ROZHOVOR Z PROGRAMU: David Jambor

B r n o - Ve Zbrojovce je od svých tří let, v letošní sezóně se dočkal premiéry v nejvyšší soutěži. Na stránkách zápasového bulletinu jste si o víkendu mohli přečíst i rozhovor s osmnáctiletým Davidem Jamborem, jeho přepis vám nyní nabízíme na webu.

Hostem dnešního rozhovoru je osmý nejmladší hráč letošního ročníku FORTUNA:LIGY a odchovanec Zbrojovky v tom pravém slova smyslu. Součástí našeho klubu je bez přestávky od tří let. Dnes se vám představí osmnáctiletý záložník David Jambor, který si letos připsal prvních pět startů v nejvyšší soutěži.

Davide, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem jako hodně malý, ve třech letech. A rovnou ve Zbrojovce. Šel jsem tehdy s bráchou, který byl starší, tomu bylo sedm. Oba jsme tak ve Zbrojovce byli od samého začátku.

Kdo byl tvůj první trenér?
Byl to pan Vladimír Chaloupka, který mne pak trénoval po celou dobu přípravky. Odmalička jsem hrál se staršími kluky, a to mi vydrželo vlastně doposud.

Se silným ročníkem 2002.
Přesně tak. Bylo to super, vůbec si nestěžuju. Měli jsme skvělou partu, s některými kluky jsme teď v širším kádru áčka. S Danem Filou, Ibim Aldinem, pak k nám přišel Endlík.

Jak se vyvíjel a vyvíjí tvůj herní post?
Začínal jsem na pravém křídle, postupně jsem se dostal do středu zálohy. A teď už se ideálně vidím právě na té pozici šestky, tam jsem se našel a rád bych tam i zůstal.

Míval jsi v dětství nějaké vzory? Musím říct, že mi přišel hodně zajímavý tvůj výběr Dream Teamu, vesměs šlo o hodně zkušené hráče.
Zatímco všichni většinou volí Ronalda nebo Messiho, já jsem to měl jinak. Hledal jsem si spíš hráče typologicky podobné, nebo na stejném postu, byť by byli třeba už starší. Proto Gattusso, dál by to byl třeba Roy Keane. A když jsem se jako malý chodil dívat na Zbrojovku, tak by to byl ještě Pavel Zavadil, toho bych do výběru zařadil taky.

A brazilský Ronaldo? Když končil kariéru, bylo ti sedm let.
Aktivně už si ho opravdu tolik nepamatuju, ale naštěstí je dnes možnost si starší zápasy dohledat, na YouTube je toho spousta. Všechno si můžu pustit, navíc jsem toho o něm i dost přečetl. Myslím, že není lepší útočník, než byl on v plné formě.

Z tvých odpovědí mi přijde, že se o fotbal docela zajímáš.
Obecně, když si o tom chceš něco hledat, najdeš toho celkem dost. Baví mě to, rád se dívám na stará videa nebo si něco čtu o historii a o hráčích, které jsem nezažil. Když byla koronapauza, dávali na ČT staré turnaje, na to jsem se díval rád.

Třeba světový šampionát v roce 1990?
Třeba, to mě hodně bavilo. Dnes už to člověku přijde skoro až úsměvné, brankáři chytali malé domů, dva body za výhru, i třeba ta úroveň přenosů. Je to hezká nostalgie.

Vraťme se do současnosti. Tobě se povedlo projít až do dorostu a v podstatě přeskočit béčko. Jak vnímáš letošní sezónu?
Jako jednu ze zásadních. Nastoupil jsem do přípravy s áčkem a na podzim jsem naskočil do ligy. Za to jsem moc rád, je to takový první krok v kariéře. A jsem vděčný, že se mi to povedlo tady v Brně, kde jsem vyrostl a kde to miluju, odmalička jsem fanoušek. Je pravda, že i díky covidu jsem béčko vynechal, stihl jsem jen dorost, kde bych vlastně měl ještě letos být.

Jak je to v kabině, přece jen vás mladých je tam docela hodně, netvoříte uzavřenou komunitu?
Striktně to není oddělené, kluci nás vzali, kabina je v pohodě. Samozřejmě když se bavíme, tak častěji s těmi, co mi jsou věkově blíž. I proto, že se známe už opravdu dlouho. Ale není to tak, že bych se bavil jenom s nimi. Starší kluci nám radí a pomáhají. V první řadě na tréninku ti, co jsou na podobném postu, Vaňous, Sedy, Čermus. A když to vezmu jako celek, Dreksič nám pomáhá asi nejvíc, organizuje nás, dává nám rady, jak se posunout, co a jak.

