Dostálkem.

Na jakých pozicích jsi v mládeži hrával?
Celou dobu, co si pamatuju, vždycky středního záložníka. Možná v začátcích ne, ale většinou jsem se motal někde uprostřed.

Z juniorky jsi zamířil do Kroměříže, měl jsi tehdy více nabídek?
Strávil jsem tam zhruba tři roky. Poté jsem měl několik možností, řešila se Líšeň, to ale ještě nedopadlo a pak přišla nabídka jít do Kroměříže. To byl můj první kontakt s dospělým fotbalem.

V Kroměříži hrávalo více hráčů, kteří prošli Zbrojovkou, potkal jsi se s někým?
Pokud se nepletu, tehdy ne. Jen devatenáctku trénoval pan Maléř.

A po kroměřížské epizodě přišlo vydařené spojení s Líšní.
V Kroměříži… Ne že by to nevyšlo, ale nechytil jsem se ideálně, ani s trenérem nevzniklo nějaké dobré pouto. V zimě jsem zavolal do Líšně a byli rádi, taky na tom v tu dobu nebyli nejlépe. Dopadlo to dobře a vydržel jsem tam do letošního léta. To mi vyhovovalo, žiju v Drnovicích na Blanensku a tak jsem byl v podstatě doma.

A tím pádem jsi mohl pomáhat taťkovi s ruční výrobou dýmek, což bylo v nedávných dnech často skloňované téma. Jak jsi na tom teď?
Pořád pomáhám, ale času není vždycky tolik. Záleží na programu, život fotbalisty naštěstí umožňuje i takové aktivity. Když je čas a nejsou třeba dva tréninky, rád pomůžu.

Jak jsi do tajemství výroby pronikal? Jsi samouk?
Naučil jsem se všechno postupně. To, co mi táta ukázal, jsem zkusil a postupně do toho pronikal. Pomáhám s tím, teď plácnu, zhruba pátým rokem a za tu dobu se to člověk naučí.

Jak dlouho trvá výroba jednoho kusu? A z čeho se vlastně vyrábí?
Je to různé a nedá se to asi takhle přesně určit. U jedné dýmky čekáte na to, až zaschne barva, moření a další věci. Teoreticky, kdyby se nemuselo čekat, to můžete mít hotové během sedmi, osmi hodin. Nic není strojové, každá dýmka je vlastně unikát, originální kus. Vyrábí se z italského brieru.

Taťka to má jako koníček, nebo hlavní zaměstnání?
Jo, živí ho jen tohle, dělá to na živnost. Máme tak rodinný podnik přímo doma.

A je součástí i rodinná prodejna?
To ne, prodeje řešíme spíše přes známosti a přes internetové obchody, do kterých zboží dodáváme. Jsou samozřejmě i kamenné, ale doba je taková, že internet je na prvním místě.

Zpět k fotbalu. Čeká vás zápas s Líšní a asi se nemusíme bavit o tom, jestli to pro tebe bude nějak speciální zápas.
Znám tam v podstatě všechny a je jasné, že to bude specifické, hodně o psychice. Na druhou stranu se snažím si to tak nebrat, protože je to pořád zápas o tři body a já su hlavně rád, že u toho můžu být.

A zahrát si po boku Ondřeje Vaňka. Před pár měsíci by tě asi něco takového nenapadlo, že?
Takové věci člověka nenapadají (úsměv). Ale je to příjemný příběh, to nebudu lhát. Táta mi vypráví, že když jsem jako malý trénoval na umělce za Boby, Ondra chodil trénovat s námi. Teď jsme v jednom týmu. Ondrův příchod zvedne naši kvalitu a konkurenci, což je potřeba, aby se hráči dál zlepšovali. Jsme ale v první řadě parta, takže konkurenci nemůžeme brát negativně. Když jeden hraje a druhý ne, musí ten druhý udělat na tréninku vše pro to, aby ten, kdo zrovna hraje, byl co nejlépe nachystaný.

Adaptace ve Zbrojovce v tvém případě proběhla poměrně rychle. Hráváš, kopeš standardky. Troufneš si případně i na přímé kopy?
Troufnu si na cokoliv. V týmu máme kluky, co mají něco za sebou a umí to zahrát, já su tady nový a respektuju to. Když mě k tomu někdo pustí, tak jdu a snažím se zahrát situaci, jak nejlépe umím. Žádná věda to není, jsou jen dvě varianty. Buď to trefíte, nebo ne (úsměv).

Když zůstaneme u standardek, jedna z nich přinesla rozhodující gól proti Vítkovicím. Je to v podání Zbrojovky silná zbraň?
Může to být zbraň, máme v týmu vysoké kluky, obránci už letos pár gólů dali. Na tréninku se tomu věnujeme, ale když to jdete kopnout, musíte se stejně rozhodnout během pár vteřin. A vždycky v tom hraje roli více faktorů, protože při tréninku můžete zkoušet cokoliv, ale v zápase samotném jsou ty situace vždy unikátní.

Máte za sebou reprezentační přestávku, přišla k chuti i s ohledem na určitou únavu, hlavně psychickou? Přece jen tým je pod tlakem v podstatě od začátku jara.
Věřím, že nám pomohla, přišla vhod. Odpočinuli jsme si od fotbalu, vypli trochu hlavy a zároveň potrénovali. Když hlava vypustí na nějaký čas stres, pomůže to.

Zkusili jste si i paintball, jak ti to šlo?
Nejsu žádný ostrostřelec, ale nějak jsem se s tím popasoval. Šlo hlavně o tu srandu, a taky o týmovou práci.

Registruješ o zápas s Líšní mezi známými zvýšený zájem? A kdo dorazí?
Táta jezdí skoro na každý zápas, když může a má čas, takže ten určitě nevynechá. Zájem docela je, spousta lidí mi píše, takže udělám vše pro to, abych jim nějak vyhověl.

Komu budou známí fandit?
Doufám, že přijdou hlavně na fotbal. Hodně lidí to má tak, že jim jsou sympatické oba týmy. Pořád říkám, že by byla škoda to dělit na dva kluby v jednom městě, jako je to třeba v Praze. Tohle je unikátní věc a lidi by to tak měli brát. Zbrojovka má nějaký cíl, Líšeň zase jiný a věřím, že to bude hlavně zajímavá podívaná.

Líšni se start sezóny vyvedl parádně, trápí i největší favority. Jaký recept by na ně mohl platit?
Kluci mají zažitý způsob hry. I když se kádr obměnil, tak noví hráči se adaptovali dobře. Do všeho jdou naplno a je těžké na to najít protizbraň, jak se ukazuje. Nemůžeme předvídat, co přesně budou hrát, i když nějaké tipy a odhady samozřejmě jsou. Musíme se hlavně držet toho, co hrajeme my, jet na sto procent a půjde to.

Díky za rozhovor!