ROZHOVOR Z PROGRAMU: Daniel Polák

B r n o - Součástí posledního zápasového bulletinu byl i rozhovor s odchovancem Zbrojovky Danielem Polákem, který se letos pevně usadil v kabině prvního mužstva. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme.

Pro rozhovor do aktuálního zápasového bulletinu jsme tentokrát zvolili jednoho z dorostenců, kteří se dokázali prosadit do prvního mužstva. Sedmnáctiletý Daniel Polák zatím kráčí ve stopách svého otce a pevně se zabydlel v áčku. K tomu je pevnou součástí reprezentace U19, se kterou odcestuje na první fázi kvalifikace o evropský šampionát.

Dane, jaké byly tvoje první fotbalové kroky?
Začínal jsem v Německu, kde taťka působil. Bylo mi nějakých šest let a hrál jsem pak tam, kde byl zrovna taťka. Norimberk, Wolfsburg. A když mi pak bylo deset, tak jsme se vraceli do Brna a od té doby jsem tady.

I mladší bratr ještě stihl fotbal v Německu?
Ano. On je sice mladší, ale vždycky chodil hrát i se mnou, se staršími kluky. Má výhodu v tom, že začal takhle brzy.

Troufl by sis porovnat českou a německou práci s mládeží?
To asi raději ne, tím, že jsem byl hodně malý, jsem to ještě nějak hlouběji nevnímal.

Jsi ještě třeba s bývalými spoluhráči v kontaktu?
Ze začátku jsme se potkávali docela hodně, protože jsme do Německa jezdili poměrně často, když byly prázdniny nebo tak. Teď už jsme tam delší dobu nebyli. Ale samozřejmě za tu dobu jsme si s rodinami, hráči nebo sousedy vypracovali hodně blízké vztahy.

A co němčina, tu ještě oprášíš?
Německy ještě umím, ale pár věcí mi samozřejmě už vypadlo. Nicméně mám němčinu ve škole, takže když se mi něco připomene, hned si vzpomenu.

Co pozice na hřišti, byla vždycky v záloze?
Ze začátku jsem se pohyboval i v útoku, spíš nahoře. Pak jsem se dostal na tu šestku nebo osmičku, kde jsem doteď.

Pozici tedy máš po taťkovi, je pro tebe to neustálé srovnávání v pohodě?
Jo, neberu to tak, že by mě to mělo svazovat. Snažím se to nevnímat a beru to zároveň jako inspiraci.

Ve Zbrojovce procházíš plynule všemi kategoriemi, často patříš mezi nejmladší. To platí i v áčku, takže už sis na to asi zvykl?
Asi jo, vždycky to tak bylo, i v béčku jsem vlastně začínal jako jeden z mladších. Teď jsou v kabině aktuálně mladší Švanci a David Polášek, jinak nikdo. Ale nemáme to tak, že bychom se bavili jenom spolu. Já mám výhodu, že se dokážu bavit se všemi, a jsem rád, když se starší hráči se mnou taky baví.

Pozičně má k tobě ze zkušených hráčů nejblíže asi Jirka Texl, řešíte spolu i fotbalové věci?
Jo, bavíme se hodně, sedli jsme si docela fotbalově i lidsky. Dává mi rady, ale od každého se snažím si něco brát, pokud mě to může posunout.

Věřil jsi, že se v áčku zabydlíš takhle rychle? Máš za sebou první zápas, první základní sestavu, čekáš už jen na gól.
Věřil jsem, že to tak bude, dělal jsem pro to všechno. Chtěl jsem se ukázat trenérovi, aby si měl důvod mě nechat, to se podařilo a jsem za to rád. A gól? Uvidíme, střílet se úplně nebojím, v mládeži jsem pár gólů třeba ze střední vzdálenosti dal, takže se do toho musím víc tlačit. Něco už bylo blízko, ale byl z toho třeba jen roh.

Zatím nejdůležitější byl tedy gól za béčko, že?
To byla velká euforie, protože padl na konci zápasu a v podstatě znamenal velkou naději na postup. Porazili jsme největšího konkurenta, navíc to byl můj první gól v béčku.