A samozřejmě k tomu patří i povinnosti.
Jasně, balony a tak, ale tím, že jsem od začátku kariéry všude nejmladší, už jsem si na to zvykl (smích).

Jaké máš krátkodobé a dlouhodobé cíle?
V první řadě bych se chtěl natrvalo zabydlet v sestavě. Kádr je široký, je to hodně složité. S tím souvisí záchrana. Situace je, jaká je, ale doufám, že to kluci zvládnou a udržíme se.

V zápasové nominaci jsi na jaře byl jednou, jak trávíš duely, pokud jsi mimo ni?
Chodím se dívat, pokud to jde, jinak je sleduju v televizi a fandím.

Vybavíš si první zápas Zbrojovky, který jsi viděl?
Jako hodně malý jsem chodil s taťkou, ale konkrétní zápasy si nevybavím, až tak jsem to nevnímal. Matně si pamatuju pana Polácha, který mě pak trénoval v dorostu, pana Trousila. Jinak jsem to začal pořádně vnímat až tak ve třinácti letech, postupně už o tom člověk přemýšlel víc.

Jak velkou roli v tvé kariéře hraje bratr Dan?
Nesmírně důležitou. V jednom týmu jsme se nepotkali, ale na dvorku jsme hráli pořád. Tehdy ještě tolik nefrčely mobily, musím říct, že naštěstí. S bráchou jsme tak byli na hřišti od rána do večera, za což jsem moc rád. Hodně nám to dávalo, i ta určitá rivalita nám do budoucna pomohla.

Jak jsi prožíval, když ve Zbrojovce debutoval?
Byl jsem šťastný i za něho, moc jsem mu to přál a byl jsem na něj pyšný. Přejeme si oba, myslím, že jsme si k tomu i pomohli. A je to tím lepší, že jsme tu oba odmalička a dostali jsme se až do áčka, aniž bychom byli třeba i někde na hostování, což se taky často nepovede. Samozřejmě jsem si tehdy říkal, že bych to chtěl zažít taky, a nakonec se to povedlo. Brácha je teď ve Vyškově, v létě jsme proti sobě dokonce nastoupili v přípravě, on za chlapy, já za dorost.

Sezóna byla a je hodně náročná, v létě jste si moc volna neužili. Jak se těšíš na blížící se pauzu?
Docela dost, i když volna moc neužiju, budu mít ještě školní povinnosti. A taky to samozřejmě závisí na tom, jak sezóna dopadne. Pak případně budou myšlenky na nějaké vyplnění volných chvil.

Se školou jsi na tom jak?
Studuju ve třeťáku na Botance. V současné situaci je to možná lehčí v tom, že není takový problém s absencemi. Je to na domluvě s učitelem, většinou to tak nehrotí, když vidí snahu. Moje mamka je učitelka a s taťkou mi vštěpují, že i tohle je důležité. Myslím, že jsem celkem zodpovědný, snažím se i tohle dělat co nejlépe.

Nepřemýšlíš třeba o pokračování studia, po vzoru Lukáše Vraštila, Jirky Flodera a dalších?
Určitě ano, něco bych rád zkusil. Konkrétní plán ale zatím nemám, to nechám na příští školní rok.

Jaké máš mimofotbalové koníčky?
Obecně asi kino, město. Rád sportuju, v zimě si rád zahraju hokej, chodím běhat, zkrátka aktivita. Ale fotbal se snažím vnímat i mimo tradiční schéma tréninky a zápasy. Rád si zajdu do posilovny, odcvičit, protáhnout se, pak regenerace.

A o tom, že si rád i něco přečteš nebo se podíváš na videa, jsme už mluvili. Co oblíbený klub?
Anglický Liverpool.

V lednu ti bylo osmnáct, už na tréninky jezdíš autem, nebo ještě hromadnou dopravou?
Ještě MHD, ale už se těším na řidičák. Bydlím pořád v Bystrci, jezdí nás odtud víc. Ondra Pachlopník, teď na jaře Luďa Pernica, který bydlí kousek.

Díky za rozhovor!