Věkem bys mohl nastupovat teoreticky ještě za dorost, láká tě blížící se mládežnická Liga mistrů?
Rozhodně ano. Zatím je nás v předběžném kádru hodně, ještě se to bude řešit a skládat. Ale rád bych si to zkusil, myslím, že bychom mohli složit hodně silný tým. Je to velké lákadlo a další zkušenost. Pro nás by to bylo určitě dobré, je to zase něco jiného. Trenčín je silný soupeř, nebude to jednoduchý zápas, ale věřím, že by mohlo být v našich silách to zvládnout a postoupit dál.

Jaké máš kromě toho další cíle, ať už v áčku, nebo v reprezentaci?
Hlavním cílem je udržet se v áčku a postoupit do první ligy. Je to těžké, ale pořád je to hratelné, jen musíme zlomit tu sérii a nasbírat pár výher v řadě. V tabulce ještě odstupy nejsou tak velké, aby to nešlo dokázat. Co se týče reprezentace, tam jsem měl být původně náhradník, nakonec jedu na nejbližší sraz a čeká nás první fáze kvalifikace. Tu bych chtěl zvládnout a v týmu se udržet, to je další motivace.

V týmu budeš s Filipem Večeřou, je to výhoda?
Vždycky je to lepší. Původně měl jet jen on, trenér mi říkal, že budou brát zkušenější hráče, kteří jsou v týmu delší dobu a více podpoří útok. Což si Véča zasloužil. Teď tam tedy budeme spolu.

Nicméně je to další zátěž, na vás mladé je toho naložené docela dost. Nebojíš se toho?
Ne, vyhovuje mi to. Jsem hlavně rád, že můžu hrát, můžu se ukázat a sbírat zkušenosti. Do každého zápasu jdu s tím, že se chci zase posunout a pomoci týmu.

Míval jsi jako mladší nějaký vzor, nebo ještě máš?
Momentálně asi Rodriho z City. Dřív Messi, Neymar, asi jako každý.

Jak máš nastudovanou taťkovu kariéru? Třeba na mistrovství světa hrál těsně předtím, než ses narodil, o tento zážitek jsi tedy přišel.
To ano, ale samozřejmě vím, že tam byl, kde všude hrál. Zpětně jsem to sledoval, pár zápasů jsem i viděl třeba na videu.

Je to přísný kritik výkonů?
Takhle, je hodně přímý a říká mi třeba na rovinu, když něco není dobré. Ale nenadává, nekritizuje, je to spíš formou rady, snaží se mi pomoci, abych dané věci zlepšil. A za to jsem hrozně rád a vážím si toho.

Co mladší bratr, s tím se o fotbale bavíte?
Je to těžké, moc se nevídáme. Je ve škole, vrátí se večer, já taky, takže spíš u večeře se potkáme. Jinak moc prostoru není, což je škoda, ale to je bohužel u fotbalu běžné.

Postově je na tom jak?
On je spíš křídlo, do útoku. Má driblink, kličky jeden na jednoho, v tom je dobrý.

A nabízí se možná další sen, zahrát si spolu.
To by bylo fajn. Teď je v U14, tak musí nějakou dobu vydržet a já taky, pak bychom si mohli zahrát.

Aktuálně se blíží tvé osmnácté narozeniny, toužíš už opustit rodné hnízdo?
Zatím to neplánuju, vyhovuje mi to a jsem takhle šťastný. Dělám si ale řidičák, příští týden mám závěrečné zkoušky a osmnáct mi bude ještě v říjnu. Teď mě rodiče třeba hodí na šalinu, protože od nás to nejezdí úplně dobře, v tom mám výhodu. Stejně tak i na školu můžu jet ze stadionu přímým spojem.

Tam tě čeká maturita?
Až za rok, teď jsem ve třetím ročníku. Chodím na sportovní gymnázium Ludvíka Daňka, kde jsou na fotbalisty zvyklí. Díky tomu, jaký mám program, je to hodně náročné, ale když budu komunikovat a nebudu se chovat jako blbec a budu slušný, tak mi vždycky vyjdou vstříc. Je to o domluvě a taky o vůli, protože ne vždy je snadné se třeba po dvou trénincích přinutit k učení.

Na jiné koníčky asi tedy nezbývá moc čas?
To ne, každého volna využiju třeba k odpočinku, regeneraci. Mám fotbal, odpoledne třeba ještě školu, takže se soustředím plně na to, abych se pořád zlepšoval.

Díky za rozhovor a ať se daří!